You are my life

4.

✨ Na obrázku je San alias Sannie. Jeho pohled je sexy, nemyslíte? :D
Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Nakonec jsme si všichni ustlali v obýváku a spali všichni pohromadě. Není to nic neobvyklého a mě to nevadilo.

Ráno jsem se probudil jako první. Měl jsem divný pocit a stále myslel na ten rozhovor se Seongem. Proč mi Seong neodpověděl přímo, jestli je Bomi šťastná v manželství? Je snad nešťastná? To by i vysvětlovalo její chování.

Odebral jsem se do koupelny, kde jsem vykonal ranní hygiénu. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. "Noták Mingi, Bomi je šťastná v manželství a má přece chlapa, kterého chtěla." Ujišťoval jsem sám sebe.

"Pusť ji z hlavy." Ozval se hlas za mnou. Není pochyb, že slyšel mé slova. Otočil jsem hlavu. Ve dveřích stál Seong se založenýma rukama na hrudi. "Kdyby to šlo." Povzdechl jsem si.

"Jak dlouho to trvá?" Zeptal se a přistoupil ke mě. "Už dlouho. Chtěl jsem i bojkotovat tu svatbu ale Yunho mi to vymluvil." Přiznal jsem se. "Detaily o jejím manželství ti nemůžu říct, to snad chápeš." Pronesl Seong. Kývl jsem na souhlas. "Jen mi řekni, že je Bomi šťatsná v manželství." Naléhal jsem na něj. "Víš Mingi, někdy to trvá než si dva lidi sednou a než si stanoví nějaké priority." Pronesl Seong. "Proč mi neodpovíš přímo, Seongu?" Zeptal jsem se rázně. "Co bys dělal, kdybych ti řekl, že není?" Zeptal se Seong. "Zakroutil bych Yiyunovi krkem." Sykl jsem naštvaně. "Tak vidíš. Proto ti odpovídám, tak jak ti odpovídám." Pronesl Seong, poplácal mě po rameni. "Neboj se, Bomi je v pořádku." Dodal a odešel z koupelny.
"Tomu ani ty sám nevěříš." Poznamenal jsem do prostoru a vrátil se k ranní hygiéně.

Šel jsem do kuchyně a udělal si kávu. Stále jsem měl divný pocit, který jsem nedokázal popsat.

"Mingi, pojedeš se mnou zkontrolovat Bomi?" Zeptal se mě Seong s mobilem v ruce. "Jasně, proč? Vždyť jsi tvrdil, že je v pořádku." Podivil jsem se. "Taky, že je, jen chce dnes pracovat doma a zapomněla si tady nějaké materiály, tak ji to tam povezu." Vysvětlil mi ale nezněl moc věrohodně. "Jedeme hned?" Zeptal jsem se. Nechci otálet. Musím se přesvědčit jestli je v pořádku a mám dojem, že nejsem sám. "Jestli chceš dopít kávu, tak počkám." Řekl Seong a sedl si vedle mě. "Jedeme. Káva počká." Řekl jsem rázně a vstal.

Pohled Bomi:

Vzbudila jsem se na pohovce a s dekou na sobě. Hlava mě třeštila, sáhla jsem si na čelo a všimla si mého zápěstí, které bylo zarudlé. Hned jsem si vzpomněla na tu strašnou noc a slzy se mi nahrnuly do očí. Proč to tak muselo skončit?
"Yiyune," Zvolala jsem jeho jméno a nic se neozvalo. Sedla jsem si na pohovce a celé tělo mě bolelo. Co teď budu dělat? Jak mám s takovým člověkem sdílet domácnost?

Zvedla jsem se a šla do koupelny. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zhrozila se své tváře. Pobledlá tvář s otiskem ruky na jednom líčku. Rudé oči od pláče a kruhy pod očima. Tohle make-upem neschovám. Dala jsem si sprchu a šla do ložnice. Postel byla prázdná ale neustlaná.

Vzala jsem do ruky mobil a napsala Seonghwovi, že dnes budu pracovat z domu. Odepsal mi, že v pořádku.

Udělala jsem si hrnek silné kávy a začala jsem pracovat, když se najednou domem rozezněl zvonek. Leknutím jsem poskočila. Váhala jsem jestli otevřít nebo ne ale taky to může být pošťačka.
Když se ten zvonek ozval po třetí, tak jsem se postavila a šla otevřít.

Otevřela jsem aniž bych si uvědomila jak vypadám a hned jsem zkoprněla.
"Co tady děláte?" Vyhrkla jsem na Seonghwu a Mingiho. "Ehm, přivezli jsme ti nějaké papíry ale nechal jsem je v autě. Mingi, skočíš pro ně, prosím." Pronesl Seonghwa a podal mu klíče od vozu. "Jo jasně." Řekl Mingi, vzal klíče a šel. "A ty pojď dovnitř." Zavelel a vzal mě kolem ramen.

Jako zhypnotizovaná jsem se nechala odvést do obývacího pokoje, kde mě Seonghwa zastavil a díval se na mě zpříma. "To Yiyun?" Zeptal se a prohlížel si mou tvář, kde byl ještě otisk ruky a netvářil se dvakrát nadšeně. "Ne, spadla jsem." Zalhala jsem.

"Jasně, na něčí ruku. Seonghwo, neříkal jsi náhodou, že je v pořádku?!" Spustil Mingi dost naštvaně a papíry hodil na stůl. "To jsem si taky myslel ale tohle je už moc." Pronesl Seonghwa. "Nemůžeme ji tady nechat, Seonghwo." Pronesl Mingi. "Oceňuji vaší starostlivost ale jsem v pořádku, vážně." Ozvala jsem se. "Souhlasím s tebou. Bomi, zbal si věci, pojedeš k nám." Pronesl Seonghwa. "Cože?! Seonghwo, vnímal jsi mě? Jsem v pořádku." Opakovala jsem. "A co to zápěstí?" Zeptal se najednou Mingi. "Seongu, odvez ji k nám. Já si jdu ještě něco zařídit." Řekl rázně Mingi. "Počkej, co chceš dělat?" Zeptala jsem se. "To, co jsem měl udělat už dávno." Řekl naštvaně Mingi. "Mingi," Zvolal na něj Seonghwa a hodil mu své klíče. "vem si moje auto." Dodal Seonghwa.

Podívala jsem se na Seonghwu. "Ty ho necháš takhle jít?" Zeptala jsem se. "Jo. Přehlížel jsem to dlouho ale tohle je už přes čáru. Jen doufám, že mu naloží za nás za všechny. A teď se běž zbalit." Pronesl Seonghwa přísně.

✨ To by continued…✨