Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

Minulost.

Právě poslouchám Nickelback - How You Remind Me a připadám si hrozně stará, když si uvědomím, že jsem starší než ta písnička :( Jinak rok vydání byl 2001.) No každopádně radši si pusťte písničku v multimédiích. Danke.

-

,,Fajn. Jen abychom si to ujasnili nejsi jediný komu někdo z rodičů umřel. Dokonce by se dalo říct, že jsem měla horší dětství než ty." Řeknu.

,,Dětství, které jsem musela žít ve strachu." Dodám a odejdu pryč.

-

,,Tak dělej!" Zakřičí po mně.

,,Co?" Nechápavě se po něm otočím.

,,Pouč mě a řekni v čem jsi měla horší dětství, než já."

Probodávala jsem ho pohledem a zhluboka jsem dýchala a zvažovala jestli se mu mám doopravdy otevřít a říct mu to.

,,Tobě sice umřeli rodiče, ale nepamatuješ si to přesně. Já ale ano, pamatuju si přesně kdy a jak zemřela moje máma." Zašeptám.

,,Protože jsem u toho byla." Dodám a sklopím pohled.

,,Zní to jako, kdyby to byla tvoje chyba, že tvoje máma zemřela." Poví.

,,Možná, že doopravdy je." Odpovím.

,,Tohle neříkej nikdo nemůže za smrt někoho jiného."

,,A ty zas neříkej tohle, když ani nevíš, co přesně se stalo mé mámě."

,,Tak mi to řekni."

,,Fajn." Nadechnu se a v duchu se připravuju na to, že povím dalšímu člověku pravdu o své rodině.

,,Moje matka nebyla ta typická máma, co milovala svoje dítě a starala se o něj. Byla přesný opak všechno jí bylo jedno, co dělám, jak vypadám, s kým se stýkám anebo jestli ještě vůbec žiju. Byla to smažka obyčejná smažka, kterou zajímal pouze její fet. To bylo její dítě a né já. Já byla pouze nějaký odpad, který se snažil o její pozornost. Nenáviděla jsem jí, ale i přesto jsem chtěla, aby o mně někdy projevila aspoň trochu zájmu. Jenom, aby mě pozdravila zeptala se jak se mám, ale místo toho byla na mě hnusná a posílala mě pro další drogy. A já blbá jsem se jí vždycky chtěla zavděčit nějak si u ní šplhnout, tak jsem poslušně oblíkla a šla shánět fet. Vlastně to nebyla zas tolik těžký sehnat trochu koksu. Možná to bylo díky tomu, že v tom jela i moje rodina." Povím a neodvážím se zvednout svůj pohled od země.

,,Tvoje rodiče byli feťáci?" Zeptá se Ash.

,,Ne jen moje matka. Můj otec byl úplně něco jiného, ale taky s tím byl spojený."

,, A to tvému tátovi nevadilo, že tvoje máma bere drogy?"

,,Ne proč by mělo? Přece nikdo nechce přijít o své zákazníky."

,,Cože?" Poví nechápavě.

,,Můj otec je drogový dealer a proto mu bylo jedno, že díky němu se moje máma stala závislá na fetu a zemřela." Odpovím.

Ash se na mě vyjeveně díval a nebyl schopný odpovědět.

,,Ale zas na jednu stranu všude píšou, jak těžký to je žít s drogově závislými, ale nikde už nepíšou, jak snadné jim je sehnat dárky třeba k vánocům." Řeknu a podívám se na něho.

,,Takže tvoje máma se předrogovala?" Zeptá se.

,,Dá se to, tak říct. Dala si větší lajnu než obvykle a popadla jí příšerná agresivita." Povím. Vzpomínky se mi začaly objevovat před očima a mě okamžitě naskočila husina.

,,Co ti chtěla udělat?" Řekne.

,,Proč myslíš, že mi chtěla něco udělat?" Zeptám se a podívám se mu do očí.

,,Vidím, že tohle bylo pro tebe těžké říct a taky to, že ses hned zachvěla. Co ti provedla?"

Otočila jsem se k němu zády a vyhrnula si tričko, aby mi byli vidět záda. Slzy mě pálily v očích a já se snažila uklidnit, abych mohla znovu promluvit.

,,Tohle." Zašeptám.

Slyšela jsem, jak zalapal po dechu a poté jsem ucítila jeho prsty na mých zádech.

