Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

Do konce měsíce.

Z mé překvapivé tváře se stala okamžitě rozzuřená, když mi došlo, co Hannah udělala. Nalhala mu, že on je otec a že to dítě je jeho. 

- 

,,Koukám, že máš nový telefon." Poví Oliver a vytrhne mi ho z ruky. 

,,Kde máš tamten?" Dodá a podívá se na mě. 

,,Pravděpodobně někde v Hollywoodský krajině." Pokrčím rameny a odnesu naše hrníčky s kávou na konferenční stolek. 

,,Doufám, že sluchátka ti aspoň zůstala." 

,,Ne. Ty se mi rozbily ještě dřív než telefon, ale ještě takovým debilním způsobem. Foukla jsem do nich a asi jsem si vyfoukla zpěváka. A taky baskytaristu málem bych zapomněla na bubeníka." Řeknu a usměju se na něho. 

,,Takže si rozbila sluchátka, co jsme si společně koupili?!"  

,,Děláš jako, kdybych ztratila snubní prsten." Zakoulím očima. 

,,Ty sluchátka, ale byly jako náš snubní prsten." 

,,Olivere vážně by mě zajímalo na jaký drogách jedeš, jelikož je chci taky." Povím a on se na mě zamračí. 

,,Nedělej si z toho prdel." Zabručí a napije se ze svého hrníčku. 

,,A ty zas nedělej jako, kdyby ti bůhví jak záleželo na těch sluchátkách." Odpovím a natáhnu se pro hrníček. 

- 

Hned potom, co Oliver odešel jsem nasraně chodila po obýváku a v ruce svírala svůj telefon a v duchu se modlila, aby mi náhodou neprasknul, jelikož další přemlouvání Ashe bych asi, už psychicky nezvládla. Dívala jsem se na své kontakty a zvažovala jestli jí mám doopravdy zavolat a pokud tedy ano, co jí řeknu. K mému štěstí nebo spíše smůle se mobil rozsvítil a hned potom začal vyzvánět a překvapivě volala osoba se kterou jsem potřebovala zrovna nutně mluvit. 

,,Hmm." Zabrblám nezajímavě do telefonu. 

,,Lottie! Jsem hrozně ráda, že jsem tě zastihla." Poví šťastně. 

,,Co chceš?"  

,,Neřekla si mu to doufám."  

,,Co přesně myslíš tím neřekla? Myslíš tu pravdu." Odpovím a volnou rukou si projedu ve vlasech. 

,,Přesně to myslím." 

,,Neřekla, ale spolehni se, že se to dozví." Řeknu. 

,,Ne prosím Lottie udělám cokoliv jen mu to neříkej." 

,,Hannah víš, co si vůbec udělala?" Zvýším hlas. 

,,Vím, ale chci aby si věděla, že Olivera miluju a sním chci být a tamto byl pouze omyl." Poví a vzlykne do telefonu. 

,,Tohle na mě nezkoušej. Pokud by to byl omyl, tak si s tamtím ani nezačneš." 

Její vzlyk okamžitě utichne a ona si odkašle. 

,,Tak fajn. Co chceš? Peníze? Dům? Řekni si, co chceš a já ti to dám jen mu to hlavně neříkej. Nemusí se to dozvědět a ani se to nedozví pokud mu to nepovíš."  

,,Ty ses snad úplně zbláznila? Víš, co mi tady právě nabízíš! Oliver je můj nejlepší kamarád a já mu nehodlám lhát věčně a až zjistí pravdu, což určitě zjistí tak né, že bude naštvaný jenom na tebe, ale i na mě a to znamená, že naše přátelství půjde do háje! A já mám Olivera ráda a nechci mu tohle udělat." Skoro jsem křičela do telefonu a zároveň jsem chodila po bytě a snažila se uklidnit. 

,,Charlotte? Víš jak to teď znělo?" Zeptá se. 

,,Ne a je mi to celkem fuk." Pokrčím rameny, ačkoliv to nemohla vidět a frustrovaně si odejdu sednout na pohovku. 

,,Znělo to jako, kdyby si k němu něco cítila." Poví. 

,,Jestli to byl pokus o vtip, tak ti trochu nevyšel." Odpovím. 

,,Pane bože proč mi to nedošlo dřív! Ty si zakoukaná do Olivera." Vykřikne překvapivě. 

,,Seš normální? Nevzala sis trochu víc prášku, než si měla?" Zeptám se a zvednu obočí. 

,,Nikoho jsem nechtěla ranit a už vůbec ne Olivera. Miluji ho hrozně moc Lottie. A docela mi začíná docházet proč chceš, aby za každou cenu věděl to, že jsem ho podvedla. Protože si do něho zamilovaná." 

Potom, co to slovo vyslovila mě polil studený pot a já vlastně ani nevěděla proč. Do Olivera jsem nebyla zamilovaná a nikdy ani nebudu. Je to můj nejlepší přítel a já ho beru jako součást rodiny a představa, že bych chodila se svým 'sourozencem?' Na incest vážně nehraju. 

,,Hannah, kdyby si ho doopravdy milovala, tak jak mi právě říkáš nikdy by si ho nepodvedla a už tuplem by sis nenechala udělat dítě s nějakým náhodným týpkem. Dám ti čas do konce měsíce, když mu to do té doby neřekneš ty, řeknu mu to já a je mi jedno, co se potom stane." Řeknu a ukončím hovor.  

Po tomhle jsem neměla náladu cokoliv dělat a už vůbec něco řešit. Můj pokoj nejspíš stále okupovala ta hnusná potvora a já už odmítala spát ve vaně. Vracet se do Ameriky taky nedávalo žádný smysl, když musím udělat rozhovor. Rozhovor, který mám udělat už dneska. Vystřelila jsem z pohovky a běžela do svého pokoje a bylo mi vcelku jedno jestli, tam po mě skočí ten rádoby 'spiderman' popadla jsem svoje otázky, které mám připravené už dopředu a oblíkla se do normálního oblečení a seběhla schody zpátky do přízemí. Do své malé tašky přes rameno jsem hodila potřebné věci a z věšáku jsem vzala klíče od auta a vyšla z domu. 

,,Doufám, že nebudu mít štěstí a nechytnou mě policajti za to, že mám urvaný zrcátko." Zamumlám při pohledu na své auto a nastoupím do něho. 

Hello CruellsArmy! 

Ehm, jen tak mezi námi tenhle díl jsem psala snad v nejkratším čase a to je něco kolem 40 minut. Což je jakože wow. :D Jinak chtěla bych poděkovat za +2k vote, který jsme spolu v sobotu? Myslím, že to byla sobota získali. Hrozně velký dík vám patří a vážně nechápu, jak to děláte! Jste zkrátka úžasný. 

Každopádně s tím, co Hannah 'zjistila' váš názor? Řekla to jen, tak anebo je to vážně pravda? 

Vše, co jsem vám chtěla říct jsem napsala už na začátku. Takže pokud někdo schopný dělá cover neváhejte mi napsat a domluvíme se. 

Mějte se krásně. 

Mír s tím, že jsem napsala díl během 40 minut :D 

Cruell.