Lidé z Rohmidru

Mezi potížemi

Arod byl přenesen na své lože. Tam mu dali napít podivné medicíny, po které omámeně usnul. Ve spánku mu očistili rameno a dali mu pokoj. Před jeho pokoj byli postaveni strážní a oba zachránci odešli.

Po cestě potkali Duo.

"Jak na tom je?" zajímal se Lachim.

"Tvrdě spí. Vypadá to, že lék zabral." Lachim i Drachir si oddechli. Pak se skupina rozešla.

"Až Liarendila dostanu do rukou, já ho-"

"Pojď za Arodem," nabídne Drachir. Lachim si ho obezřetně prohlédne.

"Za Arodem? Co tam chceš dělat, když spí?"

"Měl by u něj někdo být, kdyby se mu udělalo hůř."

"Jsou tam stráže."

"Stráže? Co ti udělají, když se něco bude dít? Pomalu si toho ani nevšimnou, vždyť to víš."

Lachim se zamyslel. "Takhle to vypadá, že ho pořád zachraňujeme," odfrkne si. Drachir se pousmál: "Možná proto, že ho pořád zachraňujeme." Vydali se za ním.

Pořád spal. Vypadal jako mrtvý, přestože dýchal. Duo za sebou zavřelo dveře a prohlíželi si zvěda.

"Ten měl teda pech," řekne Drachir.

"Štěstí! Můžeme být rádi, že ho ta holka trefila jen do ramene. Mohlo být taky po něm."

"A to teprve letíme."

"No právě," odpověděl Lachim a ohlédl se.

"Že se do toho vždycky připlete Liarendil." Lachim se otočil zpátky a stáhl své špičaté uši: "O něm ani nemluv! Kdybych mohl, tak mu zlomím vaz!"

"Ty?" ozval se najednou Arod. Probral se.

"Arode! Jak ti je?" zajímal se Drachir. Arod se zvedl a sedl si. Držel si rameno a zatnul zuby: "Je to lepší. Myslel jsem, že je po mně a to ten šíp nebyl napuštěný jedem. Já ji-"

"Ji? Proč ji?"

"Postřelila mě ta modrooká holka!"

"Jistě, to víme," uklidňoval ho Drachir, "ale proč to nehodíš celý na Liarendila?"

"Co to o mně máte za mínění, hoši? On se jen nepříjemně připletl, i když nejraději bych s ním taky praštil. Nemůžu to ale hodit na něj, on mě nezranil."

Duo bylo překvapeno, že Arod Liarendilovi vlastně odpouští. Velmi rychle je ovšem přesvědčil, že ne.

"Ale jestli budu mít nějaké následky, postarám se, aby ten svůj nesplnitelný dluh neměl ani šanci splnil," zasyčel.

Královna seděla na trůnu a s napětím čekala nějaké zprávy o zvědovi. Do dveří vtrhl Narinavar a svými dlouhými kroky mířil ke královně. Ta se narovnala. Uklonil se: "Arod bude v pořádku."

"Alespoň že tak," řekla královna, "sleduj tu holku pozorněji, zaměř se na ní, všechno ohlašuj."

"Jistě," odpověděl.

"A Liarendila taky."

"Jistě."

"Víš co, přiveď mi ho. nemám ponětí, kam utekl a chci vědět, co mi chtěl říct." Narinavar oešela zanedlouho Liarendila našel.

"Královna tě chce."

"Že zrovna mě? To zvládne beze mě, může si zavolat Aroda."

"Arod je rád, že je rád."

"No právě, tak královna by měla být taky."

"Liarendile, ona tě očekává."

"Naprášil jsi ji něco, co nevěděla?" To Narinavara zaskočilo, přesto zůstal ledově klidný.

"Nevím, jestli sis toho všimnul, ale právě jsi spoluautor rány na Arodově rameni, takže bych tam být tebou šel, nebo si klidně rád něco vymyslím. Třeba to, že pohrdáš příkazy svých nadřízených."

Liarendil zasyčel a vyšel. Výhružka s ním pohnula. V hlavě měl ty nejhorší scénáře, přesto byl velmi překvapen, když královnu zajímalo něco úplně jiného.

"To, co se stalo, teď odmítám řešit. To se dořeší, až bude Nejvyšší zvěd v pořádku. Ty mi řekni, co jsi mi chtěl, když jsi sem tak vlítnul."

"Veličenstvo, máme veliký problém."

"Jaký?"

"Na Lodi není dostatek zásob jídla."

"Cože?!" Královna se zvedne z trůnu. "Jak to myslíš?"

"Tak, jak to říkám, královno. Není dostatek jídla."

"Jestli se dozvím, že je to nějaký nechutný vtip, tak..."

"Není to vtip."

"Ven, zmiz, chci být sama."

"Ale králov-"

"VEN!" zaječí Siara. Liarendil sebou cukne a nejistě odejde. Královna zůstane o samotě. Posadí se na trůn a promne si oči: "Tohle je teprve let. Dreathe!"

Z výšky, ze stínu se snese obrovský nevzhledný sup, který s řevem přistane u královny na trůně. Ta ho pohladí po jeho lesklém peří a podívá se směrem ke dveřím.

"Co kdybys mi zazpíval?" navrhne. Sup zaskřehotá.  "Ano, chtěl bys? A kohopak si vybereme?" Sup zvedne pařát a dotkne se královnina rohu.

"Takže otroka, jistě. To není zlý nápad, umělecky se vzdělávat." Sup opět zaječí a zamává křídly. "Přiveďte sem dva otroky!" zvolá královna a za chvíli je sem dovedou. Jakmile si všimnou obrovského ptáka, proběhne jim mráz po zádech a ti, kdo mohou, zmizí. "Tak zpívej," pobídne supa líbezně královna, "roíd!"

Celá Loď se jakoby zastaví. Všichni slyší jen skřek supa, který se rozléhá v každém rohu. Jeho hlas se rozlétne až k lukostřelcům.

"Kdo to tam je?" ptá se Tiris.

"Netuším," odpoví Udal a podívá se na Coryu. Ta je jako omámená.

"Co když to se mnou dopadne stejně?"

"Cože?" zhrozí se Udal.

"Co když si mě taky vychutná?"

"To je nesmysl, Coryo," ujišťuje ji Udal, "za postřelení se netrestá skřekem."

"Ale za nic ano." Najednou všichni zmlkli.

"Tyhle věci neříkej nahlas," promluví najednou právě příchozí Narinavar, "mohlo by tě to stát krk." Všichni zpozornili a Narinavar pokračuje: "Pojď se mnou." Corya se nejistě otočila, ale rázem svoji tvář změnila v kamenně chladnou a s pozorovatelem odešla stranou.

"Víš, jaká je moje práce. To, co jsi teď řekla, bych měl jít naprášit královně. Přinejmenším by tě nechala zbičovat. Ale neřeknu ji nic."

"Nic?" Corya byla zaskočená.

"Ne, ani slovo. A ty si dáš pozor na jazyk, abych se nemusel rozhodovat mezi ano či ne, rozumíme si?"

"Ano, pane," řekne Corya a už by odešla, kdyby ji Narinavar nechytil za paži a pevně ji nestiskl: "To ale neznamená, že se budu rozhodovat pořád." S těmito slovy odešel. Corya se poté vrátila ke svým lidem a když skřehot ustal, znovu zamyšleně sledovali vesmír venku.