Lidé z Rohmidru

Šarlota a Barnabáš

Arod zůstal několik dní mimo službu. Jeho práci si vzala na starost Corya, jak slíbila královně. A Duo se dalo do společné práce.

"Moc by mě zajímalo, kdo vyrazil Arodovi čelist," zauvažuje Drachir.

"Mě taky, to ti řeknu." Chvíli jeli beze slov.

Prásk.

Před koňmi se ozvala rána, prasknutí a dým. Koně vykopli předními nohami a hoši se lekli.

"Co to sakra bylo?" prská Lachim.

"Někdo to musel hodit. Pojeď!" zvolá Drachir. Vyrazí. A opravdu. Za chvíli před sebou vidí dívku, která před nimi utíká.

"Jeď!" křikne Lachim na svého koně a zrychlí, "to musela být ona!" Dívka se proplétala uličkami, ale Duo mí bylo v patách. K jejímu velikému štěstí byla ovšem ve městě doma, proto se v něm vyznala lépe, než jezdci. Po chvíli se jim ztratila. Duo uprostřed ulice zastavilo.

"Sakra!" slyší Lachima nadávat a když už kopyta neslyší, vykoukne z rohu. Byli pryč. Oddechne si.

"Jsi normální?" zahučí ji někdo z druhé strany do ucha. Dívka se otočí a popojde k druhému.

"Kdo je tu tebe nenormální? Lekla jsem se."

"Co je to za nápad, Šarloto, házet jim pod koně výbušniny? Kdyby tě chytli, tak tě nechají při nejlepším popravit!"

"A kdo vyrazil Arodovi čelist? To už jsi jaksi zapomněl?" vpálí mu do obličeje Šarlota.

"Patří mu to, zmetkovi," ohradil se Barnabáš, "utahoval si z bráchy."

"Já vím. Promiň."

"To nic. Dávej si pozor, je to hrozně nebezpečný, rozumíš?"

"Tihle dva by mě sotva chytili!" zasmála se Šarlota.

"Tihle možná, ale kdybys to hodila pod Aroda, ještě by si rád vyslechl supovu písničku." Šarlota se odmlčela. "Já tu prostě nemůžu stát."

"Já taky ne," řekne důležitě Barnabáš, "proto jim můžeme uškodit jinak. Pojď!" Rozběhli se pryč z místa.

"Co chceš sakra dělat?" ptá se trochu s obavou Šarlota.

"Sebrat jim zbraně."

"COŽE?" Šarlota úplně zkoprněla. Chytla Barnabáše za ruku a trhnula s ní k ní. Ten sebou cuknul a zaběhli za roh.

"Zbláznil ses? Zbraně mají přece u sebe!"

"Nezbláznil, vážně ne. Chci jim je vzít před očima."

"Ty jsi uplnej magor, Barney!" Barnabáš ji chytnul za ramena: "Vím, jak na to. Ty odlákáš pozornost a já je seberu."

"Magor, totální vymydlenej magor," brblá Šarlota, "tak na co čekáme?" Barnabáš se usmál a ohlédl se. Nikde nikdo.

"Pojď. Tvař se co nejvíce nenápadně." Šarlota přikývla. Opět vyrazili. Za chvíli před sebou uviděli dva stojící koně i s jejich jezdci. Skryli se.

"Fajn, vezmi si tohle," vloží Barnabáš Šarlotě do ruky malou výbušninu, "a udělej přesně to, co jsi udělala před chvílí těm dvěma. Já zatím oberu ty koně o náklad."

"Proč mi vyčítáš něco, co po mně chceš?"

"V zájmu vyšší moci?" odpoví Barnabáš a oba se s úsměvem rozdělí. On netrpělivě čeká, až se ozve rána a bude moci vyrazit. Jeho modré oči sledují okolí a husté vlasy lezou do obličeje. Čeká, až tmavovlasá dívka odbude svoji práci.

Ozve se výbuch.

