Secret ||Levi Ackerman|| ❌

Chapter 5

Jeden z vyděšených kadetů mi vloží do rukou jeho čepele, zatímco se všichni připravujeme na boj. Armin společně s ostatními připravuje zbraně, které Connie našel v horním patře budovy, aby byli co nejlépe připraveni na náš plán. Reiner s několika dalšími šel před chvílí zkontrolovat titány ve spodní části budovy, kde jich naštěstí stále napočítal jen osm. Venku, kde můžeme použít naše manévrovací zařízení by pro nás nebyli žádný problém. Jenže my s nimi musíme bojovat uvnitř, což je obrovské riziko, které musíme podstoupit. Je to naše jediná záchrana.

Znovu si zkontroluji čepele. Musela jsem si je půjčit od jednoho z vojáků, kteří se zde ukrývali, protože moje jsem vyplýtvala na cestě sem. Jakmile zabijeme ty bastardy, musím si vše doplnit. Armina napadl jednoduchý plán, ke kterému je zapotřebí těch nejlepších z nás. Annie, Mikasa, Sasha, Connie, Jean, Berholdt, Reiner a já počkáme na trámech, které jsou dost vysoko na to, aby si nás titáni nevšimli, zatímco je ostatní nalákají doprostřed. Použijí k tomu plošinu a zbraně, kterými je oslepí a my zaútočíme. Máme na to jen jediný pokus, takže doufám, že vše půjde podle plánu.

''Jste připraveni?'' zeptá se všech Armin a já pomalu přikývnu. Ruka, ve které drží zbraň se mu mírně třese, on se ale snaží si toho nevšímat. Berthold stojí vedle mne s klidným výrazem ve tváři. Je si plně vědom toho, jak dobrým vojákem vlastně je. Cítím na sobě jeho pohled a zvědavě se k němu otočím čelem.

''Zvládneš to?'' zeptá se, starost je očividná v jeho pohledu. Rty se mi při jeho slovech zkroutí do úsměvu. Nikdy jsem neměla víc přátel než Armina, Mikasu a Erena. Alespoň do doby, než jsme se přihlásili do armády. Od té doby jsem dokázala být více sebevědomá v přítomnosti jiných lidí a skoro úplně jsem zapomněla na svou minulost. A právě Bertholdt byl jedním z těch, kterým jsem věřila nejvíc. Od doby co pomohl Erenovi s tréninkem jsme spolu trávili mnohem více času, trénovali spolu a postupem času se z něj stal další z mých blízkých přátel. A to, že mne bere jako kamarádku a zajímá se o mne hřálo u srdce.

''Nenazývají nás nejlepší desítkou jen tak ne?'' má slova na jeho rtech vykouzlí malý úsměv. Pravou rukou mi rozcuchá vlasy a já ho se smíchem odstrčím. Společně s ostatními jsme se vydali ke schodům, my dva jako poslední, zatímco se někteří snažili trochu zlehčit napjatou atmosféru.

''Vždycky jim to můžeme strčit do prdele ne?'' jakoby nic promluví Reiner zkoumající meč ve své ruce. Connie se nervózně zasměje a Jean si povzdechne.

''Jen doufej, že tohle nejsou tvá poslední slova Reinere.'' odpoví napjatě, aniž by mu věnoval jediný pohled. Napětí v naší skupině je skoro hmatatelné, když se blížíme ke dveřím vedoucím do spodního patra. Sasha je pomalu otevře snažíc se být co nejvíc potichu. Bez dalšího slova je otevře dokořán a všichni vejdeme do místnosti a vylezeme na trámy. Titáni stále vůbec netuší, že jsme tak blízko nad jejich hlavami připraveni setnout jim zátylek. Najednou se všichni otočí směrem k prostředku místnosti, kde se pomalu spouští plošina se zbytkem skupiny. Zbraně mají namířené na titány, kteří se k nim všichni pomalu rozchází. Nervy mám napjaté, když se jeden z nich přiblíží k Arminovi tak blízko, že hlaveň jeho zbraně se skoro dotýká jeho oka. Všechno ve mně křičí, abych skočila dolů a zabila ho, ale musím zůstat na místě. Ještě nesmím zaútočit, musím počkat na rozkaz.

''Teď!'' zakřičí Marco a všichni najednou vystřelí do očí titánů. Ti se zapotácí dozadu blíže k naším pozicím. Na pár sekund jsou kompletně oslepení. Svaly se mi napnou, když skočím směrem k zátylku nejbližšího titána rozřezávajíc mu zátylek oběma meči. Jeho horká krev mi stříkne na uniformu, to mne ale v tuhle chvíli vůbec netrápí. Se zatajeným dechem sleduji ostatní titány, jak vedle mne padají k zemi a z jejich těl se valí dým. Opravdu jsme to zvládli?