Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

Stalo se to před několika lety.

Další následující den jsem musela jet společně s Ashem do studia, abych sepisovala otázky, který pak budu pokládat klukům. Seděla jsem v autě a pan „jsem stále naštvaný za ten předvčerejšek" mě totálně ignoroval a ve mně to začalo pomalu vřít. 2 dny na mě totálně sral né, že by mi to vadilo spíš jsem byla zvyklá na jeho otravný kecy, a co si budeme nalhávat teď, když je ticho nemám koho urážet a začíná mi to chybět.

A hlavně taky nechápu, proč se urazil jenom kvůli tomu, že jsem na něho vylila mléčný koktejl? Vždyť si za to může sám, kdyby neměl ty debilní kecy na mou osobu nebo spíše na mojí postavu nikdy bych na něho ten koktejl nevylila. A dokonce začínám ten koktejl i litovat, jelikož tuším, že musel být vážně dobrý a já ho bez citu vylila na toho kreténa, který má místo mozku chrastítko. Takže jsme se celý 2 dny úspěšně ignorovali nebo bych spíš měla říct, že on mě úspěšně ignoroval? Choval se jako, kdyby dostal poprvé menses a bál se, že vykrvácí a umře. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to neštvalo, štvalo a moc, ale on se odmítal se mnou bavit a ano tím potvrzuju, že jsem se snažila s ním navázat konverzaci, ale bylo to marné. Anebo jsem zkrátka neměla začínat s větou „Nezajedeme pro mléčný koktejl, když ho máš, tak rád?" Jo to zřejmě byla moje chyba, kterou jsem neměla říkat. Ale pochopte mě já na ten koktejl měla fakt chuť.

„Co máš sakra za problém?" Promluvím po pár minutách ticha, které mě už začalo iritovat.

„Mám do toho problému započítat i tebe?" Otočí se na mě, když zastaví na červenou a ušklíbne se.

„Jdi do prdele Ashley, můžeš se zbláznit z toho, že jsem na tebe vylila koktejl o bože, aby ses z toho náhodou nezmenšil."

„Nejde jenom o ten koktejl, ale celou dobu, co se známe si ze mě děláš jenom někoho komu můžeš nadávat a nebude se bránit a já nesmím nic a už vůbec nic nesmím říct, protože to je přece v pořádku, když naše Charlotte může každýho shazovat." Odsekne.

„Co to sakra meleš? A to, že sis dělal celou dobu prdel z mojí postavy je snad v pořádku?!" Zvýším hlas.

„Jednou jsem se ti postavil a něco řekl na tvůj učet a ty se z toho můžeš zbláznit."

„Zbláznit?! Pokud vím nemáme si co vyčítat od té doby co se stalo před několika lety jsme oba dva na sebe takový."

„Myslíš to, jak jsme se spolu vyspali?" Otočil se na mě se zdviženým obočím.

„Přesně to." Odpovím.

„Můžeš si za to sama vždyť jsem tě od sebe odstrkoval."

Nevěřícně jsem se na něho podívala a moje zuřivost začala stoupat.

„Děláš si kurva prdel?!" Zakřičím

„Můžu si za to sama? Ty jsi opravdu neskutečnej, takže si můžu sama i za to, že si mě opil v tom baru a pak si mě v opilém stavu opíchal, jak nějaký kaktus?!" Probodávala jsem ho pohledem a sledovala, jak jeho rysy tvrdnou.

„Nebyla si ve stavu, že by si neuměla říct „Ne já nechci" nebo „Nechci se s tebou vyspat" spíš si to byla ty, kdo přímo o to žádal a sápal se po mně." Řekne.

„Byla jsem opilá! A byla jsem ve stavu, že jsem pomalu ani nic nevnímala." Povím.

„To teď hodláš řešit věci, co se staly před 3 roky?" Zeptá se.

„Ty si s tím začal, tak se neopovažuj na mě tohle svádět."

„Jako, kdybych mohl za to, že si neměla několik let chlapa a neuměla se uspokojit sama." Ušklíbnul se a zastavil na parkovišti před studiem.

Vylezla jsem z auta a nezapomněla třísknout dveřmi byla jsem, tak vytočená, že jestli bych s ním měla ještě strávit několik minut zřejmě bych ho zabila a klidně bych si šla i za to sednout, ale neskutečně by se mi ulevilo.

„Navíc posledních pár let mi přijde, že od tebe nemůžu čekat nic jinýho než urážky na mou osobu." Zakřičí po mně.

Otočím se na něho a zamračím se.

„Aby si věděl chtěla jsem být tenhle měsíc milá, když už si mě nechal u sebe bydlet a celkově jsem plánovala, že bychom se snad mohli usmířit po těch letech." Řeknu.

„Tak fajn, co od tebe teda můžu čekat?" Zeptá se a zastaví se pár metrů ode mě.

„Teď už maximálně tak dávicí reflex a zapomeň na to, že bych snad ještě někdy pomyslela na to, že my dva bychom se usmířili." Odseknu a otočím se na podpatku a vlezu do studia.

Měla jsem náladu na bodu mrazu, vlezla jsem do výtahu společně s tím kriplem a vyjeli jsme do patřičného patra, kde bylo studio.

Hned, co jsem otevřela dveře se na mě všichni podívali a podle mého výrazu snad dokonce pochopili, že se stalo něco o čem se nechci bavit a ani navazovat konverzaci.

„Tě péro sombrero." Zakřičí nadšeně CC, když nás uvidí a mrskne sebou na pohovku.

Jeho výraz se okamžitě změní, když uvidí, že se ani jeden z nás se nemá k tomu, aby mu odpověděl nebo pozdravil.

„Cítíte to taky?" Zeptá se CC.

„Co." Odpoví Andy.

„ To dusnu." Řekne CC.

Pohledy se automaticky stočí ke mně a Ashovi.

„Takže." Poví CC a písmenko E prodlouží, co nejdéle.

„Co se mezi vámi zase stalo?" Zeptá se Andy.

„Nic jsme v pohodě oba dva." Zavrčí Ash.

„Nic?" Nevěřícně se na něho podívám.

„My dva nejsme kurva v pohodě a nikdy nebudeme." Procedím skrz zuby a zvednu se z pohovky.

„Jsi zase příjemná nemáš to náhodou?" Řekne Andy a zašklebí se.

„Ty už běž, ale taky do prdele Andrew nemám náladu na tvoje rádoby vtípky, které stejně nejsou vtipný." Odseknu a odejdu pryč z místnosti.