Blind ✔

Kapitola 52: Les smrti

Den před zkouškou Sasuke seděl se Sakurou v době oběda a vyprávěl jí, co plánoval na zkoušku a kdyby úkol se svitkem Nebes a Země stále platil, přemýšlel o metodách s využitím dovedností svých společníků a jeho vlastní, aby rychle získali druhý svitek a pak vybral nejlepší cestu lesem k cíli.

„Máš to pořádně promyšlené, že?" řekla Sakura, jemně se usmála.

„Nechci znovu selhat," řekl Sasuke s pokrčením ramen. „Soudě podle reakce porotců na ‚rozhovor', jsem pravděpodobně v dovednostech na úrovni jouninů, a přesto jsem stále genin. Musím se stát chuuninem, než se stanu jouninem."

„Být chuuninem s výjimečnými dovednostmi je také mnohem méně ponižující než být geninem s výjimečnými dovednostmi," řekla Sakura škádlivým hlasem.

Nesouhlasně se na ni zamračil, což ji jen rozesmálo. Moc ráda se bavila na úkor jeho pýchy. Ale nějak už mu to vlastně nevadilo. Z nějakého důvodu se na ni nemohl naštvat za to, že ho škádlila... prostě to k Sakuře patřilo, a když s ní byl tak dlouho, předpokládal, že už je na to zvyklý. I když jí nechtěl dát najevo, že mu na své pýše v její blízkosti nezáleží.

„Nebuď otravná," odpověděl krátce, ale ne hrubě.

Jen si dala ruku na ústa, aby zakryla úsměv, dokud nezbledla. Kdykoli ji požádal, aby ho přestala škádlit, vždycky to udělala – měl pocit, že věděla, že mu na jeho pýše při ní nezáleží, ale stejně přestala. Byla k němu přehnaně ohleduplná a on si nebyl jistý, jestli být ‚přehnaně' ohleduplný byla dobrá nebo špatná věc.

„Co máš dneska v plánu?" zeptala se, nasměrovala konverzaci jiným směrem.

„Dneska se mám sejít se svými společníky, abychom zapracovali na týmové spolupráci, abychom byli lépe připraveni do lesa," odpověděl Sasuke, zvedl své nádobí a odnesl je do dřezu. „Proč?"

„Jen potřebuji nějaký čas, abych s tebou probrala něco důležitého, to je vše."

Sasuke jí neviděl do tváře, ale slyšel, že je její hlas trochu ponurý; atmosféra se změnila na atmosféru lehkého veselí, která nesla něco vážného, vzduch zadržoval něco, o čem Sakura nechtěla mluvit, ale musela. Otočil se a podíval se na ni, cítil jak se mu na tváři objevilo znepokojené zamračení.

„Co se děje?" zeptal se jí.

„No, vzpomínáš, jak mě Tsunade-sama chtěla poslat domů, kvůli statusu pohřešovaného v boji mého otce?" řekla pomalu Sakura. „Zapomeň na to, musíš se jít setkat s tvými společníky."

„Ne, mám čas," řekl Sasuke, přistoupil k ní, posadil se naproti ní a věnoval jí ostrý pohled. „Co s tím?"

„No, Kanaye věděl, že by asi bylo lepší, kdybych tu s tebou zůstala, ale teď, když se můj tec vrátil a tvůj zrak byl obnoven..." na chvíli se odmlčela. „Když jsem šla navštívit svého otce včera večer, řekl, že bych se měla vrátit domů."

Sasuke nechal místnost naplnit kamennou odmlkou. „Chci, abys zůstala," řekl jednoduše. „Je to moje rozhodnutí, jestli půjdeš nebo zůstaneš. A já chci, abys zůstala."

„Já vím, Sasuke, ale tohle asi nebude stačit," povzdechla si Sakura. „Tvůj zrak se vrátil, tak co jim mám říct?"

„Řekni jim cokoli," odpověděl s pokrčením ramen, cítil se trochu naštvaný jejím vyvrácením.

„Proč chceš, abych zůstala?" řekla pak a Sasuke byl vnitřně zaskočen. Byla to taková přímá otázka: hledal odpověď v mysli a pak se defenzivně napnul.