Stupid Friends [ Black Veil Brides & Oliver Sykes ] KOREKCE

Přiznání.

Seděla jsem v písmeně O a nevěřícně se dívala do dáli. V hlavě jsem si stále přehrávala hovor, který se uskutečnil před pár minutami a taky jsem se nedobrovolně rozloučila se svým telefonem. Odtrhla jsem pohled od LA a rozhlídla se kolem, k mému překvapení se dost setmělo, takže hovor, který se podle mě odehrál, před pár minutami bylo, před několika hodinami.

Nejhorší na tom vlastně bylo to, že jsem ani za boha netušila, jak se mám dostat zpátky domů. Byla jsem v šoku, takže jsem neměla ani sílu přelézt ten vysoký plot, který jsem předtím zvládla v pohodě. Nemotorně jsem se vyškrábala nahoru a seskočila hned dolů. Bylo mi příšerně líto Olivera a zároveň jsem začínala pociťovat nenávist k Hannah. Jak sakra mohla? A proč do prdele, vždyť jí Oliver miloval a miluje a celou tu dobu jsem měla dojem, že je to opětovaná láska. Tak proč udělala takovouhle blbost. Dalo by se prominout jenom to, že se s někým vyspala, ale to že je těhotná? Nedokážu ani sama odhadnout, co se bude dít dál.

Zrovna teď by se mi šiknul nějaký odvoz, když jsem v takovýhle pekelný situaci. Která se nazývá ,,můj mobil šel navštívit Hollywoodskou krajinu a já nevím, jak se dostat pryč." Nejspíš si zahraju na indiána udělám si oheň a budu vysílat kouřový signály, aby mě někdo- kdokoliv brzo našel. Co to byl sakra za hloupý nápad jít se projít?! Jsem snad úplně blbá? Ve vzduchu je tolik nemocí jako je například láska. A mě nenapadne nic lepšího, než jít ven. Nejspíš, ale za tuhle debilní situaci může hovor s Hannah.

Šla jsem cestičkou stále níž a níž, až jsem zahlídla líbající se pár. Vždyť to říkám všude samé nemoce. Rozeběhla jsem se k nim a hlavě si připravila slova, co povím.

,,Zdravím nerada ruším, ale potřebovala bych si od vás pučit mobilní telefon." Zeptám se a slabě se usměju.

,,Cože?" Poví nechápavě ta dívka.

,,Ztratila jsem telefon a vůbec nevím, jak se odsud dostat. Nemohla bych si od vás někomu zavolat?" Řeknu.

,,Fajn." Odpoví kluk a podá mi jeho telefon.

Namačkala jsem, tam hned první číslo, které si pamatuju. Vlastně vůbec nechápu proč mám v hlavě zrovna tohle číslo a né třeba Juliet. Zřejmě se mi vrylo do hlavy, před několika lety, když jsem ho hypnotizovala a zvažovala jestli mu mám zavolat anebo ne.

,,Prosím?" Ozve se jeho hlas.

V tu chvíli jsem byla fakt nejšťastnější člověk, když to zvednul a já si překvapivě oddechla.

,,Ashley ani nevíš, jak ráda tě slyším potřebuju, aby si pro mě někam dojel."

-

Seděla jsem v Ashley-ho autě a dívala se z okna. Nebyl zrovna nadšený z toho, když pro mě musel jet, až k Hollywood nápisu a taky z toho, že jsem ho donutila koupit mi telefon s tím, že mu to budu splácet. No málem bych zapomněla podotknout, že za mě musel zaplatit pokutu za přelezení plotu na, kterým bylo tučně napsáno "Zákaz vstupu do této oblasti" Od té doby, co jsme se stavili v iStyle bylo v autě příšerný ticho.

,,Jsi hodně naštvaný?" Promluvím do ticha a přesunu svůj pohled k němu.

Nic neodpověděl, jen se dál věnoval řízení a svůj pohled nespustil z vozovky před sebou.

,,Klidně mě seřvi nebo něco udělej, ale přestaň mě ignorovat!" Zvýším hlas do prázdného auta.

Ashley strhne řízení a zastaví na kraji silnice.

,,A co chceš slyšet?! Nejsem na tebe naštvaný. Ani mi nevadí, že jsem za tebe platil pokutu a ještě telefon. Spíš mě, ale sere to, že se ti mohlo něco stát a já bych to ani nevěděl!" I on zvýší hlas a přesměruje svůj pohled na mě.