Kristine Shines.
Kdo je a jakou má úlohu v tomto nelítostném světě plném smrti?
Před pádem zdi si nic nepamatuje, neví kdo jsou její rodiče ani odkud pochází. Jedno ví ale jistě. Bude bojovat za tento svět po boku svých přátel do posledního dechu.
...
Očekávání cloumá s celým mým tělem, když v naprosté tmě potichu procházím ulicemi Karanesu směrem ke zdi. Jaká asi bude kapitánova reakce až zjistí celý můj příběh? Bude mi stále věřit jako doposud, nebo si svým příběhem zajistím zbytek života v žaláři jako možný zrádce lidstva? Když nad tím teď hlouběji přemýšlím, Annie s námi také nasazovala život v bitvě o Trost a byla to Titánka, která bez mrknutí oka zabila naše nejbližší. Proč má tedy Levi důvod mi věřit? Řekl mi, že si myslí že nejsem hrozba. Bude mít ale stejný názor i poté, co se dozví odkud jsem přišla?
Rukama si vjedu do rozpuštěných vlasů a na chvíli zastavím v temných tichých ulicích ve snaze se uklidnit. Co když se jeho názor změní? Co když přijdu o své přátele, kteří mi jsou dražší než cokoliv v tomto nehostinném světě? Budu snad do své smrti díky Levimu zavřená v tmavé kobce kdesi pod poslední zdí bez možnosti kdykoliv s nimi promluvit a bez možnosti zjistit, co je vlastně za těmi nekonečnými planinami a lesy ze kterých jsem přišla? Nebudu pak moci stát bok po boku s ostatními průzkumníky v boji? Jenže na rozmýšlení je již trochu pozdě. Bylo pozdě už ve chvíli, kdy jsme s Erenem mířili na starou Průzkumnickou základnu v lese. Můj osud je teď jen a jen v Leviho rukou.
Otevřu své pevně zavřené oči a ruce si znovu spustím podél těla. Naslouchajíc tichému zpěvu ptáků se hrdě narovnám a mé nohy se dají do pohybu. Musím čelit svému osudu ať je jakýkoliv.
Když mne mé nejisté kroky konečně dovedou pod zeď, kterou Levi určil jako místo našeho setkání mé ruce nahmatají rukojetě zbroje pod zelenkavou kápí a jedním hladkým pohybem se vyhoupnu na vrcholek zdi přesně ve chvíli, kdy hodiny odbíjí půlnoc. Jediný zvuk na vrcholku je můj měkký dopad, když se mé boty setkají s tvrdým povrchem. On už tu je, stojí na kraji zdi a pohled mu směřuje kamsi do dáli. Při pohledu na zelenou kápi s křídly na jeho zádech se mé nohy zdají ještě těžší než doposud a obavy jsou větší. Odtrhujíc pohled od planin před námi se jeho šedivé oči stočí mým směrem. Zdá se úplně klidný, bez emocí jako v každé situaci. Jemně si přiložím ruku na hruď, načež on kývne hlavou a rozejde se směrem ke stanovišti, u kterého stojí noční hlídka. Oba vojáci zasalutují jakmile ho uvidí a on jim mávnutím ruky dovolí pozdrav povolit.
''Přebíráme hlídku.'' díky okolnímu tichu se jeho hlas zdá silnější než normálně. Vojáci bez připomínek znovu zasalutují a snesou se za pomoci výzbroje dolů ze zdi. Levi se rozejde směrem k pochodním, které osvětlují celé stanoviště seskupené z několika beden se zásobami munice pro kanony, které jsou všechny rozmístěné směrem do teritoria titánů. Matné světlo se mihotá po jeho ostře řezané tváři, když se opře o jednu z beden a pokyne rukou na další přímo naproti němu. Zadržujíc dech se rozejdu ke svému místu, o které se stejně jako on opřu, jen s tím rozdílem že mé ruce nejsou založené na hrudi jako ty jeho, ale jsou zastrčené v kapsách mého saka. Cítím na sobě jeho upřený pohled, nejsem ale schopná promluvit.
ओह! यह छवि हमारे सामग्री दिशानिर्देशों का पालन नहीं करती है। प्रकाशन जारी रखने के लिए, कृपया इसे हटा दें या कोई भिन्न छवि अपलोड करें।
