You are my life

7.

✨ A konečně jedna z hlavních postav tohoto příběhu. Mingi. Má rád nacho chipsy a jeho oblíbené jídlo je kuře. Bojí se brouků a členové řekli, že je nejzbabělejší člen. Podle Jonghoa se Mingi chová jako malé zvídavé dítě.

Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Po příchodu do dormu jsem zaslechl Yunhoa jak se po mě schání.

Ozval jsem se ale pohled jsem měl stále na Bominých zádech. Až jak shodnotil můj vzhled Yunho, tak se otočila a já zahlédl v jejích očích výčitky svědomí.
Nedokázal jsem vnímat rozhovor mezi Yunhoem a Hongem. Stále jsem se díval na Bomi a začínal jsem litovat toho, že jsem tomu hajzlovi nenaložil víc. Její tvář, kde měla otisk ruky byl teď fialový. Ráno byl jen rudý.

Hong mi podal sáček s ledem ať si jdu chladit ten monokl. Poděkoval jsem, přijal sáček a odešel do svého pokoje.

Natáhl jsem se na postel a přiložil si sáček na monokl. Sykl jsem, protože to zastudělo.
Vyrušil mě klepot na dveře.

"Teď nemám náladu, Yunho." Zařval jsem ale dveře se otevřely a dovnitř nakoukla Bomi. "Bomi," Vyhrkl jsem nečekaně. "Můžu dál?" Zeptala se. "Jo pojď." Vyzval jsem ji a sedl si na posteli.
Bomi vešla do pokoje a zavřela dveře. Opřela se o ně. "Bolí tě to moc?" Zeptala se. Na tváři se mi rozlil úsměv. "Ani ne." Odpověděl jsem a poklepal na postel aby si přisedla.
Přistoupila k posteli a sedla si na kraj postele. "A tebe to bolí?" Zeptal jsem se ji. "Trochu a občas." Odpověděla mi. "Přišla jsem ti poděkovat. Vím moc dobře co sis potřeboval zařídit." Řekla a podívala se na mě. "Jsi chytrá hlavička." Pochválil jsem ji. "To nemá s chytrostí nic společného, Mingi, jen tě znám až moc dobře jako všechny ostatní." Odporovala a já se musel zasmát. Jo tak v tom měla pravdu. "Ale abys věděla, jeho to bude bolet pár týdnů." Prozradil jsem ji s úsměvem. "To je mi víc než jasné." Přitákala Bomi s úsměvem. "Máš se ozvat bratrancovi." Pronesl jsem. "Ozvu se mu." Pronesla a mírně se usmála. "Řekneš mi celou pravdu? Co všechno ti ten zmetek udělal?" Ptal jsem se ji. Jistý scénář v hlavě mám ale nechci si to připustit.

Chvíli byla ticho a já už myslel, že nebude mluvit. "Všechno se to pokazilo krátce po svatbě." Řekla tiše. "Žárlil na vás, na můj plat a chtěl abych se vzdala svého povolání abych mohla být s ním doma. Pomalu nebyl den abychom se nepohádali. Já se svého povolání nechci a nikdy nechtěla vzdát.
Včera to byla nejhorší noc. Stále doufám, že to byl jen zlý sen a já se každou chvíli probudím a vše bude dobré." Řekla na jeden nádech a leskly se jí oči. To mi stačilo. Objal jsem ji a přitiskl k sobě. "Už bude dobře. Nedopustím aby se k tobě ještě někdy přiblížil." Slíbil jsem ji a hladil ji po vlasech.

Už byla klidnější a sama se ode mě odtáhla. "Lepší?" Zeptal jsem se a pak si uvědomil, že je to blbá otázka. Tohle ještě dlouho nebude dobré. Jsi idiot, Mingi!
"Promiň, blbá otázka." Pronesl jsem. "To nic. Nějakou chvíli to potrvá než se vrátím do normálu. Teď mám sto chutí si zalést někam do nejtmavšího kouta a zůstat tam." Pronesla. "To nedělej." Pronesl jsem. Bomi se na mě nechápavě podívala. "Bojím se tmy, takže bych tam za tebou nemohl." Pronesl jsem s úsměvem a Bomi se rozesmála.

