Blind ✔

Kapitola 11: Ti, kdo jsou prokletí

„Nějaké zprávy, Anko?" zeptala se Tsunade klidně, konečky prstů se dotýkala a byla lokty opřená o stůl. „Slyšelas něco od Jiraiyu?"

Byly to dva měsíce, co vyslala Mitarashi Anko, aby zkontrolovala Sanina, a konečně, po tom, co to vypadalo jako věčnost, se schopná ninja vrátila nezraněná a snad přinášela zprávy od jejího starého týmového společníka.

„Jo," odpověděla Anko vážným tónem. „A nevypadá to hezky."

„Oh?" Tsunade vnímavě pohlédla na mladou ženu. „Co se stalo?"

„Vypadá to, že Akatsuki jsou v pohybu, zajali dalšího Bijuu – podobného jako devítiocasá liška v Narutovi a démoní mýval, Shukaku, který je v Kazekagem z Písečné vesnice, Gaara." Hlásila Anko s pochmurným výrazem ve tváři. „Není jisté, který démon to je nebo kdo je současný jinchuuriki – nicméně, Jiraiya a já máme spekulace, že možná jdou po Raijuu, šestiocasé lasici,"

Tsunade se mírně otočila na židli k zatažené a ponuré obloze za oknem. Na rtech se jí objevil posměšný úsměv. „Nebylo by ironické, kdyby ta síla toho démona byla dána Itachimu?"

Ozvalo se tiché dunění, jak v dálce nad obzorem mihotaly blesky. Celý den byl pošmourný a věci se prostě nezlepšovaly. Celý týden bylo slunečno, ale zdálo se, že počasí se rozhodlo spolu s aktuálními událostmi zkazit. Věci se značně zhoršily se zprávami, které Anko přinesla od Jiraiyi, který v současnosti tajně vyšetřoval aktivity Akatsuki. Ztěžka si povzdechla a otočila se zpátky k Anko, která stála s jednou rukou v bok a vypadala utrápeně.

„Řekl Jiraiya ještě něco?" zeptala se ztěžka, protože se bála, že přijdou další špatné zprávy.

„Kromě toho, že mám ‚hezkou postavu' a že bych měla opravdu zvážit nošení nějakého těsnějšího oblečení, které mi nebude úplně omezovat pohyb přebytečnou látkou – ne," vyprávěla Anko s nespokojeným úsměvem na rtech.

„Doufám, že jsi ho praštila," usmála se Tsunade zpoza svých spojených prstů.

Anko se ušklíbla. „Oh, praštila."

„Dobře," odpověděla Tsunade souhlasně, posadila se rovněji. „Až ho příště uvidíš – prašti ho za mě do hlavy. Můžeš jít,"

„Udělám to," Anko se zářivě usmála, otočila se k odchodu, myšlenky na knedlíčky se jí vznášely v mysli.

„Oh, Anko," Tsunade přerušila ženiny myšlenky na lahodné jídlo. „Ještě jedna věc. Pamatuješ si před třemi a půl lety, když ten kluk, Uchiha Sasuke, dostal prokletou pečeť od Orochimara?"

Anko se otočila a zvědavě se podívala na Tsunade. „Jo, co s tím?"

„No, před týdnem ho našla skupina na misi a byl za komplikovaných okolností přivezen zpátky do vesnice," řekla Tsunade, opřela se v křesle. „Doufala jsem, že by sis s ním mohla promluvit."

„Oh-oh," Anko se mírně zamračila. „Dělá potíže?"

„Ne, ne." Odpověděla Tsunade bezstarostně. „Zapečetila jsem kletbu na trvalo – takže je v bezpečí... Zítra ráno má být propuštěn z nemocnice. Nicméně jsem doufala, že si s ním můžeš promluvit o prokleté pečeti pak – jakési poradenské sezení, chceš-li. Myslím, že se na její sílu docela spoléhal a její ztráta byla pro něj těžká – můžeš se mu pokusit ukázat, že jde o obrat k lepšímu?"

„Samozřejmě, Hokage-sama," ušklíbla se Anko. „Půjdu za ním."

„Nevím, jestli to ovlivní to, jak se věci vyvinou, ale zjevně se oslepil on sám, aby utekl osudu být dalším Orochimarovým hostitelem," dodala Tsunade, pomalu si mnula spánky štíhlými konečky prstů. „A jeho pečovatelka – Haruno Sakura – neví o tom, že si vzal zrak sám."