Blind ✔

Kapitola 56: Vytvoření vazeb, které vážou

Polštář na hlavě byl jeden z ne tak chytrých způsobů, jak Sasukeho ráno probudit. Ve skutečnosti na seznamu praktických způsobů, jak Sasukeho probudit, by se umístil na spodních pěti. Ale takhle ho Yugito probudila poslední den zkoušky v Lese smrti. Termín byl předchozího odpoledne a zatímco se shromažďovalo několik zbloudilých, ti, kteří se úspěšně dostali do věže, museli čekat do příštího rána. Sasuke šel spát pozdě a byl neuvěřitelně unavený a když ho udeřil polštář, nebyl nadšený.

Jeho první myšlenka byla, že byl napaden, a udělal divoký skok pro kunai pod polštářem. Žádný kunai tam ale nebyl a jeho ruka se místo toho sevřela kolem čelenky. Jeho další reakcí bylo převrátit se a zamračit se na pachatele, kterým byl očividně Naruto – nebo to alespoň dávalo smysl v Sasukeho ospalé mysli. Místo toho uviděl Yugito, jak sedí jako kočka naproti němu na Saiově prázdné posteli v pokoji, který sdíleli s umělcem s inkoustovýma očima. Zamrkal.

„Za co to bylo?" zeptal se nevrle.

„Zbloudilci byli vyzvednuti, shromáždění je za tři hodiny, abychom slyšeli velkolepou řeč," odpověděla Yugito. „Myslela jsem, že bys asi měl vstávat."

„Byl ten polštář opravdu nutný?" zabručel Sasuke a pak se podíval na dveře, které byly zevnitř zavřené. „Jak ses sem dostala?"

„Oknem," odpověděla Yugito, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě lézt lidem do pokoje okny, když spali.

„Co?"

„Nudila jsem se, tak jsem se šla porozhlédnout po věži," řekla Yugito s pokrčením ramen. „Před pár hodinami jsem přišla k tvému oknu a když jsem se vrátila, pořád jsi spal. Našla jsem pár pěkných věcí a pěkný výhled z věže. Také jsem zjistila, jakou knihu četla Mitarashi Anko – slyšel jsi někdy o Icha Icha Paradise?"

„Za mým oknem je jen římsa stopu široká," řekl Sasuke a ignoroval poslední otázku, raději nechtěl vědět, proč Anko čte Kakashiho oblíbenou knihu. Ve skutečnosti to byla pravděpodobně Kakashiho vina, že je Anko četla, když o tom Sasuke přemýšlel, i kdyby raději ne.

„Mám kočičí reflexy a rovnováhu," řekla Yugito. „Ze zřejmých důvodů."

Sasuke padl zpátky na polštář se zasténáním. „Proč jsi mě vzbudila? Na řeč je příliš brzy."

„Myslela jsem, že bys mohl chtít nějaký čas na přípravu – vždycky vypadáš tak drsně, takže vím, že ti musí trvat alespoň půl hodiny, než si takhle nastajluješ vlasy." Řekla Yugito se zívnutím, čímž si vysloužila zlostný pohled.

„Moje vlasy takhle rostou," řekl Sasuke podrážděně.

„Opravdu?" poznamenala Yugito. „Rostou ti vlasy jako kachní zadek?"

„Sklapni," zamumlal v automatické odpovědi.

„No, jak chceš," pokrčila rameny. „Stejně bys měl vstát."

„Možná za hodinu," řekl Sasuke, ospale zavřel oči.

„Proč jsi vlastně tak unavený?" zeptala se Yugito, zněla ohromeně. „Venku v Lese jsi vůbec takový nebyl."

Sasuke neodpověděl. Pravda byla taková, že se snažil usnout, ale nešlo mu to. Myšlenky na to, co by měl udělat se svou pomstou, mu stále hlodaly v hlavě a pak tu byla skutečnost, že neviděl Sakuru od té doby, co odešel a trávil čas se dvěma ostražitými stoiky, díky nimž mu chyběla její společnost a její zářivý úsměv. Pouze její úsměv by dokázal vyvrátit obraz Saiova falešného, který zmíněný umělec nepřestal nosit od chvíle, kdy přišli do věže. A nakonec by to neochotně přiznal, ale spaní v posteli bez Sakury prostě nebylo ono. Včera v noci se převaloval v posteli a snažil se najít pohodlnou polohu, ale nepodařilo se mu to. Nakonec se rozhodl, že se bude držet svého polštáře, ale ani to nestačilo. Naštěstí neměl žádné noční můry.