Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]

42. Kostky náhody osudu

„Kabuto si vydláždil cestu k úspěchu ve válce. Podsvěťané se mu nepostaví, Země oblaků se mu nepostaví...Protože bude ovládat Sakuru."

Starší Uchiha pevně zatnul pěsti, až mu popraskaly klouby; cítil, jak se v něm vaří jeho vlastní krev, jako kdyby jeho hlava měla explodovat. Jeho krvavé oči vzhlédly, aby pohlédly na hadího černokněžníka, který stál naproti němu, ruce zkřížené na hrudi a na tváři se mu rýsoval jemný pobavený úsměv.

„Orochimaru," zavrčel vážným hlasem, tým Hebi se vedle něj napjal s nastraženýma ušima v očekávání. „Kdy může začít být lektvar aktivní?"

Orochimaru si odfrkl, polovičně se ušklíbl, než věnoval zaklínači jeden ze svých zlatavých pohledů.

„Kdykoli."

-------------------------------------------------- ---

Uběhlo několik dlouhých hodin, odkdy zaklínač společně s jinchuurikim, jeho mladší sestrou a Sakurou opustili sídlo Uchihů. Cesta byla pohodlná, pokud bychom si odmysleli občasné Narutovo stěžování si, jak dlouho ještě budou chodit, že si chce dát pauzu, nebo že by dal celý svět za malou misku rámenu, a následně jeho bolestivé výkřiky, když jeho blonďatou hlavu zasáhla pěst růžovlovlásky nebo jeho nejlepšího přítele.

Uchiha a Sakura nějakým způsobem dokázali Mikoto přesvědčit, že písničky, které ji Suigetsu tak snaživě učil, nebyly vhodným prostředkem ke zpříjemnění cesty a zejména, že její nové oblíbené slovíčko, které se také od Suigetsua naučila, není vhodné pro mladou dámu. Překvapivě, Mikoto je poslechla, avšak Uzumakimu se nelíbil fakt, že od té doby byla jakási zamlklá a její tvářička byla zachmuřená.

A tak se jinchuuriki zastavil a poklekl si k malému zázraku, Mikoto překvapeně vzhlédla aby se podívala do jeho modrých očí, zastrčila si ustřižený pramínek bílých vlasů za ucho.

„Děje se něco, Mikoto?" zeptal se jemně.

Mikoto chvíli zaváhala, než zavrtěla hlavou; odmlčela se, jako kdyby přemýšlela, jaká slova zvolit, než znovu otevřela ústa, nejistě pohlédla na blonďáka. Zvedla malou ručičku, vystrčila ukazováček a ukázala za jeho postavu. Naruto zvedl obočí, pootočil hlavou, jen aby zjistil, že Mikoto ukazuje na jeho sestru a jeho nejlepšího přítele, kteří kráčeli bok po boku a postupovali v cestě bez jediného slova.

Blonďák se znovu obrátil k malé holčičce, nechápavě zvedl obočí, čímž ji vyzval, aby mu to vysvětlila, ale nechával jí prostor, aby našla správná slova, kterými by vyjádřila své chování.

„Naruto-nii, co je to se Sakurou a bráškou Sasukem?"

Blonďák se zamračil.

„Co tím myslíš, Miko? Podle mě jsou v pohodě."

Mikoto rychle zavrtěla hlavou. Následně zvedla obě ručičky, z nichž spojením prstů vytvořila tvar srdce, který namířila na vzdalující se dvojici. Podívala se skrze vytvořené srdce, smutně si povzdechla, než ruce spustila podél těla a znovu zavrtěla hlavou.

„Mikoto..." povzdechl si blonďák, položil jí ruku na temeno hlavy; krátce se zamyslel, než promluvil. „Poznala jsi už někoho, o kom jsi věděla, že chceš, aby byl ve tvém životě navždycky?"

Mikoto přikývla, jemně se usmála a začervenala se. „Strýček Suigetsu."

„Eh, no," poškrábal se na spánku. „Mohla sis vybrat i lépe."

Mikoto se zamračila a vyplazila na něj jazyk, překřížila si ruce na prsou, na což se blonďák pobaveně zasmál a mávl rukou. Potom se posunul k bělovlásce, ukázal prstem na odcházející dvojici, na vzdalující se postavy růžovovlásky a černovláska.