Lidé z Rohmidru

Lapena

Lachim srazí Šarlotu k zemi. Ta se zajíkne a zbraň ji vypadne z ruky. Lachimův kůň na ni položí kopyto, čímž ji znehybní. Něco je ale špatně.

"Drachire, jsi v pohodě?"

Drachir se tváří nejistě a vyhrne si košili.

"Ty vole, to si děláš-"

Lachim vytřeští oči.

"Ona tě postřelila?!"

Ano.

Drachir se dívá na svůj bok a zkoumá, jak je rána hluboká. Lachim mezitím zadržuje smích a s koně seskočí. Šarlota je pořád v sevření a s každým pohybem kůň tlačí víc. Lachim ji zvedne a spoutá. Pak se jde podívat za postřeleným.

"Ty krávo, pěkný," konstatuje Lachim. Z rány neteče krev, vypadá pouze jako odřenina. Přesto ji stlačí.

"Tak seš idiot!" vyjekne Drachir a skroutí se, aby na něj Lachim nesahal.

"Promiň," omluví se Lachim a přikryje si ústa rukou, "to je klika, že tě trefila takhle."

"Nemyslím si," zavrčí Drachir, "spíš sleduj, ať nám nezdrhne." Lachim se otočí a ještě že tak. Dívka totiž byla, spoutaná, na odchodu.

"Keraent!" zvolá Lachim a jeho kůň ji zatarasí cestu. Šarlota ucouvne a spadne na zem.

"Ty už neutečeš," zvedá ji Lachim.

"A to postřelení si vypiješ," prskne Drachir.

Z rohu se vynoří temná postava na obrovském koni. Chvíli stojí ve stínu a pak vystoupí na světlo.

"Ale ale, copak se tu děje?"

Arod.

"Dovol," začne Lachim, "abych ti představil Šarlotu. Tu, která je důvěrná přítelkyně Barnabáše."

"A taky tu, která tu někoho pro radost postřelila," zahučí Drachir a ukáže Arodovi ránu. On se otočí zpět na dívku, která na něj upřeně, ale vyděšeně civí.

"Tu ránu musíte ošetřit," řekne zvěd, "já si tu slečnu vezmu do parády."

"To ne," zašeptá Šarlota a podívá se na Duo. Drachir na ni pohlíží s totálním odporem a nenávistí, Lachim se slizce usmívá.

"Fajn," řekne Lachim a naskočí na koně, "ale ne, že si vezmeš naše zásluhy na sebe." Odjedou.

"O tom si rozhodnu sám, Lachime," řekne Arod prázdně a seskočí z koně. Šarlota mu stojí tváří v tvář a ačkoli má strach, nehodlá to dát najevo. Arod ji chytne za čelist.

"Pověz, ty čůzo, znáš se s Barnabášem?"

"Jakým?" Arod stiskne silněji, až se dívka zajíkne.

"Nehraj si se mnou, tím parchantem, co mi vyrazil čelist!"

"Brzo mi ji asi vyrazíte Vy!"

Arod na ni nenávistně koukal a pak se usmál: "Však se rozpovídáš, neboj." Připevnil na ni silné okovy a ty upevnil k sedlu. Chtěl, aby šla po svých. Nasedl na koně.

"Teď nevím, Creggo, mám jet krokem nebo klusem?" zeptá se svého koně. Kůň zařehtal. Arod se na Šarlotu otočil: "Tak teda krokem. Máš štěstí."

Vyrazili. Arod se, jako vždy, nesl jako páv, ale ani Šarlota nebyla shrbená obavou. Naopak, šla vyhrbená a nedívala se stranou. Věděla, že se to jednou stane. Že ji najdou. Bála se, ale strach ji přešel. Věděla, že nesmí nic říct.

Za chvíli dojeli až k Lodi. Arod koně předal stájníkovi a Šarlotu chytil za vlasy. Bolestně zaskučela.

"Pořád mi nic nepovíš, brepto?"