Tenhle příběh vychází přímo ze seriálu Violetta a také z filmu Tini: Violettina proměna. Jedná se tedy o pokračovaní.
Příběh začíná prologem, který se nachází v době po ukončení seriálu ale ještě před filmem, tudíž bude obsahovat seznámení s Violet...
"Angie, jak mám být v klidu? Violetta právě rodí, je tam s ní pouze Leon a já musím sedět tady v čekárně!"
"Bude to v pohodě, nemůžeš se přece takhle stresovat, vždyť víš, že máš poslední dobou vysoký tlak, Violetta je silná a je tam s ní její manžel, co víc by jsi chtěl?"
"Abych tam s ní mohl být já!"
"Chermáne, už je to zase tady, zase ta tvoje přehnaná starostlivost, jen se uklidni, zhluboka se nadechni, oni nás přece za chvíli zavolají, Violetta tě určitě bude chtít vidět."
"Dobře, asi máš pravdu..."
Já že jsem prý přehnaně starostlivý? Ano... byl jsem, ale to už je za mnou. Vždyť před několika lety jsem Leona od Violetty odháněl každou chvíli, ale teď rodí! A já mám být v klidu? Vždyť ta moje malá holčička to přece nemůže zvládnout... no dobře, možná jsem přehnaně starostlivý, teď jsem spíš ale netrpělivý, už jsou tam dost dlouho, snad je vše v pořádku... měli by nás už za chvíli zavolat.
Pohled Violetty:
"Vio, bude to v pořádku, dýchej! Zhluboka nádech a výdech, nádech... a výdech, už to bude, ještě chvíli pokračuj! A je venku!" Mluvil na mě Leon, když naše malá holčička přišla na svět.
Poté jsem si musela pár minut oddechnout, byla jsem úplně vyčerpaná, ale je to už za námi, všichni jsme v pořádku a zdraví, včetně našeho miminka.
"Tak a je to za vámi, jak se bude holčička jmenovat?" Zeptal se nás doktor.
"No... měli jsme několik variant a já jsem byl spokojen se všemi, ještě jsme si úplně nevybrali ale tady Violetta říkala, že se rozhodne až jí uvidí... nuže Violetto, jak ses teda rozhodla?" Zeptal se mě Leon.
"Bude se jmenovat... Lilly."
"Velmi krásné jméno... vidím, že talent na jména máte po svých rodičích" Odpověděl doktor. (Violetta = fialka; Lilly = lilie)
"Lepší jméno sis vybrat nemohla." Usmál se na mě Leon, podíval se mi do očí a dal mi rychlou pusu na rty.
"Mohla bych teď vidět moje rodiče? Taťka se určitě nemůže dočkat." Zeptala jsem se doktora.
"Jistě, hned je zavolám."
S Leonem jsme se navzájem dívali do očí, nic jsme neříkali, nic jsme nedělali, náš pohled mluvil za vše, oba dva jsme byli šťastní, že máme miminko a že je zdravé. Před deseti měsíci jsme byli skeptičtí, ale nakonec je tohle jeden z mých nejhezčích dnů života.
"Violetto, jak ti je? Jsi v pořádku?" Vtrhl do pokoje můj otec s Angie.
"Ano tati, díky. Chceš si pochovat naší holčičku?"
"To bych byl velmi rád." Odpověděl mi otec, Leon mu podal naše dítě.
"A jak se teda bude jmenovat?" Zeptala se mě Angie.
"Lilly."
"To je nádherné jméno." Doplnila Angie.
"Děkuji, talent na jména mám po svém tátovi." Odpověděla jsem a usmála se na mého otce.
O pár dní později:
S Leonem a s malou Lilly jsme už doma a právě tvoříme perfektní rodinku. Moje kariéra však neskončila, ani ta Leonova, jen si dáváme pauzu a za rok nebo dva se zase vrátíme na turné. Můj otec a Angie se sami nabídly, že mi můžou hlídat dítě, pokud bychom se rozhodli již nyní se vrátit, ale co bych to byla za matku, která by se nestarala o své dítě? Ano, kariéra je pro mě důležitá a dříve nebo později budu muset dávat naši Lilly někomu na hlídání, ale chci vidět její první krůčky, chci být u toho, když řekne svoje první slovo. Takže kariéra bude muset ještě počkat. Mohla bych ale informovat své fanoušky o narození dítěte. Dávala jsem na Instagram, že jsem těhotná, ale nikdo neví jak dlouho. Navíc už několik týdnů nejsme vůbec na sociálních sítí a fanoušci tak vůbec nic neví, měla bych je informovat o tom, co se děje.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
"Vio?" Zeptal se mě Leon, když jsme zrovna seděli u stolu a večeřeli.
"Ano lásko?"
"Chci se tě na něco zeptat..."
"Co se děje? Začínáš mě děsit."
"Víš... na začátku těhotenství jsi z toho nebyla moc nadšená, postupem času ses s tím ale smířila, když se ale podívám na naší malou Lilly, tak se musím zeptat... jsi šťastná?"
"Co je to za otázku, jasně že jsem!"
"Opravdu? Nezní to moc přesvědčivě... jestli chceš, tak se klidně vrať na turné a já se o naší holčičku postarám."
"Cože?! Ne, to rozhodně nechci! Hele... je pravda, že jsem z toho nebyla prvně dvakrát nadšená, ale postupem času jsem se začala těšit a upřímně ke konci těhotenství jsem se už nemohla dočkat. Ano, mohli jsme s tím ještě chvíli počkat, ale stalo se a já nic měnit nechci. Ničeho nelituji, Lilly miluji celým srdcem stejně jako tebe a ona je důkaz naší lásky. Ten den, kdy se ona narodila je pro mě stejně důležitý jako den naší svatby a ty přece víš, že si doteď pamatuji vše, co jsme tam řekli. Takže já na žádné turné nepojedu a my zůstaneme spolu, jsme přece rodina!"
"Jsem rád, že to takhle cítíš, děkuji, miluji tě."
"Já tebe taky." Řekla jsem Leonovi, on se natáhl přes stůl a políbil mě na rty.
Konec příběhu.
Tak a je tady konec mého příběhu. Já doufám, že se vám líbil, pokud ano, tak komentujte a dávejte lajky a pokud ne, tak bych byl velmi rád kdybyste napsali, co přesně se vám nelíbilo. Momentálně žádné pokračování neplánuji, tento příběh mi dal dost zabrat a já jsem strašně rád, že jsem to stihl naspat tak rychle. Pokud by však byl zájem o pokračování (například příběh Lilly), nebude v tom žádný problém, to ale záleží na úspěchu tohoto příběhu. Já teda ještě jednou děkuji za přečtení. Doufám, že se vám to líbilo a snad ještě ode mne něco uvidíte, mějte se!