,,Pane bože." Zamumlá.

,,Jak?" Zeptá se.

,,Nožem. Po té, co si dala větší lajnu šla do kuchyně a vzala si nůž. Seděla jsem tehdy v obýváku jestli se to dá, tak nazvat a kreslila si. Slyšela jsem kroky, takže jsem zvedla svůj pohled od kresby, kde jsem byla nakreslená já a máma a uviděla jí. V ruce svírala nůž a v očích měla nebezpečný záblesk a na obličeji měla vražedný úšklebek. Začala mi říkat, ať se nebojím, že to nic nebude, že nic cítit nebudu, že to udělá rychle jen musím být v klidu. Jenže já neposlechla a rozeběhla jsem se pryč. Zřejmě to byla moje osudová chyba. Rozeběhla se zamnou a začala mě honit po našem malém zatuchlém domě. V druhém patře mě skoro chytila, říkám skoro protože díky tomu, že jsem se jí vysmekla jsem vyvázla pouze s těmihle rýhami po zádech. Vyběhla zamnou, jenže jí podklouzla noha a ona spadla ze schodů. Celou tuhle situaci jsem sledovala bez mrknutí oka. A víš, co je na tom nejhorší? Že mi to nebylo vůbec líto. Necítila jsem nic. Žádnou bolest ani jsem nebrečela, jen jsem tam stála a ze zad mi tekly proudy krve a já pozorovala, jak z mé matky postupně vyprchává všechen život. Zabila jsem jí." Řeknu a slzy mi stékaly po tvářích.

,,Nezabila si jí Lottie. Ty za to nemůžeš." Poví a otočí si mě k sobě a přitiskne mě na svou hruď.

,,To mi bylo 10, když to táta zjistil vzal si mě k sobě, jenže to bylo ještě horší. Sice jsem nebyla ve společnosti lidí, kteří berou drogy, ale stále jsem kolem nich točila. Vlastně žít s tátou bylo to nejlepší, co mě potkalo měla jsem všechno kromě jednoho. Lásky. K čemu mi byli peníze a plno věcí, když mi chybělo to nejdůležitější. Objetí z lásky od někoho na komu záležím. Takže jsem se ve 14 sbalila a šla jsem bydlet k máminý sestře. A od té doby to bylo jenom lepší a lepší. Díky ní jsem zjistila jaké to je, když tě někdo miluje." Stále jsem byla natisklá na jeho hrudi a odmítala jsem se pustit.

,,To je mi opravdu líto, Lottie." Zašeptá a dá mi pusu do vlasů.

,,Nemusí Ashi, ty za to nemůžeš. Hold si takovýhle věci dějí to neovlivníš." Povím a odtáhnu se od něho.

Věnuju mu poslední pohled a odejdu do svého pokoje. Musela jsem být chvilku sama a pročistit si hlavu. Ashley byl druhý člověk, kterýmu jsem se v tomhle úplně otevřela. Vlastně to byl jediný člověk, který mu jsem řekla celou pravdu. A teď jediný čeho jsem se bála bylo to, aby si to nechal pro sebe a nikomu to neřekl.

C-R-U-E-L-L-S A-R-M-Y!

Hola, Hola!

Tak copak říkáte na dnešní díl?

Jelikož jste byli všichni zvědavý na Lottie dětství, tak jsem si řekla, že by ale vůbec nebylo od věci seznámit ho s vámi. Každopádně se omlouvám těm, kteří četli můj spoiler na wattpad :D A doufám, že mě máte stále rádi. Jinak nemusíte se bát příště už žádný spoilery, ale tenhle jsem si zkrátka nemohla odpustit. :D

Dále bych chtěla poděkovat svým 2 b*tch, který vytvořily krásný cover k FP! ♥ A daly, tak krásně najevo, že ten můj co jsem vytvořila stojí za h*vno :D Né já se nezlobím vím to moc dobře. Takže vážně děkuju! :)

Užijte si zítřek a nebuďte jako já a otevírejte lidem! Jelikož já jako, každý rok otevřu a řeknu ,,nemáme zájem" a zase zavřu. Skvělý pocit vidět ty překvapivý obličeje, jak těch náhodných lidí, tak i mé mamky, která vždycky nechápe proč k nám nikdo nechodí. :D

Mějte se krásně.

Mír se spoilerema.

Cruell.