Secret ||Levi Ackerman|| ❌

Chapter 37

Kopyta koně se zvedají a s prudkými ranami znovu klesají do písčité cesty pod námi, boky zborcené potem se díky krkolomnému tempu zběsile nadzvedávají, zatímco poslední ze zdí se za mnou prudce vzdaluje. Již před nějakou dobou jsem opustila poslední bránu, přes kterou mne díky propustce od Hange nechali projet bez sebemenších obtíží a nevzali mi ani další vteřinu drahocenného času. Mým cílem je místo, na které jsem se dobrovolně už nikdy nechtěla vrátit, jenže teď je to nevyhnutelné. Musí se mi podařit Leviho najít a varovat dřív, než se jejich plán dostane do bodu ze kterého už pro něj nebude návratu. 

Jak to mohl Eren vůbec dopustit? I přestože mi Ymir ukázala, že to je někde hluboko uvnitř pořád ten samý Eren jakého znám nedokážu si představit, proč by Leviho dobrovolně vystavil nebezpečí. Určitě musel vědět, že jestli se setkají a Zeke bude díky tomu odveden neznámo kam mimo základnu nepošlou s ním nikoho jiného než Leviho a pokud se budou chtít znovu setkat a nebo jakýmkoliv způsobem komunikovat, on proti tomu bude bojovat až do posledního dechu. Proboha však tu musí být jiná cesta než ta po níž se vydali. I pokud se nás opravdu snaží chránit před Marley, nemůže si přece myslet, že tohle nám jakkoliv pomůže. A ať už pro to má jakýkoliv důvod, ihned jak budu vědět že je Levi v bezpečí a mimo Zekeho dosah, vydám se hledat Erena. A v tu chvíli už nebude nic, čím by se dokázal vykroutit z toho, aby mi svůj plán řekl. Ohrozil člověka, pro kterého bych byla schopna zemřít. A já ani po usilovném pátrání ve vlastním podvědomí nenašla nic, čím by tohle mohl vysvětlit tak, aby moje čepel neskončila na jeho hrdle.

Přede mnou se konečně začnou objevovat první siluety obrovských stromů, jenž jsou cílem mé cesty. Zaháknu koni otěže za sedlo a sáhnu do brašny vytahujíc načrtnutou mapu lesa, která se díky zběsilému cvalu prudce třepotá ve větru. Pro jistotu ji chytím ještě druhou rukou a rychle přejedu očima, než ji vrátím zpět na místo. Soudě dle popisu Hange by se tábor neměl nacházet příliš daleko od středu lesa přímo mezi jedněmi z nejvyšších stromů. Pokud dojde k boji, budeme mít já i Levi dostatek možností a prostoru k tomu, abychom se Zekeho jednou provždy zbavili, budeme-li muset.

V prudkém cvalu otočím koně na cestu podél řeky, táhnoucí se celým lesem zpět ven na planiny a rozhlédnu se okolo sebe. Jak dlouho to může být? Dva, možná tři roky od doby, co jsme tu ztratili celou Leviho původní skupinu ve snaze dostat zpět Erena lapeného ve spárech Annie. Tehdy jsme tu byli naposled všichni a tak to mělo i zůstat. Nikdo z nich neměl toho dne odejít ze světa takovým způsobem. Možná, že kdybych tehdy již věděla o svých schopnostech, k ničemu z toho by nedošlo. A nebo by se stalo ještě něco horšího. Vždy, když se objeví někdo nový se schopnostmi jako jsou ty mé zdá se, že se události otočí k horšímu. Může se to však stát i tentokrát když se zdá, že horší už to být nemůže?

Do nosu mi udeří prudký zápach ohně, což mne donutí koně zastavit na místě, zatímco jeho kopyta neklidně tancují v zemině pod námi. Jemně ho pohladím po krku, sledujíc skrz stříhající uši místo před námi, hluboko mezi stromy, odkud kouř zřejmě vychází a rozcválám se tím směrem, zatímco mi strach proniká do každičké buňky v těle. Snad ještě není pozdě. 

Ramena se mi prudce svěsí úlevou, jakmile mi pohled padne na ohniště uprostřed celého komplexu jenž bylo původem onoho zápachu a celý tábor je v pořádku a nezbyly z něj jen trosky, které jsem si zběsile představovala v mé mysli. Vedle něj jsou na sobě naskládané bedny se zásobami, na kterých nesedí nikdo jiný než Zeke, usrkávající poklidně ze svého čaje třímající v rukou knihu. Jeden z Průzkumníků si mne všimne ihned při vjezdu do tábora a zvednutou paží dá najevo ostatním, že přijíždějící osoba není hrozbou, načež se rozejde ke mně, beroucí si do rukou otěže mého koně.