Společně jsme povečeřeli a uklidili nádobí.
Pak jsme šli do mého pokoje.
Mám velkou postel a s tím co o něm vím, nemám strach spát s ním v jedné posteli. Už jsme takhle párkrát spali, takže jsem mu automaticky vytáhla polštář a přikrývku a ustlala vedle mě na posteli.
Pak jsem si sedla do tureckého sedu a poklepala na místo naproti mě. Kenma si povzdechl a sedl si na to místo. "Pokud o tom nechceš mluvit, tak nemusíme." Řekla jsem mu. "Je to stejná písnička, takže to znáš nazpaměť." Pronesl a lehl si na záda. "A ty znáš nazpaměť mou radu." Poznamenala jsem. Mírně se usmál. "Ty víš moc dobře, proč to nemohu udělat. Stále hledá dívku." Dodal Kenma.
"Ne Kenmo, jen nechce být sám. Kuroo nesnáší samotu, proto se obklopuje lidmi. Navíc tomu je to jeho poslední rok na nekomské škole, pak jde na univerzitu." Řekla jsem mu. "No právě. Nejspíš si najde jiné kamarády a na nás úplně zapomene." Pronesl smutně Kenma. "Ale jdi ty." Mávla jsem nad tím s úsměvem.
"Kuroo by nás nikdy nevyměnil za jinou partu a to samé platí i o Bokutovi a Yakuovi." Řekla jsem popravdě. "Uvidíme časem." Dodal Kenma. "Promluvíš s Kuroem ty nebo se mám do toho vložit já." Pronesla jsem. Kenma vystřelil do sedu a upřeně se na mě díval.
"Ne, já si s ním promluvím. Jen jen nevím jak." Vyhrkl ze sebe. "Dobře." Souhlasila jsem.
"Pojď koukneme na nějaký film." Navrhla jsem a přitáhla k sobě notebook.
Vybrali jsme nějaký film a zavrtali se pod deku.
Koukali jsme na film ale já se na to nedokázala soustředit. Stále jsem uvažovala nad tím Kenmovým problémem. Sice říkal, že to mám nechat na něm ale mám pocit, že tohle sám nezvládne.
Kenma už je dlouho zamilovaný do Kuroa a už dlouhou dobu jen vyčkává. Nejspíš si s ním promluvím sama a zkusím ho nějak nasměrovat na Kenmu.
Než film skončil, tak Kenma už spal. Vypla jsem notebook a uložila se ke spánku. Za chvíli jsem i já usnula.
Ráno nás probudila máma. "Sluníčka, vstáváme." Zvolala a vytáhla žaluzie. "Mami, tohle je drastické probuzení." Začala jsem rozespale říkat a zívla si. "Dobré ráno, paní Misugi." Pozdravil ji Kenma. "Ach jo, kolikrát ti budu ještě říkat, že mě máš oslovovat 'teto'." Ohradila se máma. "Pardón, zapomněl jsem." Omluvil se nesměle Kenma.
"Tak šup z postele. Dole už na vás čeká snídaně a oběd." Oznámila máma a odešla z pokoje.
"Já nikam nejdu." Protestoval Kenma a schoval se pod deku. "Nejdeš jo?" Řekla jsem a začala ho lechtat.
Hned se začal smát a žadonil o to abych toho přestala.
"Dobře. Vzdávám se." Pronesl Kenma s úsměvem, posadil se na posteli a zvedl ruce nad hlavu. "Tak se mi to líbí. Přenechám ti koupelnu." Řekla jsem mu. "Ne, ty běž první." Protestoval Kenma a dal ruce dolů. "To víš, že jo a hned jak zajdu, tak se zase zavrtáš pod deku. V žádném případě, jdeš první ty." Pronesla jsem a překřížila ruce na prsou. "Ach jo." Povzdechl si a šel do koupelny.
Než vyšel byla jsem převlečená a měla nachystané učivo do školy. "Prosím, slečno. Koupelna je vaše." Pronesl humorně Kenma. "Jde vidět, že ses dobře vyspal." Oznámila jsem s úsměvem a když jsem procházela kolem něho, tak jsem neodolala a rozcuchala mu vlasy, což on neměl rád.
"Mazej ať na tebe dlouho nečekám." Odháněl mě od sebe. "Vždyť už jdu." Poznamenala jsem a zalezla do koupelny, kde jsem ze sebe udělala člověka.
Vylezla jsem z koupelny a všimla si, že Kenma stihl ustlat. "Šikula. Jdeme na snídani." Zavelela jsem, popadla batoh a vydali jsme se na snídani.
✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
