Šla jsem si zaběhat do parku a trochu se protáhnout. Po tom sezení ve školní lavici jsem potřebovala trochu pohybu.
Teď se ptáte kdo jsem?
Jmenuji Arisu Misugi. Jsem středně vysoká dívka, štíhlé postavy. Tmavě hnědé dlouhé vlasy a hnědé oči.
Už druhým rokem chodím na nekomskou vyšší střední a docházím do tanečního kroužku.
Naše rodina se skládá jen ze mě a mámy. Otec od nás odešel. Chtěla jsem po mamce pejska ale ona je na ně alergická.
Doběhla jsem na do parku a začala se protahovat, když jsem periférně zahlédla kamaráda od Kuroa. Stál tam se založenýma rukama na hrudi a prohlížel si mě, když jsem zrovna byla v předklonu. "Musíš mi očumovat zadek, Bokuto?" Zeptala jsem se kousavě. "Nemusel bych, kdybys ho tady tak nevystavovala. Ale jinak je to pěknej zadek." Odvětil mi Bokuto na mou otázku a neodpustil si poznámku s úsměvem. Napřímila jsem se a otočila se na něho. "Ale není k mání, takže utři slinu." Poznamenala jsem otráveně.
Vedle Bokuta stál ještě jeden kluk. Scoro stejně vysoký jako Bokuto. Černé rozcuchané vlasy a modré oči.
"Kuroo, ještě nedorazil?" Zeptal se Bokuto. "Vidíš ho tady snad?" Odpověděla jsem otázkou. "No nic. Hele tohle je Akaashi Keiji. Zrovna se nastěhoval. Tak buď na něj hodná." Představil Bokuto mile a ukázal na svého společníka. Já si nad tou jeho poznámkou jen odfkla. "To je Arisu Misugi. Naše ledová kráska." Představil mě s úsměvem. Bokuto si ode mě vysloužil úšklebek a natáhnu k Akaashimu ruku na potřes. "Ahoj, jediné co mu můžeš věřit je mé jméno." Řekla jsem a dodala mírný úsměv. "Ahoj, za tak krátkou dobu co ho znám, jsem poznal, že rád zveličuje věci." Objasnil mi Akaashi.
"Oa oa oa, Arisu, ty jsi tady taky?" Zeptal se s úsměvem Kuroo, který k nám došel i klukama z naší školy. "Ahoj, ne původně ležím doma před telkou a před tebou stojí můj duch, bububu." Odpověděla jsem otráveně. Na to se Yaku a náš nováček Lev začali hlasitě smát. Můj spolužák Kenma se uchechtl. "Zbožňuji její humor." Pronesl se smíchem Yaku a vzal mě kolem ramen.
"Jo, vtipná jako vždy." Poznamenal Bokuto ale taky se usmíval. Bokuto představil Akaashiho i ostatním.
"Tak se uklidníme, mládeži. Arisu, zahraješ si s námi volejbal?" Ptal se Kuroo. "Když řeknu ne, tak mě stejně budeš přemlouvat. Takže nemám na výběr." Odpověděla jsem. "Mým přesvědcovacím schopnostem nikdo neodolá." Poznamenal Kuroo pyšně s úsměvem. "Myslíš těm tvým otravným kecům o tom jak užitečně využít volný čas a jít hrát volejbal? Jo tak tomu vážně nikdo neodolá." Upřesnila jsem a to se pomalu Yaku válel smíchy po zemi. Což se nedalo říct o Kuroovi, který mě propaloval pohledem. I Bokuto se hlasitě smál. "Jsi příjemná jako vždycky." Poznamenal Kuroo a dal ruce v bok. Už jsem chtěla něco říct. "Raději mlč, pokud nechceš skončit špatně." Poradil mi Kenma s úsměvem. "Poslechni ho nebo si to rozmyslím." Vyhrožoval mi Kuroo přísně. "Nerozmyslíš, tak nevyhrožuj." Pronesl Yaku už s mírným úsměvem a poplácal ho po rameni.
Kuroo na to jen rezignovaně protočil panenky.
Začali jsme hrát v lichém počtu. Já hrála s Bokutem, Akaashim a Yakuem.
Kuroo hrál s Levem a Kenmou.
Po půl hodině hry jsem se musela odporoučet mimo hřiště. "Copak, už nemůžeš?" Zeptal se Kuroo s úsměvem. "Já narozdíl od tebe ještě před tou hrou hodinu běhala." Uzemnila jsem ho a šla mimo hřiště.
Vím o tom, že Kuroo ke mě chová jisté city. Vyznal se mi už loni ale já ho odmítla. Protože ho mám ráda jako kamaráda.
Ostatně celou naší partu jsem měla ráda i když se vzájemně popichujeme ale všichni jsme věděli, že to myslíme ze srandy.
Kluci hrali ještě půl hodiny, než si dali taky přestávku. Kuroo mi nabídl své pití, já ho děkovně přijala a napila se.
Chvíli jsme si jen tak povídali a pak si zahrali ještě jednu hru. Tentokrát jsem se postavila na půlku hřiště s Kuroem a Lev šel místo mě k Bokutovi, Akaashimu a Yakuovi.
Akaashi nahrál Bokutovi a ten chtěl smečovat. "Arisu." Vyslovil mé jméno Kuroo. "Já vím." Pronesla jsem a nachystala jsem se přijmout Bokutovou smeč. A povedlo se a míč jsem nahrála Kuroovi, který se pokusil zasmečovat ale neúspěšně. Jeho smeč vybral Yaku.
Jo, tomu malému vrabčákovi unikne málokterý míč.
Míče se ujal Bokuto a nahrál Akaashimu, který to ladně poslal přes síť a tím získali vítězný bod.
Bokuto zajásal svým způsobem; Hey hey hey. Protočila jsem panenky a nebyla jsem sama. I Akaashi protočil panenky. Když jsme na to přišli, tak jsme se na sebe usmáli.
Posbírali jsme své věci a rozloučili se. Rozešli jsme se domů. Bokuto s Akaashim šli se mnou. Protože Bokuto bydlí kousek ode mě a Akaashi prý zase kousek od Bokuta.
*Krásné počteníčko, sluníčka.✨*
