Muka (Série Andělé 2) ✓

Devět dní

Zpěv orlovců přerušila série fičivých a kovových zvuků. Dlouhá, zpěvavá melodie kovu skřípajícího o kov, pak srážka tenkých stříbrných ostří s kordem protivníka.

Konan a Yahiko spolu bojovali.

Totiž - šermovali. Byla to demonstrace pro studenty, kteří pak měli ve dvojicích uspořádat svoje souboje.

„Vědět, jak se zachází s kordem - ať už s lehkým fleretem, který používáme teď, nebo s tak nebezpečnou zbraní, jako je šavle - je neocenitelná schopnost," prohlásil Yahiko, zatímco rozsekával vzduch krátkými pohyby špičkou kordu, jako by švihal bičem. „Armády nebe a pekla se jen zřídka pustí do bitvy, ale když už to udělají...," bez ohlížení sekl kordem po Konan, která jeho ránu okamžitě odrazila, „moderní zbra­ně je nezajímají. Zůstávají u dýk, luků a blesků, obrovských zářících kordů - to jsou naše věčné zbraně."

Souboj pokračoval, spíš pro pobavení než jako skutečná ukázka. Konan a Yahiko neměli dokonce ani masky.

Středeční dopoledne se chýlilo ke konci. Sakura seděla na terase na lavičce mezi Jasmine a Itachim. Celá třída se převlékla do bílých šermířských úborů. Polovina studentů držela na klíně černé masky. Sakura dorazila ke skříňce ve chvíli, kdy už poslední maska ze zásob získala dočasného majitele, ale to jí bylo jedno. Doufala, že se jí podaří vyhnout tomu trapasu, že by svou nešikovností musela bavit celou třídu. Z toho, jak ostatní předváděli výpady na okraji terasy, pochopila, že tohle umění už trénovali předtím.

„Hlavním cílem je poskytnout vašemu soupeři co nejmenší terč," vysvětlovala Konan kroužku studentů, který se shromáždil kolem ní. „Takže přenesete váhu na jednu nohu, vykročíte svou šermířskou nohou, zhoupnete se dozadu a do­předu - na dosah zbraně a z dosahu."

S Yahikem se pustili do série rychlých výpadů a obran. Ozývalo se cvakání, jak navzájem zkušeně odráželi své rány. Když Konanino ostří opsalo široký kruh doleva, Yahiko za­útočil vpřed, ale ona se zhoupla zpátky, mávla kordem nahoru a kolem jeho zápěstí a se smíchem zavolala: „Touché!"

Yahiko se obrátil ke třídě. „Touché je samozřejmě francouz­ský výraz pro zásah. V šermu se body počítají podle zásahů."

„Kdybychom bojovali doopravdy," ozvala se Konan, „Yahikova zkrvavená ruka už by teď ležela na terase. Promiň, miláčku."

„V pořádku. To je naprosto v pořádku," pronesl lenivě Yahiko. Pak se na ni ze strany vrhl. Skoro to vypadalo, jako by se vznesl nad zem. V zuřivém souboji, který následoval, Sakura nedokázala ani sledovat pohyb Yahikova kordu. Míhal se bleskově vzduchem a málem se zanořil do Konan, která před ním a pod ním uhýbala na poslední chvíli.

Ale Yahiko jí nedovolil uniknout a vyrazil jí kord z ruky, než sklopil špičku svého k jejímu nártu.

„Obávám se, má drahá, že jsi přišla o nohu."

„Uvidíme." Konan si odhrnula vlasy z čela. Oba na sebe zírali s vražednou silou.

Každá další divoká honička s kordy vyvolala v Sakuře napětí a zděšení. Byla zvyklá, že hned zpanikaří, ale dnes jí připadal nervózní i zbytek třídy. Nervózní vzrušením. Při pohledu na Konan a Yahiko nedokázal nikdo zůstat v klidu.

Sakura se až do dnešního dne divila, proč nikdo z nefilimských studentů není v žádném sportovním týmu, které v Po­břežní akademii měli. Když se zeptala Jasmine, jestli ona a Dawn nechodí na tréninky plaveckého družstva, dívka jen opovržlivě nakrčila nos. Teprve když dneska slyšela u skříněk Lilith, jak se zíváním prohlašuje, že „všechny sporty kromě šermování jsou strašně nudné", pomyslela si, že nefilimové asi nejsou sportovně založení. Ale tak to nebylo. Prostě si jen pečlivě vybírali, do čeho se pustí.