Lidé z Rohmidru

Princ na bílém koni

"Jsi čím dál lepší, Udale!" zvolá Corya, když ji její přítel předvádí střelecké nadání. On se pousměje.

"Mám ještě, co dělat."

"Měl bys o tom něco napsat," navrhne Tiris.

"Je fakt, že dlouho ses nám nepochlubil."

"Není čím," složí Udal luk, "poslední dobou nemám motivaci cokoli vymýšlet nebo kreslit. O cokoli se pokusím, vypadá nebo zní strašně."

Corya se na něj zašklebila: "Tak ukaž, jak příšerné to je." Udal odběhl a dívky se na sebe podivně podívali.

"Jsem zvědavá, co donese," prohodí Tiris. A jako na zavolanou Udal přichází. V rukou drží několik papírů. Rozloží je před Tiris s Coryou.

"Zbláznil ses?" ptá se užasle Tiris, "strašně?"

"Říkal jsem to."

"Je to úžasný!" vloží se do toho Corya. "Tohle má být Duo?"

"Jo, má. Moc podobní si nejsou, ale-"

"Lachim vypadá přesně jako v reálu," vezme si do ruky papír Tiris. Prohlédne si ho a dá ho i Corye. A opravdu. Vypadá přesně jako v realitě. Do detailu.

"I Drachir si je hodně podobný, Udale," konstatuje Corya, přičemž si pořád prohlíží Lachima. Udal se nad svůj výtvor nakloní a podívá se na něj: "Pořád mi to tak nepřijde."

"Tak co tu máš ještě?" prohrabe papíry Tiris. Narazí na kresbu supa Dreatha. Zatají se ji dech. Corya se na ni nejistě podívá a ona papír otočí.

"Páni," vydechne, "to je...přesný."

"Totožný." Udal chvíli mlčí, než se rozhodne ukázat další náčrty.

"Tady třeba," vytáhne zespoda malý kousek svitku, "tady je Lachim sám. Tady si je možná ještě podobnější."

"Můžu si ji nechat?" Udal se na Coryu překvapeně podíval, ale papír ji dal: "Jasně, na." Corya si ho vzala a položila si ho vedle sebe.

"Koukej, tady má tebe!" řekne nadšeně Tiris a ukáže portrét Corye. "Tady jsi si taky podobná. Udale, jak to, že je to strašný? Co to povídáš?"

"Ze všech lidí jsou k výtvorům nejvíce skeptičtí jejich autoři," vysvětlí Udal a sám se na některá díla podívá důkladněji. Corya pak svůj portrét Udalovi vrátí.

"A nějaké texty?"

"Ne, ty ukázat nemůžu, to je vážně hrůza." Tiris dá ruce v bok: "Udale?"

"Vážně! To je katastrofa, ale když jste to vy," zamyslí se, "tak, když teda tak chcete, pro nějaké dojdu."

"Ukaž je Tiris, já budu muset jít," říká Corya. Všimla si totiž Lachima, který vypadal, že na ni čeká.

"Tak jo," odpoví Udal a zvedne se. Corya udělá to samé a vyjde za Lachimem. Popojdou trochu dál a zastaví se.

"Co potřebuješ?" zeptá se Corya.

"Chtěl jsem tě vidět," odpoví Lachim. Corya se usměje a on ji chytne za ruku.

"Za chvíli musím do služby," poví mu Corya.

"Já taky. Ale ještě ne, ne?"

"Ne, ještě ne." Nakloní se k sobě a jejich rty se znovu dotknou.

"Tohle není nejlepší místo," řekne Corya vesele.

"Naopak, horší místo v Lodi nenajdeš." Políbí se znovu. Pak od sebe poodstoupí.

Oba mlčí. Nemají si co říct. To se ovšem rychle změní, protože hned, co se znovu políbí, k nim vtrhne Drachir. Jakmile je spatří, zastaví se, opře se o zeď a usměje se. Ani jeden si ho z počátku nevšimnou. Až Corya ho zpozoruje, odtrhne se od Lachima a on se otočí.

