You are my life

17.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Upravil jsem si matraci a koukl se na Bomi. Měla hlavu sklopenou a šlo na ni poznat, že se červená. Usmál jsem se. Zřejmě nejsem jediný, kdo se červená ale narozdíl ode mě, jí to slušelo. Byla rozkošná.
Opatrně jsem od ní odebral peřinu a polštář a hodil to na postel.
Vzal jsem ji jemně za bradu a zvedl ji do úrovni mých očí. Myslel jsem, že se odtáhne nebo vyvlíkne a uteče.
"Víš o tom, že ti ta červeň sluší." Poznamenal jsem a prstem ji jemně přejel po tváři. Měla ji tak hladkou. "Nepovídej." Pronesla Bomi a byla na rozpacích, což ji na rozkoší jen přidávalo.
Najednou mi pohled spadl na její plné rty. Jak asi chutnají? Prolítla mi hlavou myšlenka.
"Nedokážu to." Pronesla náhle Bomi. Zadíval jsem se ji do očí. Tohle mě trochu vyvedlo z míry. "Co nedokážeš?" Zeptal jsem se a bál se odpovědi.
"Nedokážu neřešit tuhle situaci. Nedokážu ignorovat tvé city vůči mě. Prostě nemůžu." Řekla až skoro žalostně. Zahřálo mě to u srdce. Z jedné strany jsem si tohle přál ale za jiných okolností.

Bomi vždy věděla, co jsme potřebovali a tak se snažila nám maximálně vyhovět.
Věděla, kdy jsme potřebovali vypnout a na pár dní jen tak odpočívat. Šla a promluvila si s manažéry a hned jsme měli pár dní pauzu, všichni.
Nikdy nás nebrala jako zpěváky i když se jí naše písně zatím líbí ale dívá se na nás jako na kamarády. Jako na svou rodinu.

Někdy mám pocit, že nám umí i číst myšlenky a tento okamžik nebyl vyjímkou.
"Ach Bomi." Vydechl jsem a stáhl ji do náruče. Objetí mi opětovala.

Po chvíli jsem se odtáhl ale pořád ji objímal. "Víš co, dáme tomu tedy volný průběh a uvidíme jak se to vyvine. Co ty na to?" Navrhl jsem ji. "Sice to není zrovna ideální řešení ale jo, pořád lepší než nic." Pronesla Bomi s úsměvem. Usmál jsem se a najednou jsem dostal chuť ji políbit.

Pohled Bomi:

Musela jsem mu to říct. Mingi není člověk, kterého bych tahala za nos. Žádného člena ze skupiny bych nemohla tahat za nos. Na to je mám až moc ráda.

Snažím se o to aby byli kluci v pohodě a aby si udrželi pozitivní náladu. Občas je to dost obtížné ale manažéři mi v tom dost pomáhají. Vědí, že s nimi trávím víc času než bych měla, tak mám přehled o jejich náladách.

Zažila jsem už i to, že kluci už byli unavení i když na pódiu pro své fanoušky jsou plní energie. Šla jsem a promluvila si s ostatními manažéry. Hned jsme jim zařídili dovolenou.
Znám je už tak dlouho, že stačí kolikrát pohled a já vím, na co myslí.

Proto se nebojím toho, že by mi Mingi nějak ublížil nebo by mě do něčeho nutil. Proto nedokážu ignorovat jeho city. Nedokážu to neřešit.
Navíc já sama se v jeho přítomnosti cítím dobře i když sama nevím kam až tohle všechno zajde a jaké budou následky ale nemůžeme takhle fungovat.
Volný průběh, to navrhl Mingi. Momentálně nic lepšího asi teď nevymyslíme.

Mingi na pódiu vypadá sic jako největší drsňák podle některých jeho fanynek ale já ho vidím úplně jinak. Je to až moc citlivý mladík a pokud někdo raní jeho city, tak se uzavře a už to nebude ten Mingi, kterého já ani ostatní znají. A toho se právě teď bojím.

Sama jsem pořádně zmatená ze svých citů. Z jedné strany mám chuť se ho dotýkat a chci aby on se dotýkal mě a z druhé strany mám strach. Nechci ho ranit nebo mu nějak ublížit.
Musí mu na mě záležet už hodně dlouho, když chtěl bojkotovat i mou svatbu.

"Sice to není zrovna ideální řešení ale jo, pořád lepší než nic." Pronesla jsem nakonec s úsměvem. Usmál se taky. Neboj se, Mingi, udělám všechno proto aby ten úsměv nikdy nezmizel. Slíbila jsem si v duchu a pohladila ho po tváři.
Najednou jsem dostala chuť ho políbit. Rozum mi to zakazoval ale srdce to chtělo čím dál víc. Teď koho poslouchat?

Mingi se začal přibližovat k mé tváři a já se rozhodla v tuto chvíli poslechnout srdce a vyšla mu vstříc. Naše rty se spojily v jemný a nádherný polibek. Omotala jsem mu ruce kolem krku a on si mě přitáhl víc do své náruče.
Měl smyslné rty a líbal tak něžně až se mi z toho podlamovaly kolena.

Vyrušil nás klepot na dveře. Rozpojily jsme naše rty a Mingi vyzval nezvaného hosta dál.
"Mingi, neviděls… aha tady jsi. Máme nejvyšší čas vyrazit." Pronesl po vstupu do pokoje Seonghwa, pak začal těkat pohledem ze mě na Mingiho a zase zpátky. "Moment, nevyrušil jsem vás v něčem, že ne." Poznamenal Seonghwa. "Jo vyrušil ale to podstatné jsme si už řekli." Pronesl s úsměvem Mingi a stále se díval na mě. "Aha tak to se omlouvám." Řekl Seonghwa a začal se potutelně usmívat.
"Jdu se převléknout ať můžeme vyrazit." Pronesla jsem a odešla z pokoje.

✨ To be continued…✨