Blind ✔

Kapitola 13: Juxtapozice

Sasuke slyšel, jak Sakura říkala něco odcházející trojici, která s nimi strávila poslední hodinu a brzy poté zavřela dveře. On sám jedl nakrájené rajče, které mu Sakura připravila na to, což hádal, že bylo dlouhé úzké sushi. Pokusně šťouchl do klínku ovoce, než ho sebral a přiložil k ústům. Pomalu kousek žvýkal, pozorně poslouchal Sakuřiny blížící se kroky, zatímco si vychutnával kyselou chuť rajčete.

Zachytil zvuk Sakuřiných kroků, když šla zpět chodbou a směřovala do kuchyně; těžce si povzdechla, když vstoupila, než se posadila naproti němu. Slyšel jakési „bum" o kterém se domníval, že byla ona, jak sbírala ze stolu špinavé nádobí.

„Někdy jim nedokážu uvěřit," slyšel ji říkat tlumeným hlasem.

Zvedl zamračené obočí, vzal si další plátek rajčete. „Proč jako?" zeptal se jí, protože věděl, že nevidí jeho zkoumavý pohled, takže musel promluvit, i kdyby to raději neudělal.

„Každý se mnou mluvil o bydlení," řekla, znělo to, jako by se posadila. „'Nevím, co si o tom myslet, Sakuro.'. ‚Nejsem s tím spokojený, Sakuro.'. ‚Buď opatrná, Sakuro.'. Opravdu!"

Lehce se ušklíbl. „Ne, že bychom něco takového nečekali."

„Já vím, já vím – jen jsem si myslela, že budou trochu chápavější a ne tolik proti tomu. Chci říct, že nám oběma je situace jasná, jsme rozumní a není to tak, že by to tak mělo být už napořád," odpověděla unaveně Sakura, pak po chvíli dodala s ponurým tónem se špetkou pobavení. „Je to docela legrační – všichni se báli, že ty něco zkusíš na mně, ale nikdo nevypadal, že by se bál, že já bych se pokusila svést tebe. Přijde mi to trochu nefér."

„Jsem svobodný, zločinec a chlap." Řekl jí jednoduše. „Zapadám do stereotypního profilu."

„Jo, jo," odpověděla Sakura nedbale. „Ale myslela bych si, že Naruto tě zná dost dobře..."

Odmlčela si a povzdychla. Znělo to, jako by se stavěla na nohy a po několika sekundách slyšel, jak se otevřela skříň a následovalo řinčení nádobí.

„Mohla bych přísahat, že jsem někde tady viděla konvici..." slyšela, jak si pro sebe mumlala; Sasuke si dal do pusy další kousek rajčete. „Aha! Dáš si čaj, Sasuke?"

„Aa."

„Nějaký konkrétní? Koupila jsem nějaký obyčejný, zelený a jasmínový," zeptala se ho laskavě, když slyšel, jak se ozval kohoutek.

„To je jedno," odpověděl, šmátral kolem mísy po dalších kouscích rajčat, ale žádné další nenašel. Odložil hůlky a poslouchal, jak Sakura šmátrá po místnosti; dal si bradu do dlaně a přemýšlel o svém vlastním podílu na přednáškách. Když poslouchal, jak Sakura šťastně žvaní o tom, že dokázala najít všechno, co měla na nákupním seznamu, bylo pro něj těžké představit si ji v depresivním stavu, ve kterém ji popsal její bratr.

Naruto řekl, že to bylo zlé; Kanaye říkal, že to bylo horší. Přesto, když seděl v kuchyni, Sakura připravovala konvici čaje a mluvila, nemohl se zbavit pocitu, že mu něco uniká. Chyběl jí, říkali, ale nejevila žádné známky toho, že by byla z jeho návratu přešťastná. Řekli mu, že byla tak depresivní, ale teď byla tak veselá a nevykazovala žádné známky toho, že by někdy byla v takovém stavu.

Lehce poskočil, když se před ním ozvalo lehké „ťuk" hrnku kouřícího čaje, zvuk ho vytrhl z myšlenek.

„Udělala jsem ho jemný, ale můžu ti udělat silnější šálek, jestli chceš," řekla Sakura vřele, zdálo se, že se dostala přes přednášky, které si vyslechla.