"Nechtěl jsem vás vyrušit," omluví se láskyplně Drachir, ale Corya se moc láskyplně netváří. Oba si toho všimnou.

"Coryo," začne Lachim.

"On to ví?"

"Ano, ví," přizná se jí Lachim, "ale je jediný. Mám v něm stoprocentní důvěru, že to nikomu nevykecá." Corya si Drachira prohlédne a smířeně kývne hlavou.

"Coryo," vloží se do toho Drachir, "vybrala sis toho nejlepšího."

Corya se zatváří nejistě, přesto se na Lachima usměje, jako by tu Drachir nebyl. Narušení bylo ale velké, proto chce odejít.

"Už musím," řekne a naposledy se trochu nedůvěřivě na Drachira podívá. Pak se otočí a odejde.

"Ty seš vážně truhel, Drachire," podotkne Lachim, "viděls, jak se na tebe tváří?"

"Viděl," odpoví Drachir, "asi jako ty?" Lachim ho mírně uhodí do břicha.

"Jau, to bolí!"

"To má bolet," usměje se Lachim. Dobrá nálada ho nepřešla ani po tomhle fiasku.

"Já si nemůžu pomoct," pokračuje Drachir, "ale když se tak na vás dívám-"

"Ty jsi nás někdy viděl i jindy?"

"Ne, neviděl," ujistí ho Drachir, "ale prostě vypadáte strašně hezky. Ona jako dáma a ty jako princ na bílém koni." Odmlčí se. "Teda, spíš na poníku, ten je asi jistější."

"Ty jsi blbej," šťouchne ho znovu Lachim a rozcuchá mu kudrliny, "abys mě za chvíli nenosil na zádech. Ty bys byl kůň, pane jo! Velkej a statnej valach, trochu v nadváze, trochu víc nemehlo a furt by jenom žral!"

Drachir se zatváří uraženě, ale Lachim dobře ví, že to hraje. Drachir se usměje.

"Já jsem jen vybíravej."

"Já vím, ty mlsoune," odpoví Lachim, "pojď, k chuti nám teď jde ta holka." A oba odešli za svojí prací.

A zatímco Duo bylo až v podezřele dobré náladě, hrdlo se stahovalo u Narinavara. Opět to přišlo. Opět to chtělo ven, ale nemělo jak.

Pokud to vykřičíš, budeš nevděčný.

Tahle myšlenka v něm houstla. Celý život s ním byla a nechtěla povolit. A jelikož Rialyn byla pryč, neměl komu to říct. I když by to všechno nikdy neřekl stejně.

Rychle si vzal do ruky kus papíru a s třesoucíma rukama to zkusil napsat. To, co cítí. A jak psal, cítil, že je mu k úlevě.

Už je to zase tady. Zase se to vrátilo. Chci to říct, ale nemám jak. Já to prostě nedokážu. Nevděk není na místě. Ale to soužení, to se nedá vydržet. Tak bych to řekl, ale nemůžu. Jsem dítě otroků. Mám být rád, že jsem tady. Mohl jsem být dávno mrtvý. Jsem otrok. Otrok, kterému dali šanci. Nestěžuj si. Nestěžuj. Tvá trápení nikoho nikdy nezajímali. Ty jsi nikoho nikdy nezajímal. Ani Rialyn. Jestli se dozví pravdu, opustí tě. Jako všichni. Pravda není. Nikdo o ni nestojí. Jsem jen nevděčný. Nevážím si toho, čeho mám. Jsem nejlepší pozorovatel na Rohmidru. To je to, co chtějí. Tvůj vnitřek ne. Opovrhují tím. Stejně, jako tebou, Nari. Říká ti Očko, protože vidíš. To je hlavní. Ty musíš vidět všechno. Oni tebe ne. Nechtějí tě vidět. Nevnucuj se. Nebuď nevděčný. A vzpamatuj se.

Každým dalším slovem jeho bolest přecházela. Jeho nevděk byl pryč. Rozhlédl se kolem sebe. Papír složil a důkladně ho schoval. Zvedl se a zhluboka se nadechl. Bylo to pryč. Skoro. Může jít. Vzpamatoval se.