Blind ✔

Kapitola 47: Festivalová světla

Byl první týden v listopadu a přes Konohu se konečně přehnaly první chladné větry, které naznačovaly příchod zimy. Nebyla zima sama o sobě, ale rozhodně bylo víc chladno a ze stromů opadalo listí. Během několika příštích měsíců se bude postupně ochlazovat a ke konci února by se začalo znovu oteplovat. Když se Sasuke druhého listopadu večer plahočil domů, jeho mysl byla zaměstnaná myšlenkami na Chuuninskou zkoušku – v tuto chvíli ho zaměstnávalo jen velmi málo dalších věcí, jak se ona událost přibližovala. Právě teď si uvědomil, že nikdy nebral v úvahu počasí, pokud šlo o Chuninskou zkoušku, a že bezlistý Les smrti nebude dobrý způsob, jak se schovat.

Nejen, že změna počasí ovlivnila to, jak přemýšlel o zkoušce, ale také jeho oblečení ho znepokojovalo. Sakura šla a sbalila všechny jeho šortky a košile s krátkými rukávy; na jeho protesty se na něj jen nesouhlasně podívala a jednoduše mu řekla, že je směšné nosit takové věci v zimních měsících. Ne, že by mu vadilo nosit kalhoty místo kraťasů a dlouhé rukávy, ale osobně si myslel, že rukávy na jeho košili se mu zdají příliš úzké a že jeho pohyby jsou omezené. Žádná z těchto věcí ho předtím nenapadla, pravděpodobně proto, že když naposledy skládal zkoušku, bylo to v červenci.

Sasuke si zul boty u vchodu do domu, když dorazil, protože cestu tam skoro nezaznamenal, jen chlad ve vzduchu, který byl suchý, takže ho to moc netrápilo. Ze zvyku dal boty úhledně na stranu a zavřel za sebou dveře, vypnul své smysly a místo toho používal oči. V chodbě byla tma a jediné světlo kolem bylo to, co vycházelo z kuchyně na konci chodby. Sasukeho to mírně překvapilo, protože to znamenalo, že se Sakura z nemocnice vrátila pozdě a ještě nestihla rozsvítit žádná světla.

Sakura dostala nabídku na částečný úvazek v nemocnici, zatímco on trénoval na zkoušku, protože jeho trénink účinně ochromil to, aby chodil na mise. Naruto mohl trénovat pro zábavu, zatímco čekal na správný čas, ale Sakura si mohla jen nadále udržovat své schopnosti jako lékařka tím, že bude léčit. Nejen to, ale Hokage považovala za nejlepší, kdyby pracovala v nemocnici, zatímco budou čekat, až antidepresiva zaberou naplno, a dostane jen částečný úvazek, aby ji nestresovala. Obvykle pracovala odpoledne, když Sasuke trénoval s Anko nebo Kanayem, a pak později večer s Kakashim. Ale obvykle nebyla doma tak pozdě.

Sasuke šel chodbou ke kuchyni, jeho kroky byly ve tmě automatické – byl v domě tak dlouho bez zraku, a i když viděl chakrovými smysly, stále znal dům lépe se zavřenýma očima. Jeho zrak se za poslední dva týdny nesmírně zlepšil a téměř všechno viděl jasně, i když mu stále chyběla barva ve vidění – to Sakuru nekonečně frustrovalo, protože nemohla přijít na to, proč se jeho ‚tyčiňkové buňky' jak se vyjádřila, ‚chovají hloupě'. Právě teď bez ohledu na nedostatek barev, byl schopen vidět věci téměř tak jasně, jak potřeboval; nedostatek detailů ve všem neznamenal, že by nemohl vidět hrubou představu věci a nevyplňoval prázdná místa hmatem. Sakura si myslela, že by možná mohly pomoci korekční čočky, ale neviděl žádnou změnu kromě toho, že svět byl trochu zkreslený.

Vstoupil do kuchyně, kde u stolu seděla Sakura a před ní bylo rozloženo několik papírů. Sasuke nebyl jediný, kdo se stal obětí zmenšeného šatníku – Sakura také změnila ten svůj, aby odpovídal počasí, i když se stěží dala nazvat obětí. Měla na sobě košili s dlouhým rukávem a kruhem klanu Haruno na zádech pod krkem a jednoduché dlouhé kalhoty. Když si sedl naproti ní u stolu, všiml si, že si hraje s jedním z knoflíků na límci košile ve výstřihu do V; ve tváři měla soustředěný výraz.

„Jsi doma později než obvykle," řekla klidně, aniž by vzhlédla; za vyrovnaností hlasu skrývala nelibost.

„Je teprve devět," odpověděl a zamračil se; byla pravda, že byl venku déle než obvykle, ale nebylo tak moc pozdě.