Blind ✔

Kapitola 8: Prohnaný vetěrelec a rušivý instruktor

„Poslední otázka," přečetl Kakashi ze svitku, který držel na klíně. „Jsi si vědom nějakých plánů, které Orochimaru připravuje k zaútočení na Konohu?"

Na tváři jeho starého žáka se objevilo lehké zamyšlené zamračení, když v mysli hledal odpověď.

„Vzpomínám si, že jsem se mnou mluvil, nebo jsem alespoň věděl o plánu, který mohl zahrnovat útok na Konohu. Nemůžu si vzpomenout," řekl Sasuke po chvíli. „Moje paměť je vybledlá, když se snažím myslet na to, kdy by to mohlo být, ale vím, že to nebude brzy. Pravděpodobně se to posunulo ještě o něco déle, když se mu jeho nejnovější schránka stala nepoužitelnou."

Kakashi načmáral nějaké poznámky na svitek, než ho znovu sroloval a prohlížel si Sasukeho obličej. Uchiha byl otevřený všemu, co věděl, a známky naznačovaly, že části jeho paměti byly pryč, ale navzdory tomu byl nápomocný, kde mohl – což byla pro Sasukeho zvláštní ctnost. Možná o situaci nevěděl všechno, uvažoval Kakashi, nebo možná měl důvod pomáhat. Zbavit se trestu znamenalo, že mohl opustit Konohu...a jediný důvod, proč by opustil Konohu...

„Sasuke."

„Aa?"

„Nechceš se stále pomstít, že ne?" zeptal se trochu znepokojeně. Po tom všem, co se stalo, teď určitě ještě nebude...

"Chci," odpověděl klidně a stručně.

Kakashimu unikl těžký povzdech, když bezpečně zastrčil svitek do váčku, ve kterém nosil své zbraně a zásoby. Konečky prstů spojil a dotkl se ukazováčkem rtů.

„Je to nutné?" zeptal se po chvíli a vnímavě se díval na Sasukeho svým viditelným okem.

„Nikomu jsem neřekl přesné okolnosti, za kterých jsem byl oslepen," řekl chladně Sasuke stranou. „Byl jsem vzat jako schránka a věděl jsem, že Orochimaru by s největší pravděpodobností nerespektoval mé přání pomstít klan Uchiha. Osudu, kterým jsem byl poznačen, nebylo možné uniknout."

Kakashi si všiml, že Sasuke si třel zapečetěnou prokletou pečeť na jeho krku, když to řekl. Jeho bývalý žák mu to říkal z nějakého důvodu a on uctivě poslouchal, aby zjistil, jak to bude souviset s jeho otázkou.

„Jediné východisko bylo, kdybych mu byl k ničemu a on by mě už nechtěl jako schránku."

Sasuke se odmlčel a Kakashi cítil, jak se mu nevěřícně rozšířily oči nad tím, co Sasuke naznačoval. Aby byl Orochimarovi k ničemu? Existovala jen jedna cesta ven...? Určitě by se...

„Oslepil jsem se."

Kakashi si povzdechl. „Takže takhle to bylo."

„Dokud budu naživu, je mi jedno, co se stane. Zabiju Itachiho a obnovím svůj klan. Udělal jsem to výhradně proto, abych mohl uniknout Orochimarovi a splnit své cíle. Žádný jiný důvod nebyl, jen přežít."

Nastalo dlouhé ticho. Nakonec to udělal – vzal si vlastní zrak. V porovnání s tím, jak vypadal, když ho Kurenai našla, byl v dobrém stavu, ale to neznamenalo, že by byl pozici, aby stále kráčel za pomstou. Ve svém současném stavu nemohl ani jen doufat, že se mu vůbec někdy povedlo Itachiho škrábnout. Dokonce i s tréninkem a časem bylo to nejvíc, čím se mohl stát, průměrným, a to prostě nebylo dost dobré na to, aby se postavil Sasukeho staršímu bratrovi. Ale věděl, že Sasuke by se nenechal ovlivnit jeho názorem.

Kakashi unaveně vstal ze svého sedadla a zastrčil židli, ze které právě vstal. Postavil se čelem k Sasukemu, nevěděl, co má dělat. „Nenávist plodí smutek, Sasuke. Pamatuj si to."