Lidé z Rohmidru

Neplánovaná vyjížďka

„Coryo?"

„Ano?"

Do pokoje vešel Lachim. Před ním seděla jeho milá, úplně bledá, s hlavou ve dlaních. Chvíli nejistě stál na místě a pak k ní pomalu přisedl.

„Co se děje?"

Corya se párkrát nadechla. Celá se klepala, proto ji Lachim položil ruku na rameno. Ona ho ale hned strhla.

„Ne, Lachime," sykne a unaveně vydechne, „nech mě o samotě." Lachim na ni chvíli koukal a pak vstal. Pomalu vykročil.

„Ne, počkej!" zastaví ho dívka. Podívá se mu do očí. „Já- já-"

Tak ráda by někomu řekla, že není ta, kterou je, ale musí držet jazyk za zuby. Už je někdo jiný dlouho.

„Co?"

„Ale nic," odpoví lhostejně Corya, „jen tu se mnou chvíli buď." Lachim si před ní klekl a chytil ji za ruce: „Mě můžeš říct, co tě trápí."

„Nemůžu," řekne Corya s bolestným úsměvem a se slzami v očích.

„Proč ne? Nevěříš mi?"

„Věřím, ale- prostě- to nejde."

Lachim se odmlčel. Zíral do unavených očí dívky a stále ji držel za ruce. Byly ledové.

„Není to poprvé, Lachi."

„Tohle?"

„Jo," potvrdí Corya, „je to častější a častější. Já nevím, co se se mnou děje. Vidím před sebou ty mrtvé, všechnu tu krev, rázem tu královninu spokojenost-"

„Musela jsi s tím přeci počítat."

Corya mlčela. Upřeně zírala na Lachima, který znejistil.

„Řekl jsem něco blbě?"

„Jak se dá počítat s něčím takovým?"

„Práce u královny to obnáší," řekne pomalu Lachim, „je to daň za její služby."

„Služby," odfrkne si znaveně Corya, „kdy nám naposledy poskytla službu?"

„Udržuje nás při životě."

„Ty, kdo se jí hodí. Čekám, až se jí hodit přestanu."

Lachim netušil, co na to říct.

„Coryo, takhle to nemůžeš brát."

„Nevěřím tomu, že jsi s Drachirem takový zvíře. On vypadá, že by mouše neublížil."

„Skoro mě neznáš."

Tahle slova bodla.

„Já tě neznám jako zvíře," řekne Corya, „ale jako laskavého a temperamentního Midrila. Tebe tenhle život baví?"

„Je to jediná možnost," vysvětluje Lachim, „jak být v bezpečí. Jediná."

I on něco tají, pomyslí si Corya. I on se v něčem vymiká, stejně, jako ona.

„Proč ses tedy přidávala do královniných služeb?"

„Lachime, já- není to tak jednoduchý."

„Tak se vymáčkni!"

Začal na ni naléhat. Jeho tón hlasu byl urputnější a urputnější a začal být nepříjemně nervózní. Corya se znovu rozklepala.

„Lachime, chci být sama."

„Nejdřív chceš, pak ne, a teď zase jo?"

„Prosím tě, zmiz."