Lidé z Rohmidru

Nepřesná střela

S šíleným řevem se Arodovi podlomila kolena a sesunul se k zemi. Corya sebou leknutím cukla a šíp zasáhl rameno zvěda.

"Sakra," zasyčí polohlasem Corya a rychle k Arodovi spěchá. Královna se na něj s obavou podívá a pomalu uhne na Liarendila. Stál bledý jako stěna a jejich pohledy se střetly.

"Zavolej sem někoho!" štěkne po něm a on roztržitě odejde. Královna přijde k Arodovi. Ten sebou zmítá a syčí, škube sebou a zhluboka a trhaně se nadechuje.

"To strašně bolí, sakra!" řve na celé kolo, "dejte to pryč, nemůžu hnout ramenem, dejte to pryč!"

"To nepůjde," odpoví královna a pozoruje jeho zakrvácené tělo a oblečení.

"Tohle nevydržím! Zavolejte někoho, to se nedá vydržet! AU!"

Corya se pokusí přiložit ruku k dílu a utrhne si kus látky z oděvu, aby Arodovi utřela krev z hrudi, ale královna ji se syčením surově odstrčí.

Rozletí se dveře. V nich stojí několik Midrilů a přistoupí k Arodovi.

"Dělejte něco, podívejte se na něj!" prská královna a oni poslechnou. Sednou si k Arodovi a prohlíží si ho.

"Dělejte něco, do prdele, to chcete, abych zdechnul?" nadává Arod a opět sebou zaškube.

"Nehýbejte se, pane."

"To se ti řekne, au!" zaskučí znovu, "tebe nikdo nikdy nepostřelil!"

"Jestli sebou budete takhle zmítat, šíp vám nevyndají," ozve se Corya.

"Zavři zobák! To kvůli tobě to dopadlo takhle! Jestli jsi mě zmrzačila, tak tě zabiju, to si pamatuj! A Liarendila taky, idiota! A vy něco dělejte, sakra! Já se hýbat nebudu, jen mě toho zbavte!"

Poslední větu řekl znaveně a poddaně. Corya klečela opodál úplně strnulá. Jeden Midril Aroda přidržel u země a chytil mu ruce. Druhý pevně stisk šíp. Raz. Dva. Tři.

Ozvalo se hromové zařvání.

Šíp byl venku. Midril ho odhodil stranou a Corya po něm sáhla rukou. Královna ji o ovšem okamžitě vytrhla a zlomila ho.

Arod se uklidnil. "Veličenstvo, musí s námi," povídá jeden.

"Jistě, dělejte si s ním, co chcete," odpoví Siara a sedne si na trůn. Midrilové Aroda položí na nosítka a odejdou s ním. Corya se chystá jít za nimi, ale královna ji zastaví.

Krve by se v ní nedořezal.

"Jestli Nejvyšší zvěd bude sebeméně trvale zraněn, Dreath si tě vychutná." Pak Coryu vyhnala.

Aroda donesli do jeho přidělené komnaty. Rameno ho opět začalo pálivě bolet. Jeden z ošetřovatelů otevřel lahvičku s tlumivými účinky a vlil ji Arodovi do krku. Ten se zhluboka nadechnul a bolest po chvíli částečně přestala. Přesto však nemohl rukou ani hnout.

"Musíte mě dát dohromady, chápete? nesmím o tu ruku přijít, jinak jsem odepsanej!"

"Uděláme, co budeme moct."

"Ne, neuděláte! Vy to prostě zařídíte, jinak se přimluvím, aby vám srazili hlavy, rozumíme si?"

Midrilové zakývali hlavami. Arod najednou hlasitě znovu zaskuhral: "Au! Zas to bolí, pálí to k nesnesení!"

"Proč ten lék nefunguje?" ptá se jeden.

"Jak nefunguje?" panikaří Arod.

Druhý se podívá na lahvičku. "Měl by fungovat normálně."