Klepot dveří nás vyrušil a následně se objevila ve dveřích Seongova hlava. "Nerad ruším váš dýchánek ale jde se obědvat." Pronesl s úsměvem a zase zavřel dveře.

Pohled Bomi:

S Mingim jsme se dostavili ke stolu a naložili si oběd. U stolu nás sedělo jen pět. Já, Mingi, Seonghwa, Hong a Yunho.
Woo přijde dnes před večeří, Sang chvíli před Wooem, San by měl končit kolem čtvrté a Jongho kolem třetí.

Znala jsem jejich rozvrch skoro nazpaměť a tak vím, že Hong a Yunho mají odpoledne návštěvu studia.
Takže po obědě tady bude jen Mingi a Seonghwa, který se nejspíš zavře do studia co mají v dormu a bude cvičit. Tanec je jeho vášeň.
Mingi zas pro změnu, když ho napadne něco o čem psát, tak se zavře do pokoje a píše texty. Občas na tom pracují i s Hongem.

"Cestou ze studia něco objednám na večeři." Pronesl Hong přisedícím. "Nemusíš, já se o večeři postarám a mimochodem, vím, že jsi dobrý kuchař ale ta čína se ti dnes povedla." Pochválila jsem Honga s úsměvem. "Jsem rád, že ti chutná a děkuji." Pronesl a měl trochu červené tváře. "No to snad ne! Když ti pochválím jídlo já, tak se tak roztomile nečervenáš ale když ti pochválí jídlo Bomi tak skoro rudneš." Rozčiloval se Seonghwa a já se zasmála. "Nechci se do toho motat ale Seong má pravdu." Přitákal Yunho s úsměvem.
"Asi to bude tím, že Bomi mi vždycky pochválí mé jídlo. Kdy jste mi vy pochválili jídlo?!" Hájil se Hong. Chvíli bylo ticho.
"To už asi nějaký ten pátek bude, co?" Ozval se provinile Yunho. "Jo už je to dlouho." Přitakal Hong a založil si ruce na prsou. "Promiň Joongie." Omluvil se Seong a vstal od stolu. Přistoupil k Hongovi a objal ho. "Jsi ten nejlepší kuchař." Pronesl Seonghwa a líbnul ho na líčko.
"Teď se začnou líbat dokud jim to jídlo nevystydne." Šeptl mi Mingi, který seděl vedle mě. Na malou chvíli jsem stočila pohled na něj.
"Aaaah ty víš jak na mě." Pronesl Hong a natočil hlavu na Seonghwu aby spojili své rty.
"A je to tady." Poznamenal Mingi s úsměvem. Já se uchechtla a dál pokračovala v jídle.

Po obědě jsem začala uklízet kuchyň.
Zrovna jsem umývala nádobí, když vešel do kuchyně Mingi. "Pomůžu ti." Oznámil mi, já sebou leknutím cukla a rozbila sklenku. "Promiň, vylekal jsem tě." Pronesl a začal sbírat střepy. "To já se omlouvám. Jsem nešika." Řekla jsem. "Nejsi nešika, jen jsi unavená." Pronesl Mingi a podíval se na mě. "Ano to jsem." Přitákala jsem unaveně.
Dotkla jsem se jednoho střepu a pořezala se. "Au. Sakra." Sykla jsem a pořezaný prst dala hned pod vodu. Mingi hned nechal střepy střepama a vytáhl náplast. Vzal papírovou útěrku a začal mi opatrně sušit prst. "A pak, že nejsem nešika, jo." Trvala jsem si na svém. Mingi se usmál a zalepil mi ránu.
"Běž si lehnout a já to dodělám." Řekl mi Mingi. "Asi půjdu, než tady rozbiju všechno nadobí." Přitákala jsem a šourala se ke vchodu. Ještě jsem se otočila na něj. "Děkuji." Poděkovala jsem mu a lehce se usmála. "Není zač. Přijdu tě zkontrolovat." Řekl, já se ještě uchechtla a odešla.

Dostala jsem se do pokoje a jen co jsem viděla postel, cítila se čím dál víc unavenější. Lehla jsem si a hned jsem usnula.

✨ To by continued...✨