✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Probudil mě budík. Natáhla jsem ruku a vypla ten krutý přístroj. Chtěla jsem jestě pět minut navíc ale najednou se roztáhly žaluzie a sluneční paprsky dopadly na mou tvář.
Oslepená světlem jsem si dala před oči dlaň.
"Mami!" Křikla jsem.
"Těsně vedle." Zaslechla jsem Keijiho hlas.
Dala jsem ruku dolů a překvapeně se na něho koukla. Usmíval se, což bylo dobré znamení.
Už byl i oblečený do školní uniformy. V kolik proboha vstával?
"Keiji? Víš o tom, že takhle nesmíš slečny budit." Zamumlala jsem a lehla si na druhý bok pod deku.
"Vím ale prý na tebe nic jiného neplatí." Řekl pobaveně a sedl si na druhou půlku mé postele.
"A to ti řekl kdo?!" Optala jsem se podrážděně ale věděla jsem kdo mu to prozradil. Keiji se zasmál a políbil mě na rty.
"Tvoje máma." Pronesl tiše a zase mě políbil.
"Docela se bojím zeptat v kolik jsi vstával." Poznamenala jsem po polibku. "Asi před půl hodinou." Odpověděl mi s úsměvem.
"Víš o tom, že mumláš ze spaní?" Zeptal se pobaveně. Vykulila jsem oči. Tohle slyším poprvé.
"Tak pojď, vstávej tvá máma už nám dělá snídani." Řekl Keiji a stáhl ze mě deku.
"Moc na výběr nemám ale ještě jedno takové probuzení a nerozchodíš to." Vyhrožovala jsem mu a sedla si na posteli.
"Beru to na vědomí a dobré ráno." Popřál s úsměvem a políbil mě. Pak se vytratil z pokoje abych se mohla převléknout.
"A máma taky ne." Pronesla jsem do prázdna.
Převlečená a učesaná jsem se vydala do kuchyně, kde to vonělo lívancemi.
"Áaa Šípková Růženka je tady. Dobré ráno." Pozdravila mě máma s úsměvem.
Zamumlala jsem něco ve stylu přání dobrého rána a sedla si ke stolu.
"Tak jak jste si to užily s Miu?" Zeptala se mě máma. "Jo docela jí to pomohlo. Dokonce jsme se zakecaly s Oikawou." Prozradila jsem.
"Moment, s tím Oikawou?" Vyhrkl Keiji překvapeně. Kývla jsem mu na souhlas.
"Nevím kdo to je ale jsem ráda, že jste si to užily." Poznamenala máma s úsměvem.
"Oikawa je vyhlášený lámač srdci ale včera mi tak nepřišel. Bavily jsme se s ním úplně normálně a ani s námi nezkoušel flirtovat." Zastávala jsem se ho.
"Aha. Mno na škole jsem měla taky jednoho takového kamaráda a vyklubal se z něj gay. Všechny holky to oplakaly." Zavzpomínala máma s úsměvem.
"A ty jsi byla mezi nima." Dodala jsem s úsměvem. "Samozřejmě. Byl urostlý s dlouhými vlasy, samý sval a … no prostě byl pěkný." Ukončila máma s úsměvem.
"Aha chápu." Dodala jsem se smíchem v hlase.
"Mno jestli se s Oikawy vyklube gay tak holky na jeho škole budou držet týden smutek." Poznamenal Keiji humorně. "A kluci budou mít pré." Dodala jsem se smíchem a Keiji se rozesmál.
Po snídani jsme se vydali do školy a na křižovatce se s Keijim rozloučili.
Přicházela jsem ke škole a u brány čekali kluci a Miu, která jen zářila. Že by Oikawa skóroval. Pomyslela jsem si s úsměvem.
"Ahoj, čekáte na něco?" Zeptala jsem se jich, když došla k nim. "Ahoj, jo čekáme na tebe a mezitím nám Miu stihla říct o včerejším odpoledne." Prozradil Yaku.
"Jo, bylo to fajn." Pronesla jsem s úsměvem.
Najednou u brány zastavilo auto a z něj pohotově vyskočila Gina. "Ahoj." Křikla na nás a obešla auto. Zadní dveře se otevřely a vykoukla z ní noha v sádře, berle a nakonec Anda. Gina ji pomáhala s taškou.
"Zdarec, lidi." Pozdravila nás Anda ale my nebyli schopni odpovědět.
Anda se k nám dobelhala.
"Kam si strkala tu nohu?" Zeptal se překvapeně Kenma. "Nechtěly mě poslouchat kolečkové brusle." Vysvětlila Anda.
"Je to moje vina." Pronesla Gina zklamaně. "Ale není, Gigi." Pronesla Anda a láskyplně se na ni podívala.
"Ale dnes máš zápas." Vyhrkl Kuroo šokovaně.
"Já vím, Kuroo." Odpověděla Anda.
Kluci se na mě podívali. "To nemyslíte vážně. Ne ani náhodou." Zavrhla jsem jejich nevyřčenou prosbu.
"Hrajeme proti Fukurodani." Poznamenala Gina a mě naskočila husina. "S tebou je porazíme levou zadní." Dodala Gina.
"Arisu, holky jsou sehrané a budou tě následovat. Znají tě, takže jsi nejlepší kandidátka na to mě zastoupit. Mluvila jsem i s trenérem a žádné pravidla neporušíme. Jen je to všechno trochu na rychlo." Pronesla Anda.
"Tak tohle je úlet." Pronesl Yaku a začal se smát do té chvíle než jsem ho zpražila pohledem. Hned zmlkl a omluvil se.
"Jak dlouho budeš mít tu sádru?" Zeptala jsem se Andy. "Minimálně osm týdnů." Odpověděla mi. "Cože?!" Vyhrkla jsem na ni a málem omdlela.
"Já já si to musím promyslet." Pípla jsem. "Máš čas do desíti. Pak musíme s trenérem vymyslet jiný plán." Řekla mi Anda a odkulhala do školy.
"Nikoho schopnějšího nemáme než jsi ty." Dodala ještě Gina a šla za Andou.
Sledovala jsem Andu a Ginu jak jdou do budovy.
"Do hajzlu." Pronesl Lev.
Jo, lépe bych to nevystihla.
✨ To by continued…✨
