Secret ||Levi Ackerman|| ❌

Chapter 16

''Kenny!'' vykřikne Levi přesně ve chvíli, kdy střely z druhé pistole připojené k mužově opasku zasáhnou Nifu, jejíž bezvládné tělo se sveze níže po střešních taškách. Poháněná vztekem se meči napřáhnu, mířící přímo na rozlehlá ramena otřásající se tichým, ale zato zlověstným smíchem. Jsem si naprosto jistá že se mému úderu nemůže vyhnout, on ale jen dlouhou hlavní pistole ledabyle odhodí mé tělo z cesty jakmile se mu dostanu na dosah, zatímco druhá se noří do zásobníku s municí na jeho stehnech. S bolestným zaskučením dopadnu na střechu, ze které se při mém dopadu uvolní pár tašek a ty se s tříštivým zvukem setkají s tvrdou zemí pod námi. Oba meče mi vypadnou z rukou a drátky na mém opasku se doprovázené skřípavým zvukem natáhnou, jak pomalu klouzají dál ode mne. 

''Ale ale, zdá se že náš malý chlapeček si našel konečně ženskou. Hm, zajímalo by mně, jak moc jsi pro ni ochotný riskovat. Bude ona ochotná pro tebe umřít?'' bílé zuby se zlověstně zalesknou v odpoledním slunci, když se jeho klobouk sveze dozadu, díky čemuž mu konečně pořádně vidím do tváře. Pod vrásčitým čelem se do mne jako dva nože zabodávají tmavé oči, jejichž upřený pohled mi nahání husí kůži po celém těle. 

''Ji z toho vynech. Vím moc dobře, že já jsem ten po kom jdeš.'' upoutá Levi Kennyho pozornost na sebe, což mi dává dostatek času na to se neslyšně zvednout. V zádech mne při každém pohybu píchne, jenže já nesmím vydat ani hlásku aby si mne nevšiml. Nemám nejmenší šanci si k sobě přitáhnout meče aniž by to upoutalo jeho pozornost, nezbývá mi proto nic jiného než improvizovat. Jedna z čepelí leží blíž ke mě než druhá, proto se pomalu rozejdu, zatímco Levi dělá vše pro to, aby si mne Kenny nevšiml. 

''Jenže odpravit tě jen tak by bylo moc jednoduché. Nejdřív bych sejmul ji, abych tě viděl trpět a až potom tebe.'' uchechtne se a mé tělo se při tom zvuku otřese. Levá noha mi lehce zakolísá na hraně střechy nutíc mne balancovat na místě a ubírající mi tím drahocenný čas. Když získám ztracenou rovnováhu zpět, mé prsty pomalu uchopí rukojeť meče. Skrčím kolena připravující se ke skoku, zatímco je ke mne Kenny stále zády. Bez zaváhání vložím do skoku veškerou sílu, která mi v polámaném těle ještě zbyla přitahujíc si k sobě za pomocí páky druhou čepel, jenž hladce vklouzne do mého sevření. Levi vyskočí naprosto ve stejnou chvíli jako já, nutící tak Kennyho těkat očima mezi námi oběma. Přestože je nyní obklíčený, úsměv mu ani na vteřinu nezmizí z tváře.

''A já už si myslel, že to bude nuda.'' ušklíbne se, mířící hlavní nabité pistole znovu mým směrem. Se zatnutou čelistí upevním stisk na mečích a zahledím se mu přímo do očí, ve kterých se při mém upřeném pohledu značí překvapení. Dokázala jsem se vyhnout jeho střelám jednou, zvládnu to i podruhé. Jenže ona pistol nikdy nevystřelí, protože Levi jedním mohutným výkřikem upoutá jeho pozornost, načež mu jedna z jeho čepelí narazí tupou stranou do čela. Příležitost z tohoto okamžiku přímo křičí, proto natáhnu ruce co mi to svaly dovolí, mířící přímo na jeho boky. Jenže má ostří nezasáhnou cíl, protože Kenny se i přes částečné omráčení způsobené nárazem do hlavy zvládne vyhnout mému úderu.

''Kriss!'' pročísne kovový zvuk jeho podrážek Leviho výkřik, když se za pomoci manévrovací zbroje sveze dolů ze střechy. Rychle následuji jeho příkladu, zasekávajíc háky do nejbližší zdi. Kenny nás zatím nepronásleduje, jenže my máme jiný problém. Vůz, ve kterém jsou ukryti Eren a Historia nyní zběsilým tempem uhání po rušných ulicích, nechávajíc za sebou zmatené kolemjdoucí uskakující z dosahu vražedných kol. Zbytky plachty za ním vlají a je nadmíru jasné, že opratě koní již nedrží náš muž, nýbrž někdo jiný. Mé domněnky, že vůz byl unesen mi potvrdí bezvládná těla obou chráněných ležící na korbě. Vší silou stisknu rukojetě, letící co největší rychlostí směrem k vozu s úmyslem shodit ženu řídící vůz dolů a odvézt oba do bezpečí. Cesta je mi však zatarasena dvěma dalšími muži. Zalapám po dechu, když v jejich rukou uvidím naprosto stejné zbraně jako měl Kenny. Na poslední chvíli díky manévrovací zbroji uhnu za nejbližší stěnu, o kterou se v příštích několika vteřinách roztříští kulky vycházející z hlavní mých pronásledovatelů. Leviho i vůz jsem ztratila z dohledu, ale díky hluku v ulicích a střelbě vím, že nejsou daleko. Musím je setřást dřív než se jim podaří mne zabít.