You are my life

8.

✨ A jak se říká; to nejlepší nakonec. Yunho zábavný mladík. Jako svého oblíbeného Hyunga si vybral Seonghwu. Ma rád Harry Pottera a dokonce si v Japonsku koupil i hůlku.
Krasné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Uklízel jsem kuchyň, když se ve dveřích objevil Seong. "Ty mě překvapuješ, Mingi. Ty a dobrovolně uklízet kuchyň." Poznamenal s úsměvem. "Začala to uklízet Bomi ale vyhnal jsem ji do postele s tím, že to uklidím." Oznámil jsem mu. "Má dost pocuchané nervy." Dodal jsem a v ruce drtil útěrku. "Řekla ti, co ji udělal?" Zeptal se Seong. "Jo, řekla i když tu noc jsem si spíš musel domyslet." Odpověděl jsem a švihl útěrku na linku. "Bude ji chvíli trvat než to střebá." Dodal Seong. Vím proč tohle poznamenal. "To je mi víc než jasné." Řekl jsem. "Sakra, měl jsem mu zlomit vaz." Sykl jsem naštvaně. "To není řešení, Mingi." Pronesl Seong. "Běž se na ni mrknout, jestli opravdu spí a já to tady dodělám." Pronesl Seong. "Dobře. Díky." Pronesl jsem a odešel z kuchyně.

Opatrně jsem nakoukl do pokoje, který patřil původně Woovovi ale ten je víc u Sana v pokoji a i víc v jeho posteli.
Bomi opravdu spala na jednom boku a ani se nepřikryla. Po špickách jsem přistoupil k posteli a opatrně ji přikryl dekou. Zavrtěla ale spala dál. Usmál jsem se a jemně ji pohladil po tváři.
Napadlo mě pár slov k písničce, tak jsem vyšel z pokoje a šel do svého, který sousedí s pokojem od Wooa.

Popadl jsem blok, kde si píšu různé řádky, které mě zrovna napadnou.
Vrátil jsem se do pokoje, kde spí Bomi a sedl si k posteli na zem. Začal jsem psát:

Jsem zamilovaný
Jsem zamilovaný

Oči se v tomto krátkém okamžiku setkají
Ve chvíli, kdy všechny smysly přestanou
Ve mně se odehrálo malé chvění
Poprvé mě tento pocit spolkne

To, že jsem se stal kým jsem, cítím jako sen
Nikdy jsem neviděl událost ve snech
Je příliš živé, abych to považoval za sen
Kreslím a kreslím, je jasné, že do konce stínové linie toužím jen po dni, kdy tě zase uvidím

Najednou začala mít Bomi neklidné spaní. Otáčela se ze strany na stranu a do toho křičela: ne, nech mě!
Odložil jsem blok bokem a sedl si na kraj postele.

"Bomi, vzbuď se." Zvolal jsem na ni a držel ji jemně ruce na hrudi aby si neublížila. Najednou otevřela oči a po tváři ji stékaly slzy. Vyděšeně na mě zhlížela a pak se rozhlédla po pokoji. Tušil jsem jaká zlá noční můra se ji zdála.
"Je to dobré. Jsi v bezpečí." Konejšil jsem ji a palcem ji jemně setřel slzy z tváře. Bomi si sedla na posteli, promnula si čelo a její pohled se zastavil na jednom zápěstí, které měla ještě rudé.

"Stále nemohu uvěřit tomu, že se to stalo." Pronesla smutně. To ani já, Bomi. Řekl jsem si v duchu a objal ji. Objetí mi opětovala ale celá se chvěla.

Pohled Bomi:

Začala se mi přemítat ta hrůza z minulé noci.
Yiyun začal po mě natahovat ruce a já se snažila je setřást a najednou jsem slyšela Mingův hlas. Otevřela jsem oči a spatřila Mingiho, rohlédla jsem se pokoji.
"Je to dobré. Jsi v bezpečí." Pronesl Mingi a setřel mi slzy z tváře.
Netušila jsem proč tam byl ale byla jsem ráda, že tam byl. Sedla jsem si na postel a unaveně si promnula čelo. Pak jsem se zadívala na mé zápěstí. Stále bylo rudé. Nebyl to jen sen. Proč zrovna mě muselo tohle potkat?

"Stále nemohu uvěřit tomu, že se to stalo." Pronesla jsem sklíčeně. Mingi mě objal a já mu za to byla vděčná. Potřebovala jsem to.
Objetí jsem mu opětovala abych svou mysl ujistila, že jsem v bezpečí.

Po chvíli jsem si všimla jednoho bloku, který tam nebyl. "Ten blok je tvůj?" Zeptala jsem se a sledovala ten blok.
Mingi stočil pohled na danou věc. "Ano ten je můj." Potvrdil mi a přitáhl si blok. "Napadly mě nějaké slova, tak jsem je musel dát rychle na papír." Dodal s úsměvem. "Můžu?" Zeptala jsem se zvědavě. "Jo jasně ale asi to zůstane jen na papíře." Řekl a podal mi blok.
Přečetla jsem si, co napsal.
"Byla by škoda nechávat to jen na papíře, dopíšeš to?" Zeptala jsem se a vrátila mu blok.

Je pravda, že nejsem jen manažerka ale i jejich fanynka ale nejsem ten typ fanynek, ze kterými se kluci setkávají.
Líbí se mi jejich styl.

Mingi se uchechtl a zadíval se na svůj blok. "Možná jo." Odpověděl mi. "To je dobře. Kdo je to?" Zeptala jsem se. Zvedl pohled na mě. "Kdo je kdo?" Zeptal se nechápavě. "Z toho textu jde poznat, že jsi zamilovaný, tak se ptám do koho?" Řekla jsem a nešlo si nevšimnout, že se trochu červenal.

"To ti teď nemůžu říct." Pronesl po chvíli ticha. "Aha. Je to dívka nebo kluk." Dolovala jsem to z něj s úsměvem. "Nic ti neprozradím." Pronesl s úsměvem a zamkl ústa si imaginární klíčem.

Zatvářila jsem se uraženě. "Stejně na to přijdu." Pronesla jsem jako hotovou věc. "To ti věřím." Přitákal s úsměvem.

Najednou se ozvalo klepání na dveře a vzápětí Seonghwa s vážným výrazem. "Bomi, je tady Yiyun a chce s tebou mluvit." Pronesl. "Ani náhodou!" Zamítl hned naštvaně Mingi. "Mingi, já si s ním musím promluvit abych věděla jestli si je vědom toho co udělal a jestli toho lituje." Pronesla jsem. "Podle toho jak vystupoval, bych řekl, že zuří." Oznámil mi Seonghwa. "Tak jo ale v žádném případě nebudeš s ním osamotě." Řekl rezignovaně Mingi. "S tím souhlasím." Souhlasila jsem a vyšli jsme z pokoje.

✨ To by continued...✨