Secret ||Levi Ackerman|| ❌

Chapter 31

''Počkej, počkej Kriss. Takže ty, tvůj kamarád a rodiče jste byli všichni obyčejní titáni?'' ukáže na mne Jean prstem, zatímco se stejně jako všichni ostatní snaží zpracovat, co jsem jim právě řekla. Jenže ani jeden z nich nedokáže pochopit, co se mi právě teď odehrává v hlavě. Je to jeden velký chaos myšlenek, ze kterého se zdá není úniku do doby, než zjistím co přesně se stalo. Kdo by mi ale mohl popsat tehdejší události, když je to sedmdesát let? Nikdo z těch, co nás poslali na ostrov už určitě není naživu a jediné co nás k něčemu mohlo dovést jsou záznamy, které Eren dostal od Zekeho. Ty nám ale neřekly nic kromě toho, že jsme byli odvezeni na ostrov a odsouzeni k nekonečnému bloudění po planinách, které mohly ukončit jen čepele vojáků žijících mezi zdmi.

''Zeke zjistil, že naše rodiny byly členy stejného povstání jako ta jeho. Dle všeho to všechno začalo ještě mnohem dřív než se narodil Grisha a titán se dostal do rukou povstalcům.'' vjedu si rukama do vlasů a zuřivě zaklapnu knihu se záznamy, kterou jsem do té doby nepustila z rukou. Ta následně končí na druhé straně pokoje, kde se znovu rozevře přesně na samém prostředku, ze kterého na mne přímo křičí jména mých rodičů společně s tím mým.

''Musím zjistit komu jsem ho sebrala. Chci vědět, koho jsem tam venku připravila o život.'' při mých slovech se Levi, chodící nervozně po místnosti zastaví, hledíc na mne odhodlaným pohledem.

''Přestaň Kriss. Nemůžeme jistě vědět,'' jenže v mém nitru se v tu chvíli proboří ona pomyslná hradba, kterou jsem doteď budovala a z očí se mi začnou koulet slzy.

''Řekni mi jak jinak Levi? Jak jinak, než že bych zabila některého z oněch devíti bych se dostala k téhle moci? Jak?!'' křiknu, ihned litujíc toho, jak jsem se zachovala k osobě, která se mi snaží celou dobu pomoct. Jeho pohled však změkne a on přikývne, chápajíc díky čemu jsem zvýšila hlas. Po zádech mi konejšivě přejede něčí dlaň a já se otočím na Sashu, jejíž oči sledují všechny v místnosti.

''Řekněme, že se to opravdu stalo. Kteří nám tedy zatím chybí?'' zeptá se, čekajíc na odpověď ze strany našich přátel.

''Eren má Původního a Bojového. Annie má Ženského a Reiner Obrněného. Zjistili jsme, že Zeke je Zvíře a vojáci mají také v držení Titána na čtyřech a Titána s čelistmi. Díky tobě, Arminovi a Erenovi jsme dostali Kolosála. Jediný který zbývá je tedy Titán s kladivem.'' počítá Hange pečlivě všechny na prstech, až dojde k poslednímu, u kterého jsme stále nezjistili, kdo ho vlastní.

''Počkat, ale Kriss nemá jako titán žádné kladivo ale obrovské hroty na rukou. Navíc jsem ve městě zaslechl, že Kladivo vlastní nějaká prastará rodina z venkova, která se jen málokdy ukazuje. Nezdá se mi, že by Kriss ukradla byť jen jednoho z nich.'' poškrábe se Connie na temeni hlavy, zatímco oči všech se zabodnou do země.

V tu chvíli je mi naprosto jasné, co musím udělat. Musím v sobě probudit další vzpomínky na dobu, kdy jsem ještě patřila do tohoto města a vrátit se v čase o sedmdesát let nazpět. Jenže vzpomínky se mi od ceremoniálu na kterém se nám s Erenem ukázala budoucnost nevracely a dokonce jsem se k žádné nedostala ani při nálezu moře nebo připlutí do města. Jediné co mi tedy zbývá je dostat se do Liberia a najít místa, která jsem kdysi znávala. Možná, že mi tohle konečně pomůže zjistit, jak jsem se stala tím, kým jsem teď.

Nebylo moc lehké počkat s mým plánem než všichni usnou, jenže mi nic jiného nezbývalo. Nechtěla jsem, aby se některý z mých přátel dostal do ještě většího nebezpečí, už tak byla šílenost, že jsme všichni v přestrojení za civilisty procházeli městem. Navíc jediný člověk neupoutá tolik pozornosti jako celá skupina s meči na bocích. Já ten svůj naštěstí vyměnila jen za malý nožík, ukrytý v pouzdře na mém opasku, který jsem si opatřila společně s hvězdou, jenž nosí všichni Eldiané na paži. Krytí bylo téměř dokonalé, jediné co zbývalo bylo dostat se nepozorovaně do druhé části města a neodejít dokud nezjistím cokoliv o tom, kým jsem.