You are my life

5.

✨ A další koho bych vám měla představit je Jongho. Má stejné příjmení jako San. Je levák a dokáže rozpůlit ovoce holíma rukama.
Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Dorazili jsme se Seongem k Bomi a zvonili na zvonek ale nic se nedělo.
Až po třetím zazvonění se dveře otevřely a v nich stála překvapená Bomi. Byla pěkně potlučená a ve mě to vřelo.

Seong mě poslal pro papíry, které jsme dovezli Bomi a šel s ní dovnitř. Který chlap dokáže zmlatit ženskou? Za to ho zabiju!

Vešel jsem do domu a zavřel za sebou. "Ne, spadla jsem." Slyšel jsem Bomi ale já ji to nesbaštil.

"Jasně, na něčí ruku. Seonghwo, neříkal jsi náhodou, že je v pořádku?!" Začal jsem a měl jsem co dělat abych se udržel. Hodil jsem papíry na stůl.
Kdyby řekl Seonghwa to, co věděl, tak by se tomu možná dalo zabránit. Ale stále je tady to možná. Jenže na Seonghwu se zlobit nemůžu. Jen chránil její tajemství.
"Nemůžeme ji tady nechat, Seonghwo." Řekl jsem a myslel to scela vážně.

Byl jsem rád, že Seong se mnou souhlasil a pak jsem si všiml Bominých ruk. Kolem zápěstí to měla rudé ale stále opakovala, že je v pořádku. "A co to zápěstí?" Optal jsem se. Už jsem viděl dost a nehodlal jsem déle čekat.
"Seongu, odvez ji k nám. Já si jdu ještě něco zařídit." Oznámil jsem a vydal se ke vchodu.
"Počkej, co chceš dělat?" Zaslechl jsem Bomi. "To, co jsem měl udělat už dávno." Odpověděl jsem a sáhl na kliku. A nesnaž se mě zastavit. Dodal jsem ve své hlavě.
Zaslechl jsem Seonga jak zvolal mé jméno. Stočil jsem na něj pohled a on mi hodil klíče od svého auta a pak dodal: "vem si moje auto." Chytl jsem je a pokýval hlavou na souhlas.

Byl jsem rád, že mě Seong nechce zastavit. Ví, co si potřebuji vyřídit a přesto mě nechá. To u něj není zvykem.

Zamířil jsem na policejní stanici a ptal se po Yiyunovi na recepci.
Policistka na recepci mi ukázala směr a řekla mi číslo dveří. Poděkoval jsem a vydal se za tím parchantem.

Neobtěžoval jsem se s nějakým klepáním a vstoupil do kanceláře. "Ty hajzle." Sykl jsem na něho jelikož se koukal do nějakých papírů. Zvedl ke mě pohled a klidným hlasem pronesl: "Čím jsem si ten titul zasloužil, Mingi." Udělal jsem dva kroky k němu a vytáhl ho za límec na nohy. Pak jsem mu jednu natáhl, že se mu hned spustila červená. "Ještě jednou se ji dotkneš a skončíš v márnici." Vyhrožoval jsem mu. Yiyun se začal nechutně smát. "Takže Bomi si už stěžovala." Poznamenal s úsměvem a postavil se na nohy. "Ani nemusela." Pronesl jsem a dal jsem mu další nakládačku.

Začal jsem do něj bušit až jsem měl krvavé klouby. I jemu se podařilo pár hmatů ale to nic nebylo oproti tomu kolik jich dostal on. Odtrhli nás až jeho kolegové a jeden se postavil mezi nás.

"Co se tady sakra děje?!" Zařval znepokojeně a prohlížel si jak mě, tak i Yiyuna. "Tady tenhle hajzl stáhl ruku na svou ženu. To se tady děje." Vyštěkl jsem. "Je to pravda, Yiyune?!" Zeptal se a stočil pohled na svého kolegu. "Není. Ten chlap si vymýšlí." Pronesl Yiyun a ztěží dosedl na židli. "Já ti dám, že si vymýšlím." Zařval jsem na něj a chtěl jsem mu zase natáhnout ale drželi mě dva policisté. Škubal jsem sebou a doufal, že se vyvlíknu.
"Tak dost!" Zařval policista. "Odveďte ho." Nařídil a někam mě odvedli.