Strážní se jdou na místo okamžitě podívat a koně nechají koňmi. Přesně, jak Barnabáš potřebuje. Přeběhne k nim a snaží se ztišit jejich řehtání. Zaujmou ho dva páry očí, ještě více ho ovšem zaujme jejich náklad. Musí být rychlý. Neustále se rozhlíží a postupně odvazuje veškeré pásky a popruhy, které zbraně drží na koních. Za chvíli je má všechny.

"Neobvykle zásobení, díky kluci," poděkuje koním a odběhne. Nikdo ho při tom neviděl. Zaběhne za roh, dost daleko od nebezpečí a za pár chvil se sejdou s udýchanou Šarlotou.

"Mám je," řekne Barnabáš a ukazuje zbraně dívce, "vzal jsem je všechny."

"A to mi máš za co poděkovat, málem mě chytili," povídá uřícená Šarlota, která mladíkovi vytrhne několik nožů z ruky, "to je moje."

"Však ti taky děkuju, Šarlot, a jasně, nech si je." Odmlčí se: "Docela rád bych viděl jejich výrazy, až to zjistí."

"No tak na to zapomeň!" křikne Šarlota a oba zmizí ve stínu.

Strážní téměř okamžitě zjistili, že byli okradeni a šli to nahlásit. Důstojník Agrazet je ovšem místo pochopení napomenul a vyčetl jim, že si mají na své věci dávat pozor. Proto byli nahrazeni jinými. A i Corya měla důležitý úkol. Zitha ji nařídila, aby ukázala město druhému nejlepšímu střelci, Udalovi.

"Po celé Lodi se říká, že jsi ve své práci lepší než Arod," povídá Udal, sedící na hnědém koni. Corya mávne rukou: "To je nesmysl, prostě mu není dobře."

"Ne jen teď, ale celkově."

"Jak jste na tohle přišli?" Byla překvapená. Dělala stejnou práci jako on, přesto ji nazývali lepší. Poslala na smrt stejný počet lidí jako on, ale pořád je lepší.

"Už to tak bude. Celé město z tebe má hrůzu. Zvíře s modrýma očima, to je něco. Jsi Oddaná každým coulem!"

Coryu hrklo. To ne. Přesně tohle slyšet nechtěla. Úplně zbledla.

"Co je?" Usměje se: "Ale nic, jedem."

Rozjeli se.

"Zitha mi řekla, že prý chceš hlídat město se mnou. Je to tak?"

"Si piš!" odpoví nadšeně Udal.

"Fajn, tak se ukaž." Zastavili ve středu města. Corya pokračovala: "Tvým úkolem bude najít cestu zpět k Lodi. Odtud není ze žádného úhlu vidět. Správný strážce se musí zorientovat." Udal kývnul hlavou a vyrazil. Corya zůstala na místě a čekala, až se Udal pomocí volání ozve.

Udal o sobě stále nedával vědět, ale Corya byla trpělivá. Za jejími zády se ozval šum. Otočila se. Na malou chvíli před sebou viděla Midrila v otrhaném oblečení, který ji ovšem hned před očima zmizel. Podívala se zpět a pak pobídla koně, aby vykročil k neznámému. Chtěla se přesvědčit, kdo to je. Jenže nikoho nenašla.

Udal zavyl. Corya ztratila pozornost v hledaném a byla ráda, že Udal cestu našel. Zavyla také a za nějakou dobu se Udal vrátil k ní.

"Našel jsi to docela rychle," pochválí ho Corya. Udal se pousměje a vděčně se ji ukloní.

Jejich ušima projde příšerný řev. Nastraží zraky směrem k němu a na obzoru spatří obrovská křídla a tlamy několika desítek Heyar. Na tom největším seděl Trom, Velitel na křídlech. Oba Midrilové na ně pohlíželi v úžasu.

"Jestli tihle mají oblehnout jiná města, tak ať lidem snad sama Sikira žehná," pronesl Udal.