Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

Neopouštěj mě.

,,To snad nemyslíš vážně." Řeknu a vyjeveně ho pozoruju.

,,Myslím. Byla chyba začít spolu chodit. Teď už chápu proč si mě předtím stále odmítala. Asi bude lepší, když se rozejdeme." Poví a já neschopna dalšího slova na něho hledím.

-

Pusťte si písničku v multimédiích. (Je od BVB, takže je to povinnost.)

-

Nejhorší, co může být v téhle situaci je neopětovaná láska. Není možné být s někým, kdo vás nemiluje. Zkoušet ho přemlouvat a dávat mu důvody, aby změnil názor je bezvýznamné. Sice se říká, že o lásku by se mělo bojovat, že pokud o někoho doopravdy stojíte ukažte mu to. Ale jde to? Jde říct, že osobu milujete, i přes to, co právě řekla a jak vás moc to ranilo? Je možné prostě říct " ty lžeš" a přejít to a dělat jako, kdyby se tohle nikdo nestalo? Ne, nejde to. A v tom je právě ten problém.

Stojím uprostřed obýváku a neschopna dalšího slova na něho pouze hledím. Přijde mi, že při každém nádechu se mi ještě hůř a hůř dýchá. Jako, kdybych měla na plicích nějaký obrovský balvan, který mě nechtěl opustit. Oči se mi samovolně začaly zaplňovat slzy a i proti mé vůli zůstat silná a nedat mu najevo, jak moc mě ranilo to co řekl, nesložit se a nerozbrečet se jako malá holka. Byla to vážně chyba? Začít spolu chodit? Copak nikdo nemá právo být šťastný? Bez toho, aby se objevil někdo, kdo by vám to štěstí chtěl zničit?

Bez jediného slova jsem se otočila na podpatku a vyběhla schody do patra. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře v pokoji. Opřela jsem se o ně a okamžitě po nich sjela na zem a rozbrečela se. Bylo mi jedno, že by mohl slyšet, jak vzlykám. Všechno mi momentálně bylo jedno. Musím pryč. Prolítlo mi okamžitě hlavou. Vyškrábala jsem se na nohy a došla jsem pro mobil, který ležel na posteli.

,,Povedlo se ti to. Je konec." Napíšu rychlou zprávu a odešlu jí.

Mobil hodím zpátky na postel a otevřu dveře od pokoje a vyjdu na chodbu. Seběhnu schody dolů a setkám se s jeho pohledem. Stál kousek od prahu v kuchyni a ruce měl ve vlasech.

,,Lottie." Poví, když mě spatří, ale já ho v rychlosti obejdu.

Nazuju si botasky a vyběhnu do zamračeného počasí, které značilo, že za chvíli začne pršet.

Ignoruju jeho volání a rozeběhnu se pryč.

,,Stůj!" Zakřičí, ale já běžím dál.

Přeběhnu silnici, ale poté uslyším pískot gum a náraz. V rychlosti se otočím a dlaň si položím před ústa.

,,Ne." Zašeptám a zakývám nesouhlasně hlavou.

Přijdu blíž a poté spadnu na kolena.

,,Prosím ne." Zamumlám a vezmu jeho hlavu do svého klína.

,,Lottie." Zašeptá.

,,Ššš." Odpovím.

,,Mrzí mě to. Nevím proč jsem to řekl. Ale potom, co řekla Hannah mi to přišla jako nejlepší volba. Prostě, když se nás snaží tolik rozdělit tak jsem jí to chtěl splnit. A, jak tak koukám, tak se jí to nejspíš povedlo." Řekne a poté začne kašlat.

,,Nepovedlo se jí to. A ani se jí to nepovede." Odpovím a propletu si s ním prsty.

,,Miluju tě Lottie. A vždycky budu. Odpusť mi moje chování. Vím, že jsem nikdy nebyl zrovna dvakrát nejlepší přítel, ale snažil jsem se." Zašeptá a moje slzy začnou padat do jeho vlasů.