✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Uběhlo pár týdnů a já si začala uvědomovat, že volejbal je součást mně. Stále tančím a stále mně to naplňuje ale pro volejbal žiju, jak řekla Umi.
Umi mi byla velkou oporou a tak jsem se snažila i já jí podporovat.
Jednou se rozhodla, že půjde s pravdou ven a rodině řekne o své orientaci. Z jedné strany jsem byla za to ráda ale z druhé jsem se bála, co na to řeknou její rodiče.
Máma řekla: "Raději ať se to dozví od Umi než od cizího."
Ano, s tím jsem souhlasila a Umi se toho trochu bála ale nechtěla to dát na sobě znát i když já věděla, že se toho bojí.
"Pokud to tví rodiče nepříjmou, tak můžeš jít sem. Ale věřím tomu, že to příjmou. Jsi přece jejich dítě a chtějí pro tebe jen to nejlepší." Navrhla máma Umi.
Jela jsem s Umi za její rodinou autobusem a celou cestu měla Umi strach. Objala jsem ji a položila na její rameno hlavu. Přikryla mi jednu ruku svou dlaní.
"Děkuji, že jedeš se mnou." Pronesla Umi v autobuse. "Copak bych tě mohla nechat na holičkách?" Řekla jsem a podívala se na ni. Druhou rukou mi přejela po tváři a letmo mně políbila. "Jsi moje sluníčko." Pronesla s lehkým úsměvem a objala mně kolem pasu.
Dorazily jsme k jejímu domu a Umi se zhluboka nadechla a vydechla. "Připravená?" Optala jsem se ji. Takhle nervózní nebyla ani před zapasem s Aoba Johsay.
"Na tohle se nedá připravit, Ari. Jdeme." Zavelela a vstoupila do domu.
První kdo nás uvítal s úsměvem, byla její mladší sestra. Umi mi o ní dost vyprávěla. Mikako byla podobná Umi až na to, že v mladším provedení.
Jakmile se Mikako dostatečně přivítala se sestrou stočila pohled na mně. "Ty jsi asi Arisu? Jsem Mikako. Hodně jsem o tobě slyšela." Představila se s úsměvem Mikako. "Ano jsem. Těší mně a taky jsem o tobě dost slyšela." Pronesla jsem s úsměvem a potřásla si s ní pravicí.
"Mikako, rodiče jsou doma?" Optala se Umi. "Ano jsou v kuchyni." Odpověděla Mikako a naklonila hlavu na stranu. "Proč?" Optala se nechápavě Mikako. Umi se na ní podívala.
Pak jí to ale došlo. Překvapeně si zakryla ústa. "Jako vážně? No to bude zajímavé." Pronesla Mikako. Umi na to kývla. "Jsem s tebou, Umi." Podpořila ji Mikako a vzala ji za jednu ruku. Umi se smutně usmála.
Druhou rukou objala mně kolem pasu a šly jsme do kuchyně.
Máma pozdravila Umi od linky, kde právě krájela zeleninu. Táta si četl noviny.
"Ahoj mami a tati. Můžete mi věnovat pozornost?" Optala se Umi. Máma se na ní podívala a pak stočila pohled na mně. "Dobrý den." Pípla jsem skoro neslyšně. "Nová kamarádka. Vítám tě u nás." Uvítala mně její máma přátelsky. "Je víc než kamarádka, mami." Uvedla na pravou míru Umi. Máma se zarazila a táta položil noviny na stůl. "Jak víc?!" Optal se táta a měřil si mně pohledem.
Sedly jsme si všichni ke stolu. "Ari je mnohem víc. Mami, tati já vím, že to co vám teď řeknu se vám nebude líbit ale pevně doufám, že se mýlím. Já jsem na holky." Pronesla Umi.
Chvíli bylo ticho. Takový ten klid před bouří.
Oba vypadali zaskočeně.
"To jako, že jsi lesba?" Optala se máma zaskočeně. Umi jí to odkývala. "Já to tušil. Ta škola tě úplně zblbla. Neměli jsme tě dávat do města." Prohlásil trochu rozlobeně otec. "Škola s tím nemá souvislost, tati." Zavrhla Umi.
"Počkej Umi a jak dlouho?" Optala se máma. Umi se zhluboka nadechla a vydechla. "Asi kolem toho třináctého roku jsem si začala uvědomovat svou orientaci." Odpověděla Umi. "Takže pět let a jdeš s tím ven až teď?" Optala se máma.
"Ano. Před tím jsem měla dvě holky ale vydávala jsem je za kamarádky, protože jsem se bála ale s Arisu je to něco jiného." Pronesla Umi a koukla na mně. Usmála jsem se a vzala ji za ruku. Zvedla naše ruce a políbila je.
"No dobrá. Na tohle si budu muset zvykat hodně dlouho." Pronesl táta a zase se začetl do novin.
"Nevím, jak daleko jste ve vztahu ale..." Začala máma a podívala se na mně. "...Vítej v rodině, Arisu." Dodala s úsměvem máma. Úlevně jsem se usmála. "Děkuji i když tohle je asi trochu předčasné." Pronesla jsem úlevně. "Zůstaneš na večeři?" Optala se její máma než se vrátila k zelenině. "Zůstane mami a děkuji." Odpověděla Umi za mně s úsměvem.
✨ To by continued...✨
