Blind ✔

Kapitola 3: Nabídka

Až na druhý den ráno Sakura pozdě otevírala dveře do nemocnice, stále se cítila vyčerpaná z minulé noci. Vyčerpaně protáhla nohy vchodem, protože se jí ten den skutečně nechtělo do práce.

„Dobré ráno, Sakura-san," pozdravila Shizune, když přistoupila k dívce s pastelovými vlasy. „Tsunade-sama očekává tvou přítomnost v lékařské ordinaci nahoře."

„Ohayo," zívla Sakura, nedostatek spánku ji nepomáhal zbavit se vyčerpání.

„Doufám, že ses dobře vyspala," řekla Shizune, vedla Sakuru k výtahu, svírala u sebe složku a stoh papírů. „Nedokážu si představit, že bys to po včerejší noci měla lehké. Jsem ohromena, že jsi během operace dokázala zůstat tak klidná."

Následovala Shizune, až nastoupili do výtahu, Sakura byla příliš vyčerpaná na to, aby se vůbec zeptala, o čem asistentka Hokage mluví. Slova sama o sobě dávala smysl, ale nechápala, co s ní mají společného. Viděla ninji v horším stavu, než v tom, jakém byl ten mladý muž ze včerejší noci – viděla ninju umírat a nadále na nich pracovala a snažila se je udržet naživu i když věděla, že je to marné. Tsunade vždy říkala, že musí rozpoznat, kdy to má vzdát, ale Sakura nesnesla pomyšlení na to, že to vzdá. Kromě toho bylo zbytečně říkat, že nebyla hýčkaná krví nebo zraněními a divila se, proč je na ni Shizune najednou tak pyšná.

„Vím, že kdybych byla na tvé místě já, nezvládla bych to." pokračovala asistentka, zatímco výtah pomalu stoupal nahoru. „Každopádně, Tsunade-sama vyplňuje papíry dolů v kanceláři. Prosím, pojď se mnou."

Sakura, která otevřela pusu, aby se zeptala, o čem Shizune mluví, je zavřela, když se otevřely dveře výtahu a bylo po ní požadováno, aby udržovala rychlé tempo mladé ženy, když pochodovaly chodbou pokrytou linoleem.

---------------------------------------------------------------------------------

Pochopitelně, Sasuke se probudil do temnoty, ale i když věděl, že se už neprobudí do ničeho jiného, chvíli mu trvalo, než si uvědomil, co se mu stalo. Nejprve si všiml tupého pulzování v jeho očích, o kterém se domníval, že to bylo zlepšení té pálivé bolesti, kterou cítil, když si přejel kunaiem po obličeji. Levá ruka stále lehce brněla, ale už ho nebolela. Matně se snažil vzpomenout si, co se stalo a kde byl.

Jasně si pamatoval bolest – nebyl si jistý, jak byl mučen, ale věděl, že byl podroben této metodě nějakým podivným jutsu, o kterém nikdy neslyšel. Ať už to bylo cokoliv, měl štěstí, že to vůbec přežil, protože to pekelně bolelo. Potom si jen matně vzpomínal, jak ho napůl nesli, napůl táhli do lesa a nechali tam umírat. Vzpomínky byly potom trochu mlhavé, ale vybavil si třešeň – vůbě byla tak silná, připadala mu jako útočiště uprostřed vší agónie, kterou cítil, a když ležel pod kmenem, připravil se na smrt. Ke svému velkému překvapení zjistil, že je naživu, leží na neznámém místě a vůbec si nepamatuje, jak se tam dostal nebo proč byl zachráněn.

Ostrá vůně, která byla ve vzduchu, nebyla ani zdaleka příjemná, ale stačilo mu to, aby si uvědomil, že je s největší pravděpodobností v nemocnici nebo v jiném zdravotnickém zařízení, což by vysvětlovalo náhlé zmizení jeho zranění. Ale i když byly informace poněkud užitečné, stále mu nepomohly pochopit, kde se nacházelo zdravotnické zařízení, nebo dokonce v jaké zemi je.

Sasuke se pomalu posadil a snažil se získat informace z toho, co věděl o okolí, když zjistil, že má pravé zápěstí připoutané k nemocničnímu lůžku. Zamračil se – to znamenalo, že ať už byl kdekoli, drželi ho jako rukojmí lidé, kteří věděli, že je hledaný zločinec. Bylo mnoho lidí, kteří ho mohli zajmou; pokusil se zúžit své možnosti tím, že se snažil vzpomenout si, kde se základna nacházela a jak daleko by ho s největší pravděpodobností odtáhli, ale jeho paměť byla prázdná. Zavrčel a vzpomněl si na Orochimarův rozkat, aby mu z paměti byly vymazány důležité informace. Umístění základny bylo zjevně součástí zmíněných důležitých informací – předpokládal, že je to zřejmé, ale stále ho frustrovalo, že si nemohl vzpomenout.