Blind ✔

Kapitola 31: Zahnán do kouta

Podle Sasukeho nebyli stále sledováni, ale navzdory tomu měla Sakura stále své pochybnosti k ninjům Oto. Nebylo to tak, že by si myslela, že Sasuke lže – i když Tokugawa si očividně myslel, že lže – ale připadalo jí podezřelé, že po nich ještě nikdo nepátral. Přemýšlela o tom, co Sasuke včera řekl o ninjech z Oto, který mají genetické modifikace a pokročilou technologii, aby mohli slyšet to, co se děje – aby ji někdo neslyšel, načmárala jednoduché zprávy do Sasukeho dlaně a zeptala se ho, jestli si myslí, že se to děje znovu. Většina otázek byla pro ano nebo ne, takže mohl přikývnout nebo zavrtět hlavou. Výsledkem bylo, že Tokugawa Manzo byl ještě víc přesvědčen o tom, že jsou spolu, protože si posílali ‚tajné zprávy'. Sakura na to nic neřekla, i když by chtěla.

Načmárala do Sasukeho dlaně rychlou zprávu vysvětlující, že chce předstírat, že se nic nezměnilo, jako by nevěděli, jestli budou pronásledovaní nebo ne; tak by si všichni pronásledovatelé mysleli, že se jejich plány cesty nezměnily a na základě těchto informací by o jejich pohybu přemýšleli.

Ráno proběhlo bez potíží, ale Sakura byla nervózní a každou chvíli čmárala zprávy s otázkou Sasukemu, aby se ujistila, že je stále nesledují. Samozřejmě nemohl říct, jestli jsou mimo dosah, ale věděl by to v okamžiku, kdy by se pokusili přiblížit. Silnice byla toho dne rušnější a narazili cestou na pár skupinek – ale ukázalo se, že jsou to běžní cestovatelé, ne shinobi. Každý člen Týmu Sedm měl však ruce u svých shurikenových pouzdru, kdykoli někoho míjeli.

Kromě pozdravu náhodné skupinky došlo mezi nimi k lehké konverzaci; nicméně Tokugawa se často rozhodl nepřispívat žádné komentáře. Rozhovor, který právě probíhal, byl nedůležitý, přesto prolomil ticho a rozptýlil napětí – do určité míry. Aktuálním tématem bylo být shinobi na částečný úvazek.

„Jako kdybych věděl, že existují i jiná povolání kromě toho být shinobi," řekl Naruto nenuceně a sledoval cestu před sebou. „Jako Ero-sennin píše na částečný úvazek – píse knihy, které se tak líbí Kakashimu-sensei, ale já nechápu, jak to dělá. Být shinobi je náročná práce a není moc času na psaní."

„No, nějak to zvládá," nadhodila Sakura zlehka, aniž by tomu věnovala příliš pozornosti. „Vydal spoustu knih – pokaždé, když vidím Kakashiho-senseie, má jiný svazek."

„Psaní by však bylo nudné povolání," namítl Naruto. „Myslím, že by to byla taková nuda – zvláště, když musíš psát scény, ve kterých postavy cestují," trval Naruto na svém. „Také to musí být nudné to číst; to když se postavy jen tak potulují."

„Nemusí to být všechno popis – jsem si jistá, že autor to vyplňuje rozhovory nebo vývojem postavy," odpověděla Sakura a mírně se zamračila. „Když lidé konverzují v příběhu, cestování jako by šlo mnohem rychleji a postavy se rychleji dostanou tam, kam jdou. Pokud to udělá správně, čtenáři si toho nevšimnou."

„Odkdy toho tolik víš od psaní, Sakuro-chan?" zeptal se Naruto zvědavým hlasem.

„Vždycky si ráda znovu přečtu dobrou knihu," odpověděla jednoduše.

„Ne, že by tahle konverzace nebyl zajímavá nebo tak něco," komentoval Tokugawa vesele, zjevně znuděný. „Ale už je po poledni a my jsme se dneska ani jednou nezastavili se najíst. Vím, že se snažíš zrychlit tempo, abychom se dostali k do Bleskové, než se dostaneme do problémů, ale ne všichni máme stejnou výdrž."

„Jsem si toho vědoma, Tokugawa-san," odpověděla Sakura vyrovnaně, podívala se na mrzutého politika. „Asi kilometr odtud je čajovna a měla jsem v plánu zastavit se tam na oběd."