You are my life

23.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Po obědě nás odvezl Daehan s Yunhoem k vozu od Yunsooa. Přesedli jsme si a vyjeli na druhou stranu města než mířil Daehan a Yunho.
"Yunsoo, kam to mížíme?" Zeptal jsem se. "Chtěl se připojit k nějaké charitativní společnosti nebo ne?" Řekl Yunsoo. "Počkej, odkud…aha Bomi. Jo chtěl." Nestačil jsem se divit. "Takže budeš pomáhat jednomu útulku pro domácí zvířatka na kraji města." Dodal Yunsoo. "Nech mě hádat, taky Bomi." Poznamenal jsem. "Kdo jiný." Poznamenal s úsměvem.

Psi jsem miloval nejvíc a Bomi to věděla moc dobře.
Jednou jsem se díval na reel video, kde jední kluci surově kopali do malého štěněte a ještě se u toho dobře bavili. Byl jsem tím videem natolik rozpolcený, že jsem nemohl na to přestat myslet.
Na druhý den se mě Bomi optala, co se se mnou děje a tak jsem jí to vyprávěl.

Wooyoung chtěl pořídit domacího mazlíčka do dormu ale to mu neprošlo. Seong a Sang jsou alergičtí na zvířecí srst.

Dojeli jsme na místo a hned jsem slyšel štěkot. Vyskočil jsem z auta a rychlím krokem jsem se rozešel ke dveřím.

"Počkej na mě." Křikl na mě Yunsoo. "Tak pohni kostrou." Pronesl jsem s úsměvem a nakukoval přes skleněné dveře dovnitř.

Všimla si mě jedna mladá pracovnice v zelené uniformě. Usmála se, přistoupila ke dveřím a otevřela je.
"Dobrý den pane Songu. Jdete se podívat na zvířatka?" Zeptala se. "Ano slečno…" "Dang Yejin. Jsem ošetřovatelka." Představila se se zářivím úsměvem.
"Těší mě. Song Mingi ale to už nejspíš víte." Vedle mě se objevil Yunsoo. "A to je můj manažér Namgoong Yunsoo." Představil jsem s úsměvem. "Ou tak s vámi jsem jednala telefonicky." Pronesla slečna Dang na Yunsooa. "Ano slečno." Povrdil ji s úsměvem Yunsoo.

Nakukoval jsem přes slečnu dozadu. V klícku byla zrzavá kočička a koukala na nás.
Slečna se usmála a pobídla nás abychom šli dál.
"Kolik zvířat tady najde domov?" Zeptal jsem se a přes klec si pohladil zrzavou kočičku. Ta se hned postavila a začala se otírat o klec. "Spoustu. Máme webové stránky, kde vyvěšujeme fotky odchycených zvířat a nabízíme je k adopci. Největší péči zaberou zvířata, která byla týraná nebo se na nich dopustilo nějaké násilí. U těchto zvířat je především nutné získat si důvěru mezi člověkem a zvířetem." Pronesla slečna. "Pojďte ukážu vám jednoho pejska." Navrhla slečna ošetřovatelka a vedla nás dlouhou chodbou do jiné místnosti.

"Tady se staráme o zvířatka, která jsou týraná nebo byli bití." Oznámila nám, když jsme vstoupili do jedné místnosti.
Pak přistoupila k jedné kleci, kde ležel pejsek. Hned jsem ho poznal. Byl to ten sám pes z videa, kde ho parta kluků kopala a ještě se u toho bavila. "Bylo mi řečeno, že znáte jeho příběh, pane Songu." Pronesla slečna. Pes měl tak smutné oči, že se mi z toho chtělo brečet. "Ano znám. Jak je na tom?" Zeptal jsem se a dřepl si ke kleci. Krčil se v koutu. "Bojí se ale nezanevřel nad lidmi. Na své ošetřovatelé si už zvyká ale k cizím lidem jen tak snadno nepůjde. Je to chytrý psík." Oznámila mi slečna Dang. Narovnal jsem se a otočil pohled na slečnu. "Mí dva spolubydlící jsou alergičtí na zvířecí srst. Rád bych měl nějaké zvířátko ale nemůžu kvůli jejich alergii." Informoval jsem ji. "To mě mrzí. Tento pejsek by potřeboval pánička, který se o něj bude starat s láskou." Pronesla ošetřovatelka. "Bude mít problém jít za mnou?" Zeptal jsem se. "To netuším ale můžeme to zkusit. Je i dost zvídavý." Pronesla ošetřovatelka a otevřela klícku. Dřepl jsem si. "Jak se jmenuje?" Zeptal jsem se a nespouštěl oči ze psíka. "Boho." Prozradila mi slečna. "Ahoj Boho, jak se ti vede?" Promluvil jsem na psíka vlídně. Opatrně ke mě udělal jeden malý krok ke mě, pak další. Pomalu jsem natáhl ruku směrem dlaní nahoru.
Boho si ji začal očichávat ale ocásek měl stažený mezi zadní tlapky. Až teď jsem si všiml, že psík má i popáleniny, které na videu nebyli. "Šikulka. Jsi moc statečný, Boho." Povzbudil jsem ho. Psík se na mě podíval a mezi zadními tlapkami začal kmytat ocáskem.
"Tohle už někdy udělal?" Optal se Yunsoo slečny. "Neudělal. Vždy jsme ho museli brát na ošetření do ruky. Vedete si dobře, pane Songu." Pronesla slečna a já se usmál. Boho si mě stále očichával ale jeho ocásek už byl nahoře. Přistoupil ke mě blíž a já ho pohladil po hlavičce. "Má bolesti, když je takhle zřízený?" Optal jsem se. "Má, bohužel. Tlumíme mu to lékama ale kolikrát během mé směny slyším jak naříká. Ne kvůli fyzické bolesti ale kvůli psychické." Odpověděla mi slečna. "A to ho slyšíte i přes ten štěkot ostatních psů?" Optal se Yunsoo. "Ano. Je to něco jako u sestřičky na novorozeneckým oddělení. Dokážou poznat čí dítě se ozývá. A já dokážu poznat, který pes se zrovna ozývá." Pronesla s úsměvem slečna.
Boho už byl skoro u mě a nechal se ode mě hladit na hlavičce ale stále byl v pozoru. "Chvíli to potrvá než mu zase naroste srst ale pak bude krásný pejsek." Poznamenala slečna. "Kdybych mohl tak si ho adoptuji." Pronesl jsem. "Nebojte se, pane Songu, najdu mu domov, kde bude spokojený." Ujistila mě slečna.
Boho se odhodlal a olízl mi ruku a sedl si ke mě. "Páni. První setkaní a už sis ho dokázal získat. Bravo Mingi." Žasl Yunsoo. Podíval jsem se na něj s úsměvem a sedl si opatrně na zem do tureckého sedu. Boho se uvelebil v mém klíně a víc se na mě natiskl.
"Paráda, pane Songu. Jste jeho nový kamarád." Pronesla slečna s úsměvem. "Co ty na to, Boho. Budeme kamarádi?" Zeptal jsem se ho. Boho se zapřel předními packami o mé koleno a olízl mi tvář.

✨ To be continued…✨