You are my life

3.

✨ Dálší rozkošný člen skupiny je Yeosang a jeho hlas mi způsobuje husinu. Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Bomi:

Uklidila jsem ze stolu a všimla si, že Yiyun má bundu.
"Kam jdeš?" Zeptala jsem se ho. "Ven." Odsekl mi, vzal klíče a zmizel.

Kolena se mi podlomily a já si sedla na studenou zem v kuchyni.
Co dělám špatně? Vždyť se vracím domů před osmou a někdy vyřizuji práci z domu i když to je jen občas.
Nechci jinou práci, mám svou práci ráda a baví mě.
Proč to Yiyun nechce akceptovat?

V tom jsem si vzpomněla na Seonghwu. Určitě trne hrůzou. Rychle jsem popadla telefon a poslala mu zprávu, že jsem dorazila v pořádku.
Napsal mi jestli mi může zavolat. Na to jsem mu napsala kladnou odpověď.

Po chvíli mi zvonil telefon. Přijala jsem hovor.

Seonghwa:
"Dneska ti to trvalo. Jsi vážně v pořádku?"

Me:
"Ano, nemusíš mít strach."

Seonghwa:
"Dobře. Kdyby něco dej vědět. Co dělá Yiyun?"

Me:
"Zrovna odešel. Zase má problém s mým povoláním."

Seonghwa:
"Neboj, on přestane. Věděl už před svatbou, že se svého povolání nevzdáš a já bych tě ani nepustil."

Me:
"Máš pravdu a děkuji."

Seonghwa:
"Nemáš zač a dobrou noc."

Me:
"Dobrou."

A zavěsila jsem.
Po těch slovech jsem byla trochu klidnější. Umyla jsem nadobí a uklidila kuchyň. Šla jsem si dát ještě sprchu a sedla si v ložnici nad knihou ale mé myšlenky byly tak roztěkané, že jsem nedokázala vnímat děj, který čtu.

Podívala jsem se na hodiny, které mi prozradily, že bylo půl jedenácté. Touhle dobou jsme se s Yiyunem k sobě tulili a usínali v náručí. Chybí mi ten Yiyun před svatbou. Byl víc tolerantní a mazlivý. Bavil se s klukama a nežárlil na ně.

Zhasla jsem lampičku na nočním stolku. Schoulila jsem se do klubíčka a pořádně se přikryla dekou. Snažila jsem se usnout a skoro se mi to povedlo, kdybych nezaslechla klíčky v zámku.

Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a vyskočila z postele. V noční košili jsem šla do obývacího pokoje.

Yiyun seděl na pohovce a v ruce měl otevřenou láhev vína. "Yiyune, kde jsi byl? Měla jsem strach." Spustila jsem.
Yiyun se ironicky zasmál. "Ale nepovídej." Poznamenal Yiyun.

Opatrně jsem mu vzala láhev z ruky ale on mi ji nechtěl dát se slovy: "Neber mi ji. Není prázdná." a pořádně se napil.
Pak se na mě zadíval a pohladil mě po tváři. "Polib mě." Žadal mě. Já ho tedy políbila i když z něj silně táhlo to víno.

Líbal surově až mi to bylo nepříjemné. Pevně mi stiskl prso na což jsem vyjekla bolestí a snažila ho ode mě odtrhnout. "Yiyune, jsi opilý." Sykla jsem po něm. "No a co. Chci se s tebou milovat." Řekl a znovu se mi přisál na rty. Zápasila jsem s ním. "V takovém stavu ne." Protestovala jsem a snažila se odehnat jeho ruce ale Yiyun je přece jen silnější.
Povalil mě na pohovku a roztrhl mi košili. Já se bránila jak jen to šlo. Kopala jsem a házela sebou na všechny strany. V očích jsem cítila slzy. "Yiyune, přestaň! Nech mě!" Křičela jsem ze všech sil a najednou jsem ho ucítila ve mě. Bolelo to.
Yiyun mě chytl za zápěstí obou ruk a položil je na pohovku v úrovni mé hlavy.
Věděla jsem, že tenhle boj mám už prohraný a tak jsem se už nesnažila bránit. Slzy mi tekly po tváři.
"Vidíš, že se ti to líbí." Pronesl Yiyun po pár přírazích a sklonil se k mým rtům ale já mu uhla hlavou.
Přistála mi jeho dlaň na mé tváři až mě to štíplo. Rozvlykala jsem se a přiložila svou dlaň na tvář. Yiyun mi ji chytl a pokračoval dál až se udělal. Pak se beze slova vysunul a postavil se. Napil se vína a odešel. Já se schoulila na pohovce do klubíčka a plakala.

✨To by continued...✨