✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
U snídaně jsem mámě všechno vylíčila a taky ji prozradila, že Kenma je taky ve vztahu a když jsem ji řekla s kým, tak to málem nerozdýchla.
"Tohle bych do něj neřekla ale zas na druhou stranu Kuroo je hodný kluk." Pronesla máma.
"Jo to je. Takže vím, že Kenma je v dobrých rukou." Přitákala jsem.
"No víš, myslím, že to byla správná volba jít s pravdou ven. Ať je Bokuto jaký je, nezaslouží si abyste ho tahali za nos." Pronesla pyšně máma. "Mám takový dojem, že díky tomu zápasu jsme se s Akaashim tak nějak rozhoupali." Přemýšlela jsem nahlas. "Jak já říkám; vše zlé je k něčemu dobré." Pronesla máma znalecky a já jen pokývala hlavou na souhlas.
"Jo a ještě jednu věc ti musím zdělit. Za chvíli příjde Akaashi a vezme mě k němu domů. Chce mě představit svým rodičům." Řekla jsem ji s kapkou nervozity.
"Jsi nervózní?" Zeptala se a zkoumavě si mě prohlížela. Kývla jsem na souhlas.
Do teď jsem si to nějak nepřipouštěla ale jsem strašně nervózní. Co když jim nebudu sympatická? Co když budou potom chtít aby se se mnou Akaashi rozešel, protože nejsem pro ně dost dobrá.
Je to něco jiného než se seznamovat s rodiči kamarádů.
Máma mi položila svou dlaň na mou ruku, kterou jsem měla na stole a mile se na mě usmála. "Tvé obavy jsou zbytečné, uděláš na ně dojem." Utěšovala mě s úsměvem. Úsměv jsem ji opětovala. "Pomůžeš mi vybrat oblečení?" Zeptala jsem se ji. "Jistě a ráda." Pronesla máma a hned jsme šli do mého pokoje.
Máma mi pomohla vybrat květované šaty a ještě mě učesala. Z offiny mi upletla copy po obou stranách a na zátylku je spojila do culíku. Dívala jsem se na sebe do zrcadla abych ohodnotila svůj celkový vzhled. No musela jsem uznat, že mi to slušelo a právě včas.
Domem se rozezněl zvonek a já leknutím poskočila. Máma se zasmála. "Haha, moc vtipný." Pronesla jsem sarkasticky a šla otevřít.
Za dveřmi stál Akaashi a měl u ucha mobil. Byl otočený ke mě zády. "Ano, mami. Za chvíli jsme tam." Řekl do sluchátka a otočil se na mě. "Mami, už musím končit." Pronesl a zavěsil. Celou dobu ze mě nespustil oči.
Chvíli to bylo příjemné ale pak už to začínalo být trapné. Začínala jsem být nervózní. Nejspíš jsem zvolila špatné šaty.
"Já věděla, že jsou moc vyzívavé." Poznamenala jsem a tím ho vrátila do reality. "Co?! Ne, vůbec, vypadáš kouzelně." Pronesl Akaashi a mile se usmál.
"Pojď ještě dál." Zvala jsem ho a ustoupila ze dveří aby mohl projít.
"Ahoj. Co ji říkáš?" Pozdravila ho máma s úsměvem a rukou naznačila na mou osobu. "Dobrý den, je nádherná." Odpověděl ji hned Akaashi.
"No, tak já za chvíli příjdu ať moc dlouho nečekáš." Řekla jsem, letmo ho políbila a utíkala jsem do pokoje.
Do kabelky jsem dala peněženku, mobil a rtěnku s jemným nádechem růžové barvy. Oblékla jsem si světle růžový svetýrek a vrátila se zpátky ke svému klukovi a mamce.
"Co všechno ti máma stačila prozradit za trapnosti z mého dětství." Zajímala jsem se, když jsem vešla do obývacího pokoje, kde máma seděla na pohovce s Akaashim a povídali si.
"Ani jsem to nestihla." Pronesla máma s úsměvem. Akaashi se postavil a přešel ke mě. "Půjdeme?" Zeptal se a já kývla na souhlas.
Za chvíli jsme byli na cestě k němu a já s každým novým krokem byla čím dál nervóznější. Drželi jsme se za ruce. Akaashi si nejspíš všiml, že jsem nervozní a zastavil se. Zastavila jsem se taky a nechápavě pohlédla na něj.
"Arisu, nemusíš být nervózní. Mí rodiče jsou normální." Pronesl s úsměvem. "Hmm. Definuj slovo normální." Žádala jsem a pak si povzdechla. "Já vím ale i přesto jsem nervózní. Přece jen se jdu představit rodině mého kluka a už tohle vyvolává nervozitu." Vysvětlila jsem mu. "Je pravda, že já se bál taky." Uznal a přistoupil ke mě. Položil mi dlaně na tvář a palcemi mi jemně přejížděl po mé tváři. "Uklidní tě, když ti slíbím, že tam budu s tebou?" Zeptal se. "Trochu jo." Řekla jsem s úsměvem. Usměje se. "Dobře. Budu tam s tebou a udělám vše proto aby ses cítila co nejméně nervózně a co nejvíce pohodlněji." Pronesl a pak spojil naše rty v dlouhý a krásný polibek.
✨ To by continued...✨
