✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
No v kině byla taky zábava. Film vybíral Bokuto i když jsem měla docela obavy z toho co vybral ale nebyla to žádná katastrofa. Byla to romantická komedie.
Popravdě netušila jsem, že při výběru filmu bude brát ohled na mě a Miu ale ten film byl hezký.
Celou dobu, co běžel film jsme se s Keijim drželi za ruce a sem tam jsme si i s prsty pohrávali.
Stáli jsme před kinem a rozhodovali se, co podnikneme dál.
"Mohli bychom si jít někam sednout a něco zobnout." Navrhla Miu.
"To není špatný nápad. Co vy dva na to." Pronesl Bokuto. "Já jsem pro." Ozvala jsem se a koukla na Keijiho. "Tak jdeme něco zobnout." Pobídl nás Keiji s úsměvem a jednou rukou mě vzal kolem pasu.
Ušli jsme pár metrů, když mi cinkl mobil. Byla to jednoduchá zpráva od Kenmy. Jediné co psal; S.O.S
"Sakra." Zaklela jsem a hned vytočila jeho číslo. Tušila jsem, že není něco v pořádku.
Zvedl mi to okamžitě.
Kenma:
"Jsi doma?"
Me:
"Ne. Co se stalo?"
Kenma:
"Nechci ti kazit večer, takže až budeš doma zavolej mi."
Me:
"Co se stalo, Kenmo!?"
Nedala jsem se odbýt. Není zvykem aby Kenma použil S.O.S, takže mám o něj starost.
Na druhém konci jsem zaslechla hluboký výdech.
Me:
"Dobře. Dej mi deset minut a jsem u tebe."
Kenma:
"Ne. Já za tebou příjdu. Tady je docela dusno."
Me:
"Co jsi zase vymamlasil? Fajn, tak u mě."
Kenma:
"Ari, mohl bych u tebe i přespat?"
Me:
"To víš, že jo."
Rozloučili jsme se a já zavěsila.
"Co se zase děje?" Optal se Bokuto s očima převracenýma v sloup. "To nevím ale podle všeho má doma dusno." Odpověděla jsem. "Ajeje, takže jdeš domů?" Zeptala se Miu. "Je mi líto ale musím." Odpověděla jsem.
"Co je to s vámi? Ani jeden z těch dvou si neudomuje, že máte své zájmy? Arisu, ty máš teď Keijiho a jemu by ses měla věnovat." Pronesla Miu.
"To je trochu komplikovanější. Kenma je pro mě něco jako bratr. Když mi bylo nejhůř, tak byl tady pro mě." Zastala jsem se Kenmy.
Nechtěla jsem to nějak rozebírat.
"A já jsem už dávno pochopil, že Ari vždy bude připravená pomoct Kenmovi. O nic nejde." Pronesl Keiji. Otočila jsem se na něj a mírně se usmála.
"Opovaž se mě dneska odbýt." Varovala Bokuta Miu a zabodla do jeho hrudi ukazováček. Ten se jen usmál a objal ji. "Neboj se. Dnes jsem tady pro tebe." Pronesl a líbnul ji na čelo.
Rozloučili jsme se s nimi a vyšli k mému domu.
Přemýšlela jsem nad tím, co Miu řekla. Vážně bych se měla více věnovat svému příteli a ne vždy, když mi napíše Kenma, tak mu hned přispěchat na pomoc.
Jenže Kenma mi byl oporou, když mi bylo nejhůř a byl i schopný i celý den se mi věnovat i když si chtěl hrát na své konzoli.
"Keiji, vážně ti to nevadí?" Zeptala jsem se pro jistotu. Po očku se na mě podíval a usmíval se. "Kenma má jediné štěstí, že je na kluky, jinak by mi to vadilo." Pronesl Keiji.
"Dělám si srandu, Ari. Miu neví to, co já vím." Dodal, když viděl, že zase nad tím přemýšlím. "Ale kdyby ti to vadilo, řekneš mi to, že jo." Ujistila jsem se vážně.
"Kdyby ti cokoliv vadilo, tak mi to řekni." Dodala jsem. S úsměvem nad těmi slovy kývl na souhlas.
Po chvíli jsme stáli u mého vchodu. Podívala jsem se na vchod a pak na Keijiho.
Stáli jsme naproti sobě a on se zase usmál. Pohladil mě po tváři a sklonil se k mým rtům. Vyšla jsem mu vstříc a spojili naše rty v nádherný polibek.
Po polibku jsme se ještě objali a já tak nasála jeho jemnou vůni.
"Už ho máš tady." Oznámil mi Keiji a pustil mě z náruče. Já se po očku podívala dozadu.
"Dobrou noc." Popřál mi Keiji a chtěl odejít ale ho chytla za ruku. Přistoupila jsem k němu blíž a stoupla si na špičky. Spojila jsem naše rty a rukou za zátylkem si ho více přitáhla do polibku.
"Dobrou noc." Popřála jsem mu a pak se otočil směrem ke vchodu, kde už stál Kenma.
✨ To by continued…✨
