You are my life

18.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Chuť byla silnější než rozum, který mi radil ať to nedělám. Nemohl jsem si pomoct. Začal jsem se přibližovat a doufal, že Bomi neuteče.
Naštěstí neutekla, právě naopak. Vyšla mi vstříc a my spojili své rty. Zapadaly do sebe jako puzzle a její rty byly tak sladké. Omotala mi ruce kolem krku a já si ji více natiskl na svou hruď.

Volný průběh. Nebýt Yunhoa a jeho poznámky asi bych se nedostal do této situace. Ze začátku jsem ho chtěl za to uškrtit ale teď mám pocit, že mu spíš poděkuji i když nemám stále vyhráno.
Jestli si někdo teď myslí, že mou výhrou je, dostat Bomi do postele, tak se mýlí. Mou výhrou bude Bomino štěstí a spokojenost. To, co měla dostat už dávno a co si zaslouží.

Chtěl jsem proniknout jazykem do jejích úst ale nechtěl jsem to nějak uspěchat. Už tohle bylo víc než jsem očekával.

Najednou se ozval klepot na dveře. Pomalu jsem ukončil krásný polibek ale stále jsem ji držel v náručí.
Vyzval jsem toho narušitele ale nespouštěl z Bomi pohled.
"Mingi, neviděls… aha tady jsi. Máme nejvyšší čas vyrazit." Pronesl Seong, když vešel do pokoje. Bomi na něj stočila pohled.
"Moment, nevyrušil jsem vás v něčem, že ne." Vyhodnotil Seong situaci. "Jo vyrušil ale to podstatné jsme si už řekli." Pronesl jsem s úsměvem ale stále jsem nespouštěl z Bomi pohled. Pohlédla na mě. "Aha tak to se omlouvám." Omluvil se Seong ale ani jsem se na něj nemusel dívat a věděl jsem, že se culí jak měsíček na hnoji.
"Jdu se převléknout ať můžeme vyrazit." Pronesla Bomi a odešla z pokoje.

Seong mě vzal za ruku a vedl mě k posteli. Sedli jsme si. "Doufám, že víš co děláš a to neříkám jen kvůli tomu, že bych ti to nepřál, protože ti to přeju vám oběma ale už kvůli vám oběma mám strach, že se ženete do problémů." Pronesl Seong. "Neboj se, Seongu, jestli přijdou, jsem odhodlaný je řešit a pomoct Bomi jak jen budu moct. Sama mi řekla, že to nedokáže neřešit a já chci aby byla šťastná a spokojená. Vždy na nás poznala, že nás něco trápí." Pronesl jsem. "Jo ale tvé trápení by nepoznala bez Yunhoa." Poznamenal s úsměvem. "Jen si dávejte pozor ať se nedostanete někam, kam byste nechtěli." Pronesl Seong s úsměvem a postavil se. "A samozřejmě vám oběma blahopřeji." Poznamenal než vyšel z pokoje.

Pohled Bomi:

Zavřela jsem za sebou dveře pokoje a opřela se o ně zády. Proboha co to zase vyvádím! Napomenula jsem se v duchu.
Ten polibek byl ale krásný. Pomyslela jsem si s úsměvem a jemně se dotkla spodního rtu.
Rozum nade mnou kroutí hlavou a křičí, že jsem se zbláznila a mé srdce jásá radostí a těší se z malé výhry.

Převlékla jsem se a udělala si ranní hygiénu. Učesala si vlasy a ofinu si sepla do sponky.

Spokojená se svým vzhledem jsem vyšla z pokoje a šla do kuchyně. Seong na mě už tam čekal.

"Páni Bomi, sluší ti to." Pochválil můj vzhled Sang. Usmála jsem se. "Jí by slušelo všechno ale dneska je na ni něco jinak." Poznamenal Jongho. "Děkuji." Poděkovala jsem s úsměvem. "Že by si s Mingim vzali tu Woovovou radu k srdci?" Spekuloval Jongho a s úsměvem stočil pohled na Sanga. "Nech toho. Diskrétnost." Zastal se mě Hong. "Ach omlouvám se, Bomi." Pronesl Jongho s úsměvem. "Děkuji, Hongu. Začínám se pomalu loučit s diskrétnosti v tomto dormu." Poznamenala jsem s úsměvem a schovala si diář do kabelky.

"Ou, zapomněla jsem si v pokoji mobil, běž napřed a já si pro něj skočím." Řekla jsem Seonghwovi, prudce se otočila, že si pro něj zajdu a narazila jsem do někoho. Instinktivně jsem se vrátila o jeden krok zpátky. Podle vůně jsem okamžitě poznala do čí hrudi jsem narazila. Byla jsem červená snad až na zadku. "Zapomnělas mobil." Pronesl Mingi. Zvedla jsem pohled a setkala se s jeho pobaveným pohledem. "Děkuji." Poděkovala jsem a vzala si od něj svůj mobil. Stočila jsem pohled na Seonghwu, který se potutelně usmíval.
"Můžeme jet." Oznámila jsem mu a on s úsměvem jen přikývl a vyrazili jsme z kuchyně.

✨ To be continued…✨