Secret ||Levi Ackerman|| ❌

Chapter 32

Později toho večera jsem se znovu pevně přitiskla k Levimu v našem provizorním úkrytu, ukrývajíc si hlavu pod jeho bradou. Instinktivně okolo mne omotal ruce a k mé velké úlevě si nevšiml, že jsem odešla. Musel být opravdu vyčerpaný, stejně jako my ostatní. Já však cítila v hrudi tu jiskřičku odhodlání, kterou mi tam Ymir znovu vložila naším posledním setkáním. Neznám důvod toho, proč tuto vzpomínku Zekemu vzala a nevím jistě, kterou část z mých vzpomínek nechtěla aby viděl. Přemýšlela jsem o tom celou cestu zpět a jediné co mne napadlo je, že nechtěla aby věděl o mé spojitosti s ní a o tom jak jsem se stala titánem. Nevidím důvod, proč by mu měly zůstat skryté vzpomínky z mého dětství, nic z toho by se mu nemohlo hodit. Nebo snad ano? Ne, nezdálo se to pravděpodobné. Každopádně mi tím prokázala velkou službu, protože Zeke by jistě všechny informace využil ve svůj prospěch, což by nám nepřineslo nic dobrého. Eren sice říkal, že je v našem plánu s námi, jenže něco mne stále nutí mu nevěřit. A ať už je to Ymir našeptávajíc mi přes jakési neviditelné spojení vodítka a nebo jen moje vnitřní intuice, rozhodla jsem se ten pocit poslechnout. Neznamenalo to, že v případě potřeby s ním nebudu spolupracovat, ale jistě mu nikdy nebudu plně věřit.

Ačkoliv jsem ještě hodně dlouhou dobu přemýšlela nad tím co se jen několik málo okamžiků předtím stalo, nakonec mé vyčerpané tělo přemohl spánek a já se ještě více přitiskla do Leviho náruče, která vždy byla tou jedinou jistou věcí v tomto nehostinném světě. 

Druhého dne ráno jsme byli všichni připraveni brzy, protože se každým dnem blížilo setkání, kterým měl vyvrcholit náš plán. Kvůli tomuto setkání se několik dní zpět pořádal ples, na který byla dle našich informací pozvána i rodina Tyburů, z nichž měl jeden vlastnit titána s kladivem. Jenže nikdo jsme nevěděl, který z nich v sobě ukrývá tu neskutečnou sílu, nevěděli to ani velitelé Marley. Tyburové si tuto informaci pečlivě střežili právě kvůli tomu, kdyby se někdo pokusil jim titána sebrat. 

Ačkoliv to bylo velmi riskantní, podařilo se nám dostat špehy až do samotných útrob plesu. A po tomto večeru již nebylo pochyb o tom, o čem jsme celou dobu jen uvažovali. Marley chce vyhlásit našemu ostrovu válku, neočekávaně zaútočit a uzmout si Původního titána pro sebe. Nikdo z nich však netušil, že jim sedí přímo pod nosem v lazaretu, maskovaný jako traumatizovaný voják. Netušili ani to, že již několik týdnů pročesáváme město a sledujeme je, sbíráme informace a posíláme posly se zprávami zpět domů, aby byla naše vlast připravena na možný přicházející útok. 

''Eren poslal další dopis.'' promluví jako první Hange a všichni jí věnují pohledy plné možná očekávání? Strachu? Zdá se, že se tam mísí jedno s druhým. Jsme na nepřátelské půdě, chystáme se zaútočit na někoho, kdo je prozatím silnější než my, má víc zdrojů než my a hlavně přesně nevíme, kdo z rodiny Tyburů je ten, na kterého si musíme dávat největší pozor. 

''Plán uskutečníme zítra večer, při slavnostním ceremoniálu. Všichni se sejdou na setkání, které uspořádali velitelé. Willy Tybur se rozhodl přímo tam vyhlásit válku Paradisu. A my jim v ten samý moment ukážeme, s kým mají tu čest. Plán začne Eren, vy všichni máte své role, které musíte sehrát. Vše jasné?'' nepřítomně přikývnu a zahledím se na Armina, jehož tělo se celé nepatrně třese. Všichni víme, že tohle je jediná možnost, jak zvrátit události v náš prospěch, jenže nikdo z nás s tím plně nesouhlasí. Nedokážeme se vyhnout smrti nevinných, nejde to. Pokud bychom dokázali zařídit, aby titáni bojovali pouze spolu, stranou od všech, udělali bychom to. Jenže my to nedokážeme. Musíme unést Zekeho, který je s naším plánem také obeznámený a musíme to udělat tak, aby si Marley stále myslelo, že je na jejich straně. Jenže co když on z jejich strany nikdy neodešel?