Lidé z Rohmidru

Hektické setkání

Arod vede Coryu ke kapitánce lukostřelců, jak královna nepřímo poručila. Prošli několika dlouhými chodbami, jejich kroky se rozhléhaly po Paláci, než došli před veliké oválné dveře. Arod zatáhl za páku, která je otevřela, a před sebou uviděli nádvoří. Nádvoří bylo prostorné, zarostlé obpínavými rostlinami a trávou, přesto upravené. Kolem nádvoří byli sloupy, které spojovala klenba, taktéž obrostlá. Arod se po nádvoří rozhlédne. Vidí před sebou několik mladých střelců, kteří se snaží střelit co nejpřesněji do středu terče, kterých tu bylo minimálně dvanáct. Mezi nimi chodí a pozoruje je, sem tam napomene si Midrilka s dlouhými rovnými vlasy, odstínem do červena, však tmavými, černýma očima, na hlavě mající čelenku, v ruce držící veliký zdobený luk, na zádech se pnou šípy, oděv se skládá z červeného pláště, vysokých bot, tmavé košile s broží, která připomíná zlatý šíp.

Arod je chvíli pozoruje a podívá se na Coryu: „Pojď!" přikáže a dá se do kroku. Corya se vydá za ním.

„Zitho!" zvolá Arod, ale nikdo se na něj ani nepodívá.

„Jak vidíš, Arode, nemám teď čas," zareaguje Midrilka a dál pokračuje v činnosti, jakoby tu Arod ani Corya nebyli. Arod protočí oči: „Královna ti ho uděluje," řekne otráveně v naději, že se kapitánka začne věnovat budoucí svěřenkyni. Zitha se na něj podívá, pokyne svým studentům, aby trénovali dál, a přijde k Arodovi. Stroze se podívá na Coryu a očima hned sklouzne k Arodovi.

„Kolikrát ti mám říkat, že už nás je dost," zasyčí k Arodovi.

„Tohle je Corya," řekne Arod a narovná se, „Coryo, tohle je kapitánka lukostřeleckého pluku, Zitha. Bude tvojí nadřízenou." Corya se na Zithu podívá a pokorně skloní hlavu.

„Že zrovna teď," diví se Zitha. Corya se na ni upřeně podívá.

„Taky jsem byl překvapený," konstatuje Arod a chytne se za temeno hlavy.

„Má nějaké zkušenosti?"

Za tohle mě určitě nepřijme, pomyslí si Corya.

„Povedlo se jí zabít Dregeriána," procedí Arod a podívá se na Coryu. Ta se za ním otočí a opět se podívá na Zithu. Ta na ní překvapeně i zhrozeně kouká.

„Pěkná zkušenost," zaskřípá, „jak se ti to, u Sikiry, povedlo?" Arod se pousměje.

„Byla to nehoda," odsekne Corya nepříjemně, „prostě jsem ho zastřelila." Zitha se odmlčí, pohledem je překvapená.

„Prostě jsi ho zastřelila," zopakuje po ní. Corya zůstane zticha.

„Fajn, půjdeš se mnou," řekne nakonec Zitha a kývne na Aroda. Ten pohyb zopakoval a Midrilky odešly.

Ne.

Arod se za nimi ještě dívá a pak se otočí. Vrací se zpět do paláce.

„Co tu děláš?" vyjekne leknutím, když si všimne skrytého Midrila. Ten se na něj upřeně zadívá: „Pozoruju."

Arod polkl. Z Midrila stojícího proti němu vyzařovala chladná, nepříjemná, respektu hodná energie. Jeho bolestí zaplněné oči barvy bouřných mračen byly děsivé vážné.

„To ti nařídila královna?"

„Ano," odpoví prostě Midril.

„Nedivím se jí," řekne Arod, „není lepší pozorovatel než Narinavar." Mluví posměšně. Narinavar se stále upřeně dívá do jeho očí a Arodovi přejede mráz po zádech. Odchází. Midril se šedýma očima ho ještě chvíli registruje a pak zmizí.