Muka (Série Andělé 2) ✓

Dva dny

Sakuru probudil zvuk ramínka posunovaného po tyči v její skříni.

Než stačila zjistit, kdo je za ten hluk zodpovědný, na tváři jí přistála hromada šatů. Posadila se na posteli a odházela ze sebe džíny, trička a svetry. Sundala si z hlavy barevnou podkolenku.

„Temari?"

„Máš radši ty červený? Nebo černý?" Její andělská přítel­kyně držela u své drobné postavičky Sakuřiny dvoje šaty a po­hupovala se mezi nimi.

Na jejích pažích už nebyly ty příšerné sledovací náramky, které musela nosit u Meče & kříže. Sakura si toho všimla až teď, a otřásla se při vzpomínce, jak se do Temarina těla řinul nemilosrdný proud pokaždé, když překročila nějaké nařízení. Každým dnem v Kalifornii se její vzpomínky na Meč & kříž zatmívaly, až na chvíle jako tahle, kdy se jí náhle vynořily naprosto zřetelně.

„Elizabeth Taylorová tvrdí, že červené šaty může nosit jen sebevědomá žena," pokračovala Temari. „Záleží na tom, jestli máš ňadra a dobrý odstín pleti. A to ty naštěstí obojí máš." Osvobodila červené šaty z ramínka a přihodila je na hromadu.

„Co tady děláš?" zeptala se Sakura.

Temari si založila útlé ruce v bok. „Pomáhám ti balit, hlupáčku. Jedeš domů."

„C-cože? D-domů? Jak to myslíš?" zakoktala Sakura. Temari se rozesmála. Popošla k posteli, chytila Sakuru za jednu ruku a vytáhla ji z palandy. „Georgie volá, broskvičko." Poplácala Sakuru po tváři. „Staří dobří Kizashi a Mebuki. A zřejmě přiletí i nějaká tvoje kamarádka."

Amaru. Copak vážně uvidí Amaru? A rodiče? Sakura se zapotácela na místě. Najednou jí došla slova.

„Ty snad nechceš strávit Díkůvzdání s rodinou?"

Sakura čekala, až jí to dojde. „Ale co..."

„Nedělej si starosti." Temari ji cvrnkla do nosu. „To vymyslel pan Iruka. Museli jsme jen dělat, že na cestu k rodičům nemáš ani pomyšlení, a tohle byl ten nejjednodušší a nejle­gračnější způsob."

„Ale on mi včera psal, že..."

„Nechtěl, aby sis dělala marný naděje, dokud nezařídí všechno do nejmenších podrobností, včetně," Temari udělala pukrle, „dokonalý eskorty. Teda tady vidíš její půlku. Naruto dorazí každou chvíli."

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„To je brouček," zapředla Temari a hodila po Sakuře červené šaty. „Vem si děťátka na sebe, šup."

Sakura si poslušně natáhla šaty a rozběhla se do koupelny, aby si vyčistila zuby a učesala vlasy. Temari ji zase jednou po­stavila před hotovou věc: Skoč! Jak je to hluboko? To je jedno, prostě se nezdržuj otázkami a skoč.

Vynořila se z koupelny a čekala, že uvidí Naruta a Temari dělat něco narutovsko-temarivského. Třeba že jeden bude stát na jejím kufru a druhý se ho bude snažit zapnout.

Jenže to neklepal Naruto.

Byli to Konan s Yahikem.

Do háje.

Sakuře už na jazyk vyskakovala věta Já vám to vysvětlím. Až na to, že neměla nejmenší ponětí, jak by se z téhle situace mohla vymluvit. Podívala se na Temari, ale ta zrovna házela do kufru Sakuřiny tenisky. Copak nechápe, že jsou v pořádném maléru?

Když Konan popošla k ní, Sakura se v duchu obrnila. Ale vtom ji široké karmínové rukávy Konanina roláku zahalily v nečekaném objetí. „Přišli jsme ti popřát šťastné svátky."