¤ Kapitola 17.: Zlatá mince ¤

104 9 1
                                    


17. Zlatá mince

„Běž, Sasuke!"

---------------

„Jsi to ty,"

---------------

Nebesky modré oči vzhlédly od diamantu, který bohyně nosila na krku. Pohlédl do jejích oříškových očí, do kterých se hrnuly roky skrývané a zapomenuté slzy. Blonďák víc nepochyboval o tom, že tato žena je ta, kterou celý život hledal, že tato žena je ta, která mu mohla dát odpovědi na otázky, které v sobě držel po celý život.

Nebyl to jen Sasuke, který od svého dětství léta hledal růžovovlasou dívku s nefritovýma očima, která mu v jeden z jeho tisíce smutných dnů přinesla citrónovou zmrzlinu. Byl to i Naruto, který celý svůj život hledal tuto ženu, která se mu zjevovala ve snech, učila ho lásce, ctnosti a oddanosti. V osamělých a temných chvílích, kdy nenáviděl svou existenci kvůli bestii vymykající se kontrole v jeho nitru, se už jako malý kluk uchyloval ke spánku, protože věděl, že ho tam bude čekat a protože toužil skrýt se v jejím náručí před ohavností světa, která ho proklela tímto břemenem.

Blonďák si poklekl před ženu, která neměla dostatek odvahy podívat se mu do očí a místo toho se dívala na své dlaně. Naruto natáhl ruce, obě její dlaně sevřel ve svých, oříškové oči úzkostlivě vzhlédly.

„Řekni mi, kdo jsi?"

Bohyně nejistě pootevřela ústa, chystala se promluvit. V jeho zářivých očích zahlédla záblesky naděje, přesně tak, jako když byl ještě malý - přesně tak, jako když ho ještě chovala ve svém náručí, když se narodil.

Hlas se jí těžce dral z hrdla, když nabrala dostatek odvahy promluvit. Dřív, než se to stalo, jeho víčka se náhlým překvapením doširoka rozevřela a postupně začala zavírat s tupým nárazem, když Jiraiya přistoupil a trefil ho do zátylku. Chlapec se zhroutil, Tsunade ho instinktivně zachytila do náruče a něžně ho pohladila po vlasech.

„Naruto..."

Za doprovodu pískajících blesků do místnosti vrazil Uchiha, který zůstal překvapeně stát při zjištění, že dveře jsou již vyražené. Odvolal divoké blesky a se zamračením si přeměřil blonďáka v bezvědomí.

Bělovlasý šaman ho zastavil v dalších činech vztyčením dlaně. „Bylo to pro jeho dobro. Je to ještě dítě. Nepochopil by to."

Sasuke si odfrkl a přistoupil k nehybnému tělu jeho přítele, aby zkontroloval jeho stav a životní funkce. Jen krátce pohlédl na blondýnku, která mu nevěnovala pozornost, protože byla okouzlena pozorováním spícího chlapce v jejím náručí, kterého se držela jako klíště.

Netrvalo dlouho, než černovlásek zjistil, že Uzumaki je relativně v pořádku. Byl jen omráčen, tedy, může ho zabít i zítra. Teď měl jiné starosti, teď, když věděl, že blonďák je v pořádku, musel okamžitě zjistit, co je s jeho růžovovláskou. Z toho důvodu se okamžitě otočil a vydal se k východu, dokud ho nezastavil úzkostlivý hlas Bohyně lásky.

„Uchiho,"

Sasuke se zastavil, ale neobrátil k ní svůj obličej. Nastala chvíle napjatého ticha, které se ani bělovlasý šaman stojící mezi nimi neodvážil přerušit.

Žena přesměrovala svůj pohled na chlapce v jejím náručí, jemně mu odhrnula pramínek vlasů, který mu padal do očí a pak znovu vzhlédla. „Jen... Neubliž ji."

Uchiha nijak nezareagoval, pouze vykročil do temné noci.

Tsunade si s Jiraiyem vyměnila významný pohled.

Kdybys byla sen [OPRAVUJE SE]Where stories live. Discover now