Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

5 hodin.

,,Chci jet s vámi." Vykřiknu, aby mě slyšeli a zvednu se ze studené země.

Doktoři si vymění rychlé pohledy a poté kývnou na souhlas. Vlezu do sanitky a chytnu Ashe za studenou ruku a my, tak můžeme vyjet do nejbližší nemocnice.

-

Znovu poprosím o to, aby jste si pustili písničku v médiích.

-

Utíkala jsem dlouhou chodbou a hledala známky života. Uběhla už nějaká doba, co jsem přijela do nemocnice. Řekli mi, abych počkala v dlouhé čekárně, ale já se cítila ještě hůř. Nemohla jsem jen, tak sedět a čekat, než za mnou doktoři přijdou. Potřebovala jsem je najít - hned. A proto právě bloudím po nemocnici a hledám sál. Přesně tam by teď měl být Ashley.

,,Slečno tady být nemůžete." Ozve se hlas za mnou a já se za ním okamžitě otočím.

Kousek ode mě stála uklízečka se šedivými vlasy a propalovala mě svým pohledem.

,,Hledám operační sál." Povím ihned.

,,Tak to se vraťte na začátek chodby a potom doleva a furt rovně." Odpoví a začne vytírat podlahu.

V rychlosti jí poděkuju a běžím tam, kam mě poslala.

-

Byli tu všichni včetně mě. Všichni seděli na židlích a vyčkávali než se dveře od sálu otevřou a oni, tak spatří bílý plášť. Byla jsem jako na jehlách a furt jsem vstávala ze židle, kdykoliv jsem uslyšela jenom jakýkoliv zvuk.

,,Uklidni se Lottie. Bude to v pořádku." Řekne Jinxx a já se na něho podívám, abych se ujistila, že mluví pravdu.

Sedla jsem si zpátky na židli a Juliet svojí ruku přehodila přes moje rameno a přitáhla si mě blíž.

Ruce jsem svírala v pěsti a poslouchala nepříjemné tikání hodin na stěně.

5 hodin. Tolik už odběhlo a on je stále na sále a nikdo neví nic.

5 hodin. Kdy mojí mysl okupovaly myšlenky pouze na něho.

5 hodin. Pro někoho málo času pro mě to byl přesný opak. Každou chvíli jsem byla blíž a blíž k tomu, abych se zbláznila.

5 hodin. Jsem se snažila uklidnit a říkat si, že to bude v pořádku, že to možná bude jako dřív.

5 hodin mě drželi v klidu doktoři to jediné mi dávalo ještě naději, že bude žít, a že moje myšlenky o tom, že už se mnou není jsou pouze výmysl.

Po 5 hodinách mě to už pomalu, ale jistě opouštělo a mě, tak docházelo, že je to ztracené. Že on je ztracený.

Dveře se otevřely a já tam okamžitě přesměrovala svůj pohled. Spatřila jsem postaršího doktora s kamenným výrazem a s lítostí v očích. A v tu chvíli mi to došlo je konec.

,,Slečna Foster?" Zeptá se a nasadí si brýle.

Kývnu na souhlas a vstanu. Oči se mi znovu začaly zaplňovat slzy a já drtila ruku Juliet, která v tuhle chvíli pro mě byla jediná opora.

,,Pan Purdy ztratil hodně krve. Nedokázali jsme ho přivést zpět. Je mi to líto." Poví a já kývnu na souhlas.

Občas dokáže být smutek a z něj pramenící bolest tak intenzivní, že je možné fyzicky cítit, jak se rozpíná v hrudi a do krku se nezastavitelně dere výkřik. V takové chvíli má člověk pocit, že pokud tu bolest ze sebe okamžitě nevykřičí, tak se mu tím tlakem rozskočí hrudní koš a pukne srdce. Že na místě zešílí. Je to okamžik naprosté lítosti a beznaděje. Nic než čiré zoufalství a stesk. Většinou taková bolest přichází bez zjevné příčiny a naprosto nečekaně z vteřiny na vteřinu. Naštěstí stejně rychle mizí. Přesto dokáže za ten krátký okamžik vysát z těla veškeré síly a zanechat po sobě pocit úplného vyčerpání.

