✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Po procházce mě Akaashi doprovodil ke mě domů a šel na oběd domů. Chvíli jsem ho přemlouvala aby zůstal ale on argumentoval tím, že ho máma čeká s obědem ale slíbil, že jak poobědvá, tak za mnou příjde. Na to jsem kývla a on mi dal pusu na líčko a pak odešel.
Při obědě jsme si s mámou povídaly a já vyzvídala jaké má dojmy s Akaashiho.
"No. Vypadá, že je hodný a pozorný a taky trochu stydlivý." Odpověděla mi. "Jo to on je." Podtvrdila jsem a šťourala se vydličkou v jídle. "Je hezký." Dodala máma, když jsem si vložila sousto do úst. Kývla jsem na souhlas. "Teď uvažuji jestli to vůbec hrajete, protože to vypadá dost věrohodně." Rypla si máma a podepřela si hlavu o dlaň.
Nevěřicně jsem na ni stočila pohled. "Všimla jsem si, že on už to evidentně nebere jako divadlo." Oznámila mi máma. "A vypadá to, že ani ty ne." Dodala s úsměvem. "A mě se zdá, že začínáš mít bujnou fantazii. Je to divadlo a tečka." Řekla jsem a odnesla talíř do dřezu.
Ano, Akaashi se mi líbí ale stále je to jen divadlo. "Třeba je na kluky." Vyřkla jsem myšlenku i když věděla, že je to hloupost a ví to i máma ale nic neříkala a tohle téma už nerozebírala.
V tichosti jsme uklidily po obědě a já šla do pokoje.
Napadlo mě se podívat na nějaké zápasy těch soupeřek a nestačila se divit. Vážně byly dobré a tím se dostavila i má nervozita.
Odmítla jsem se dál dívat na další video, jinak bych ztratila odvahu se těm holkám postavit a proklínala sama sebe, do čeho jsem se to nechala uvrtat. Jenom klid, Arisu, vždyť ten zápas máš v kapse. Bude za tebou přece stát Anda a Gina. Uklidňovala jsem se v duchu.
Zkusila jsem se uklidnit videem na zápas dívčího volejbalového klubu Nekoma a pomohlo to. Holky z Nekomy hrály taky dobře. "No, tak tohle bude vyrovnaný zápas." Vyslovila jsem nahlas.
Najednou někdo zaťukal na dveře mého pokoje. "Ano?" Vyzvala jsem zvědavě.
Do místnosti nakoukl Akaashi. "Můžu dál?" Zeptal se. "Jo, pojď." Pobídla jsem ho a sledovala dál zápas Nekomy.
"Zbytečně se stresuješ, víš o tom?" Pronesl, když viděl co sleduji.
Asi mu došlo, že jsem se dívala i na své soupeřky.
Vypla jsem video a stočila pohled na něj. "Já vím ale zvědavost byla silnější." Pronesla jsem s nevinným úsměvem.
"Stále hledám variantu, jak z toho vybruslit." Svěřil se mi Akaashi a sedl si na postel. "Tak ji přestaň hledat. Půjdu tam a společně s Andou a Ginou to vyhrajeme." Řekla jsem povzbudivě a postavila se. Začala jsem si vyčesávat vlasy do culíku. "Já vím ale je to nefér." Nedal se Akaashi. "A když bychom spolu oficiálně chodili, pak by to bylo fér?" Zeptala jsem se a byla jsem ráda, že mi nevidí do tváře, protože jsem zčervenala jako rajče.
"Jo, potom by to bylo...fér...asi." Odpověděl po chvíli ticha Akaashi a já se po očku na něj podívala a musela se usmát, protože měl taky lehce načervenalé tváře. Vypadal roztomile.
"Čemu se směješ?" Zeptal se s úsměvem a já jen zakroutila hlavou. "Půjdeme." Řekla jsem. "Dobrý nápad." Řekl a postavil se a já ho následovala.
Za chvíli jsme stáli na hřišti a už tam byly nějaké holky a Anda, která mě vítala s úsměvem. "Už jsem se bála, že nedorazíš." Přivítala mě a objala. Objetí jsem ji opětovala. "A přenechat těm fiflenám jen tak vítěztví? To by bylo pod mou úroveň." Poznamenala jsem s úšklebkem.
Najednou se na hřišti objevily ty fifleny a vypadaly dost naštvaně.
Chvíli na to dorazili i kluci a ti naopak měli úsměvy na tvářích a na záda mi někdo skočil, tak tak jsem udržela rovnováhu.
"Gino, slez z ní nebo ji zmrzačíš a jsme v háji." Napomenula ji Anda přísně a Gina něco zamumlala ale poslechla ji.
✨ to be continued…✨
