Secret ||Levi Ackerman|| ❌

Prolog

Utíkám lesem, všude mne obklopují mohutné obrovské stromy. Neznám to tu, nikdy jsem tu nebyla, ale přesto mne něco stále pohání kupředu k určitému místu v tomto lese, skoro jakoby moje nohy přesně věděly jakým směrem se vydat. Něco hledám. Vím, že všechny mé instinkty mi velí běžet. Paty se mi najednou však zaboří do mokré hlíny a tělo se prudce zastaví v pohybu. Rozhlédnu se rychle kolem sebe, když mne do zad jako dýka bodne špatný pocit. Stane se něco? Tep mého srdce se značně zrychlí a po zádech mi teče studený pot. Studený vítr se znovu opře do stromů nade mnou a to mne donutí se otřást.

Díky silnému větru mi nad hlavou zašustí listí stromů a já prudce zvrátím hlavu vzhůru. S doširoka otevřenýma očima sleduji kmeny prohýbající se pod silným náporem. Neslyšela jsem ani své vlastní kroky, zrychlený dech. Nic. Až teprve teď znovu slyším zvuky okolního světa. Šustění listů a dokonce i nedaleký potok. Odtrhnu pohled od zelených korun a zadívám se na své ruce, kterými pomalu otáčím. Jsou na nich šrámy, některé vypadají čerstvě, jiné jsou už jen jizvy připomínající mi nějaká stará zranění. Co se to děje? Jak dlouho vlastně běžím? Nevím, odkud jsem přišla, protože v mysli se mi vybaví jen obrovské stromy kam až moje paměť sahá. Kde to vlastně jsem? Co je to za místo?

Čas se krátí. Vím to, protože moje nohy se znovu samovolně daly do pohybu. Znovu se rozeběhnu, tentokrát slyším své kroky i zvuky lesa. Co se to děje? 

Znovu mi přejede mráz po zádech. Za běhu se otočím a oči se mi šokem rozšíří. Obrovitá stvoření podobná lidem se ženou mým směrem, oči doširoka otevřené a ústa lačnící po krvi. Mé srdce začne ještě více bušit do mého hrudního koše a já zrychlím. Běžím vstříc onomu místu, vím že se tam musím dostat dříve, než se oni dostanou ke mně. Přijde mi to skoro nemožné, je jich tolik. Zrychlím své tempo na maximum a zabočím doprava. Slyším dusot monster běžících zamnou, blíží se. Musí tady někde být.

Konečně ji uvidím. Ona je to, co tu hledám. Stojí ke mně zády, malinká postava mezi obřími stromy, dlouhé vlasy jí padají na záda. Kvůli ní jsem tady. Vím to. Dělí mne od ní jen pár kroků, cítím dech titánů na zádech, která mi poleje studený pot. Takhle to přece nesmí skončit, musím se k ní dostat. Zvládnu to. Zbývá mi jen posledních pár kroků. Má ruka se instinktivně natahuje k rameni malé dívky, které vzápětí uchopím a celý svět se ponoří do temnoty. 

Otevřu oči, ale prudké světlo mne oslepí a já je musím ihned zavřít. Dám si přes ně ruku, abych jim trochu ulevila od slunečních paprsků, na které si tolik nechtějí zvyknout. Toporně se rozhlédnu okolo sebe. Každý pohyb je tak nezvyklý, jakoby ho mé tělo nikdy neprovedlo. Kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? Otázky se předhánějí jedna přes druhou a já mám pocit že se mi rozskočí hlava. Podívám se na druhou stranu mezi stromy, kde stojí malé děvčátko. Chci na ni promluvit, ale bolest hlavy se ještě zvýší a vidění se mi zamlží. Přitisknu si obě ruce na strany hlavy ve snaze utišit bolest, která se zdá skoro nesnesitelná. S hlasitým výkřikem si tlačím na spánky, bolest však najednou ustane. Pomalu otevřu oči, znovu hledajíc postavu mezi stromy. Místo, kde předtím stála zeje prázdnotou a po její přítomnosti není ani stopy. Byla to jen halucinace? Hraje si se mnou má zmatená mysl?

Když se podívám na své tělo, k mému překvapení zjistím, že jsem úplně nahá. Projede mnou další šok. Co se stalo s oblečením, které jsem měla na sobě? Znovu se snažím zapátrat v paměti, jenže jediné co mi rezonuje hlavou je jedno prosté slovo. Vstaň. Pokusím se postavit na nohy jak mi hlásek v hlavě radí, ihned ale padám zpět k zemi. Je to, jakoby mé nohy nebyly na ten pohyb zvyklé, jako bych se znovu učila chodit. Vedle mne leží spadlý strom, seberu tak veškerou sílu co ještě mám a pokusím se s jeho pomocí znovu postavit. Musím se odtud dostat. Při této myšlence se mi v mysli vybaví několik obrů běžících za mnou a vidění se mi opět zamlží. Zachytím se o kmen stromu silně tisknouc víčka k sobě. Byla to vzpomínka, nebo jen obraz, který se mi z nějakého důvodu objevil v myšlenkách?