Skrytý plán

5 1 0
                                    

Do Lodi mířilo stále více zajatců. Čím dál častěji byl slyšet sup. A Corya zbavovala života větší a větší počet lidí.  Arod na ní spoléhal, přesto se stále držel nad ní. královna si ji ovšem začala cenit více než jeho. Po městě se Corye začalo říkat Zvíře s modrýma očima a každý, kdo jméno slyšel měl v očích stejnou hrůzu, jako když zaslechli jméno Nejvyššího zvěda.

"Musím říct, že jsi ji naučila hodně," řekne jednou královna předvolané Zithě, "je lepší než Arod."

"To není možné," pousměje se kapitánka, "nikdo není lepší než on."

"Donedávna. Má na všem pomalu větší zásluhy než on." Celý rozhovor zpoza rohu poslouchal Liarendil a přemýšlel, jaký další triumf má v kapse. Tohle až řekne Arodovi, bude vzteky bez sebe. Nešlo mu ani tolik o úspěch, chtěl ho strašlivě rozzlobit. Arod si pak vynutí, aby královna Coryu odvolala a na její místo dosadí jeho, předpokládal. A pak už se úspěch dostaví.

Rozlétly se dveře sálu.

"Tihle nechutní pobudové se pokusili vykrást zbrojnici!" zvolá jeden strážný, který je přivedl. Královna si dva spoutané prohlédne.

"Kdo jste?"

Oba mlčeli. Byli to mladí muži. Královna se otočila k Zithě a ta natáhla tětivu.

"Kdo jste?"

Muži se na královnu podívali a jeden z nich odvážně promluvil: "Rozhodně nejsme zloději, královno. Žádnou zbrojnici jsme vykrást nechtěli."

"Lháři, Veličenstvo," ozve se Narinavar, "mé oči nikdy nespí. Viděl jsem je tam."

"Ne! To není pravda! Musí to být mýlka, nic jsme tam nedělali! Chtěli jsme se přidat do služeb."

To všechny zaskočilo. Byli první, kdo o to požádal.

"Do mých služeb?"

"Ano," začne druhý zajatec, "smrt nám za to nestojí. Rádi bychom, kdybyste nás přijala." Královna se zamyslí. Poručí Zithě, aby sklonila luk a zadívá se na zájemce.

"Každá ruka dobrá. Odveďte je!" Jak řekla, tak se stalo. Za chvíli byli pryč.

"Pojistěte se, bodněte do nich trny," dodá a usměje se. Narinavar se na ni nejistě podívá: "Opravdu je chcete využít?"

"Jistěže ne. Lidem se nadá věřit ani v nejmenším, všichni si vyslechnou supa. Mým cílem není lidi přetáhnout na moji stranu. Chci se jich zbavit. Vyhladit je."

Narinavar se odmlčí. "Že jsem tak smělý, ale jak to chcete udělat? i oni mají své zbraně, které by\ klidně mohly vyhladit náš národ."

"Zavolej mi Aroda." Narinavar se ukloní a svými dlouhými kroky zmizí. cestou potká Duo, proto se rozhodne zprávu předat jim.

"Královna chce Aroda, zajeďte pro něj."

"Že si pro něj nezajedeš sám," podiví se hraně Lachim.

"Já doufám, že ho najdete," odpoví polohlasem vážně a odejde. Duo vyrazí. Za nedlouho na Aroda narazí.

"Královna tě chce," vyhrkne na něj Drachir informaci.

"Má štěstí, zrovna mi končí služba."

"Vypadáš příšerně." Lachimova upřímnost.

"Postřeh. Mám pocit, že pojdu. Strašně mě bolí to rameno."

"Z ničeho nic?"

"Jo. Vezměte to tu za mě, Corya vám pomůže."

"Corya?" podiví se Drachir, "od kdy v ní máš takovou důvěru?"