Pohled Bomi:

Šla jsem tedy do ložnice a sbalila si to nejnutnější.
Z jedné strany jsem byla i ráda, že se tady Seonghwa s Mingim ukázali a že tady nemusím trávit další noc ale tohle ještě víc naštve Yiyuna. Tohle nedopadne dobře. Zakroutila jsem nad tím hlavou.

Mingi určitě jel na policejní stanici, si to vyřídit s Yiyunem. Popadla jsem mobil a vytočila číslo mého bratrance, který shodou okolností pracuje na stejné stanici.

Jaho:
"Ahoj Bomi, jak se máš?"

Ozvalo se na druhé straně veselý hlas mého bratrance.

Me:
"To je teď jedno. Hele Jaho, mám na tebe prosbu. Na stanici má dorazit jeden můj kamarád a chce něco vytknout Yiyunovi. Prosím tě, že dohlédneš na to aby se nedostal do nějakého maléru."

Jaho:
"Jasně. Yiyun ti něco provedl?"

Me:
"To je na delší dobu."

Jaho:
"Dobrá někdy se zastavím na kus řeči a všechno mi povíš."

Me:
"Dobře a děkuji."

Jaho:
"Nemáš zač a měj se."

Me:
"Ty taky ahoj."

A zavěsila jsem. Jaho byl vždy na mě hodný. Vždy mě vyslechl a v dětství mě chránil. Je jedináček a já jsem mu vždy nahrazovala sestřičku, kterou si vždy přál.

S cestovní taškou jsem se vrátila zpátky za Seonghwou do obývacího pokoje. Seděl na pohovce, přesně na tom samém místě, kde včera seděl Yiyun. V rukou držel láhev vína, kterou Yiyun včera pil a zkoumavě si ji prohlížel. Pomalu jsem položila tašku a kráčela k němu.
"To nebyla jen facka, že mám pravdu." Poznamenal Seonghwa a podíval se na mě. Věděla jsem, že jemu můžu říct všechno. Neřekne to nikomu, když ho o to požádám. "Nebyla." Pípla jsem a cítila v očích slzy. "Co ti provedl, Bomi?" Zeptal se. Pomalu jsem si sedla vedle něho. "Násilně si mě vzal." Pípla jsem a začala brečet. Seonghwa mě objal a hladil po vlasech. "Už ti neublíží. To ti slibuji." Konejšil mě.

Po nějaké chvilce jsem se uklidnila a zvedla hlavu. Smutně jsem se pousmála, při pohledu na jeho rameno, které měl mokré od mých slz. "Máš mokré rameno." Poznamenala jsem. "To neřeš. Bomi, kluky bude zajímat, proč jsi u nás. Musíš jim říct pravdu." Řekl Seong. Má pravdu. Tohle nějak nezamaskuji. Sklopila jsem pohled a kývla na souhlas. "Už jsem je dost dlouho vodila za nos." Poznamenala jsem tiše a podívala se na něj. Seong se usmál a pohladil mě po vlasech. "Pojď. Vypadneme odsud." Zavelel Seong a postavil se.

"Jen doufám, že to Mingi nepřehání." Poznamenal Seong za pochodu a vzal mi tašku. "Na té samé stanici pracuje i můj bratranec, tak jsem ho zalarmovala ať na něj dohlídne." Prozradila jsem mu a předala mu klíče od auta.
"To je dobře. Už jen kvůli Mingimu musíš s pravdou ven." Poznamenal Seong a nastoupili jsme oba do auta. "Já vím a všechno řeknu, jak Mingimu tak ostatním." Slíbila jsem mu.

✨ To by continued...✨