You are my life

34.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Byl to ten nejkrásnější okamžik mého života a nikdy na něj nezapomenu. Miloval jsem ji už před tímto aktem ale teď ji miluji ještě víc, jestli to víc ještě jde.

Vysunul jsem se z ní a unaveně si lehl vedle ní na matraci.
"Sprchu si dáme nejspíš až ráno." Pronesla Bomi a přitulila se ke mně. "Asi ano." Potvrdil jsem ji a objal ji. Líbnul jsem ji na čelo a přikryl nás jednou z dek.

"Jak jsem tě přesvědčila o tom, že nesníš?" Optala se a bradou se opřela o mou hruď. Usmál jsem se a pohladil ji po vlasech.

"Snil jsem o tobě snad každou noc a ano i o této části jsem několikrát snil ale v mém snu jsi mě nikdy neoslovila jménem." Prozradil jsem ji. "Aha. O které Bomi se ti zdálo?" Zeptala se s úsměvem a já se musel zasmát až trochu nadzvedla svou hlavu.
"Jen o tobě, moje milá. Předčila jsi mé očekávání." Poznamenal jsem s doznívajícím smíchem a políbil její rty.

Pak jsme se uvelebili a usnuli v náručí. Teda Bomi usnula a já ji ještě chvíli pozoroval než jsem se tady ponořil ke spánku.

Pohled Bomi:

Ráno jsem se probudila dost brzy ale necítila jsem se unavená, právě naopak. Byla jsem odpočatá a hlavně šťastná.
Podívala jsem se na příčinu mého štěstí a usmála se.
Mingi ležel na boku a jednou rukou mě objímal kolem pasu. Na tváři se mu chvílemi objevoval lehký úsměv. Pousmála jsem se a lehce ho líbla na tvář. Opatrně jsem sundala jeho ruku z mého boku a oblékla si pyžamo.

Všimla jsem si přehozené mikiny přes židli u psacího stolu a oblékla si ji. Voněla stejně jako Mingi.
Potichu jsem se vyplížila z pokoje a zamířila do kuchyně.
V celém dormu bylo ještě ticho. Všichni ještě spali.

Udělala jsem si kávu a pustila se do palačinek. U toho jsem popíjela kávu a měla skvělou náladu.

"Dobré ráno." Ozvalo se za mnou. Otočila jsem hlavu a spatřila usmívajícího se Yunhoa. Usmála jsem se. "Dobré ráno." Popřála jsem mu taky a nalila další těsto na pánev. "Jak to, že jsi tak brzo vzhůru?" Optal se Yunho. "Prostě jsem vyspaná, tak jsem se rozhodla udělat vám snídani." Odpověděla jsem s úsměvem. "A ta mikina je tvůj nový doplněk?" Rypnul si s úsměvem. "Asi ano." Potvrdila jsem s úsměvem. "Čekal jsem jinou reakci. Takže to, že jste utekli takhle brzy z obýváku nebyla náhoda." Poznamenal Yunho s úsměvem. "Ach jo. Stejně nepřestaneš do toho rypat, dokud nezjistíš, co se stalo, viď." Pronesla jsem rezignovaně. "No nějaký scénář mám ale nechci spekulovat, takže jdeš s pravdou ven sama od sebe?" Optal se. "Divím se, že jsme nebyli slyšet." Poznamenala jsem spiklenecky. "Wow, takže moje doměnky jsou správné? Vážně jste se spolu vyspali?" Optal se zaskočeně. Já se zasmála. "Ano a bylo to nejkrásnější v mém životě." Potvrdila jsem mu s doznívajícím smíchem.
"Já žasnu ale přeju vám to." Pronesl s úsměvem. "Děkuji." Pronesla jsem a podala mu palačinky s marmeládou.
Yunho si přivoněl k mým palačinkám a olízl si rty. "Tvoje palačinky jsou nejlepší." Pochválil mi je a pustil se do nich. Já ho s úsměvem chvíli pozorovala a pak se vrátila k plotně.

Yunho snědl své palačinky, pak mi pomohl nachystat talíře i ostatním a u toho jsme si povídali.
San je měl rád s nutelou. Woo je rád jedl s marmeládou. Seonghwa zase radši s tvarohem což i já. Mingi je měl rád s marmeládou. Sang a Jongho s tvarohem a Hong s marmeládou i s tvarohem.

V dormu se kluci začali probouzet. Chvíli jsem si s nimi povídala a pak se šla podívat na Mingiho.

✨ To by continued…✨