"Od doby, co mě postřelila!" volá na ně Arod, když odjíždí k Lodi. Samozřejmě v ní důvěru neměl, ale věděl, že královna má, proto si s ní starosti nedělal.

Po nějaké době ho již královna očekávala. "Přejete si?"

"Jistě. Pojď se mnou." Vyrazili. Arod se celou dobu držel za rameno a královna mu nevěnovala žádnou pozornost. Za chvíli byli na místě.

"Měl bys vědět to, co jsem ti posledně zatajila. Za tu facku se omlouvám." Aroda snad nikdy nic nepřekvapilo víc, než to, že se mu královna omluvila. Narovnal a chvíli vypadal, jako by mu uletěly včely. Ihned ovšem začal vnímat.

"Zasloužil jsem si ji."

"Ne, nezasloužil. Ti lidé jsou mi k ničemu. Je to zástěna, aby přestali dělat nepokoje. Nepodaří se to, vím, ale zredukuje. Já totiž nezůstanu jen tady."

"Jak to myslíte?" Přistoupili k mapě Země.

"Můj záměr není lidi potrestat, ale vyhladit. V mém srdci je jizva, kterou nikdo nezahojí. Jen tohle by mohlo."

"A co po mě žádáte?" Arod nepatrně znervózněl.

"Chci dobýt i jiná velká města na Zemi. Být na jednom místě je nestrategické. Od tebe potřebuji, abys promluvil s Tromem."

"S Tromem?" Arod přemýšlel, jestli to myslí vážně.

"Kterému slovu jsi nerozuměl?!" vyštěkne Siara.

"Nebude se mnou mluvit, paní."

"Ty s ním ale ano, to je příkaz." Arod se odmlčí a poté s úklonou královnu opustí.

"Jasně, protože nebude mluvit s ní, tak bude mluvit se mnou," brblá si cestou, "nedivil bych se, kdyby na mě nepoštval Heyar. Zase všechno musím žehlit, paráda." Zasyčí. ramenem mu projela bodavá bolest.

"Ještě tohle, do háje."

"Klidně si s Tromem promluvím já." Arod se otočí.

"Ty nedáš pokoj?"

"Ne," odpoví Liarendil, "mám totiž zprávy."

"Neříkej, zpravodaji." Liarendil k němu přišel blíž: "Asi tě nepotěším, ale u královny si zřejmě klesl."

"Co to plácáš?"

"Slyšel jsem," pokračuje slizce Liarendil, "slyšel jsem, jak si o tobě s kapitánkou střelců povídají."

"A to by mě zajímalo, co jsi slyšel, ouško!" odpoví Arod.

"Prý je Corya zodpovědná za více věcí tam venku než ty." Arod na něj chvíli zíral, usmál se a naklonil se mu k uchu. Zašeptal: "A víš co? Polib si prdel." Pak se narovnal a odešel.

Arod sice vypadal, že s ním Liarendil nic neudělal, ale jeho zpráva ho znepokojila. Přestože mu nevěřil, něco se v něm hnulo. To ovšem nechal být, neboť došel až do části s Heyar. Všiml si Troma, který právě jednoho krmil. Šel mu přímo do rány.

"Trome!" zvolal. Trom si ho všiml, ale dál se věnoval krmení. "Trome! Mluv se mnou!"

Trom hodil kus masa jednomu zvířeti a přišel k Arodovi.

"Co je?"

"Jsem rád, že se zase vidíme."

"S tím táhni, co chceš," okřikne ho Trom. Arod zvážní: "Královna tě chce využít jako spojku mezi tímhle městem a jinými. Chce je dobýt."

"Koukám, že vysílá poslíčka." Arod se zatváří uraženě a Trom se vydá směrem, kterým přišel Arod. Ten se na něj ohlédne a podívá se na Heyar. Ten na něj vztekle zavrčí. Arod se zašklebí, pohodí hlavou a odejde. O rameno už se nestará.

Lidé z RohmidruKde žijí příběhy. Začni objevovat