Dopadla jsem na kolena a dívala se do prázdna. Neměla jsem sílu brečet - neměla jsem sílu vstát. Jediné, co jsem momentálně chtěla byl on. Ale to nebylo možné. On už tu není a už nikdy nebude. Nikdy už neuvidím jeho úsměv, jeho hlas, jeho oči. Nikdy už nebudu mít možnost říct mu, jak hrozně moc ho miluji, a jak moc mě to všechno mrzí.

Cítila jsem, jak si mě někdo stáhnul do svého náruče a já dotyčnému brečela do trika.

,,Tak moc mě to mrzí, Charlie." Zašeptá Jul a poté vzlykne.

,,Ty za to nemůžeš." Odpovím a podívám se do jejich zaslzených očí.

Všichni jsme brečeli. Všechny to bolelo a neměli jediný důvod proč to skrývat. Měla jsem pocit jako, kdybych měla v těla nějakou obrovskou díru, která už nikdy nepůjde zaplnit. Ta díra tam vždycky bude a už nikdy nezmizí.

Odtáhnu se od Juliet a vstanu ze studených nemocničních kachliček. Všechno mě nějak, tak divně bolelo a každý můj krok bylo jako, kdyby do mě někdo bodal. Náhle jsem ucítila ještě větší bolest v podbříšku a já se okamžitě zhroutila na zem.

,,Charlie!" Vykřikne někdo a během chvilky se u mě ocitnou úplně všichni.

,,Jsi v pořádku?" Zeptá se Jake.

,,Co myslíš?" Odpovím a chytnu se nabízené ruky a vstanu.

,,Slečno?" Ozve se hlas za mnou a já se na něho otočím.

,,Pojďte prosím se mnou." Poví doktorka a já nechápavě natočím hlavu, ale poté kývnu na souhlas a společně s ní se vydám neznámo kam.

,,Kam to jdeme?" Zeptám se a poté se zastavím a počkám než odemkne neznáme dveře.

,,Viděla jsem váš pád a v tu chvíli mě něco napadlo a byla bych ráda, kdyby jste si sem lehla a já se tak mohla přesvědčit o tom, že jsem měla pravdu či ne." Odpoví a já vkročím do místnosti.

,,Myslíte si, že jsem těhotná?" Zeptám se, když spatřím onen přístroj.

,,Ano." Odpoví a já si sundám triko a lehnu si na lehátko a nechám, aby udělala svojí práci.

,,Nemyslím si, že jsem těhotná." Povím a sleduju, jak mi přejíždí přístrojem přes břicho.

,,Vážně? A já si myslím pravý opak a Sono taky." Odpoví a já zvednu překvapivě obočí.

,,To znamená -"

,,To znamená, že jste těhotná." Řekne a mě se dech zadrhne v krku.

,,Cože? To ne. To není možný. Nechci být těhotná né potom, co se teď stalo." Povím a zvednu se z lehátka a otřu si z břicha gel a navlíknu si tričko.

,,Jste ve 2 týdnu." Odpoví doktorka a já seskočím z lehátka.

,,Chci jít na potrat." Řeknu a sleduju doktorku, která překvapivě zvedne obočí.

Hello C'sArmy! ♥

No, co bych vám řekla? Blížíme se ke konci. Nebudu psát pomalu, ale jistě, protože se blížíme rychle a jistě. Ještě přibližně 2-3 kapitolky maximálně.

Zároveň bych chtěla jenom v rychlosti poprosit, aby jste s kapitolami u TG nebo SF vyčkali. Jelikož je moje mamka momentálně v nemocnici a já se budu doma, co nejvíc pomáhat.

Dnes jsme dosáhli 5k vote a 40k vidění + skoro 1k komentářů!! Jste úžasný. A já vám děkuji. Bez vás bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď.

Mějte se krásně + smějte se!

Mír s tím, jak moc jste úžasný.

Miluju vás.

Cruellosaurus.